A stejně tak zůstanou rozděleni pamětníci -aktéři vypjaté politické situace roku 1992. Na ty, kteří jsou přesvědčeni, že k rozdělení československého státu vůbec dojít nemuselo, a ty, jež soudí, že to byla nezbytnost.
Pojďme tedy, bez nároku na konečný soud, nahlédnout do některých dobových dokumentů. Když pomineme, že debaty o dělbě kompetencí se rozvinuly už v srpnu 1990, vynecháme tedy slovenská prohlášení o autentické federaci, ideu konfederace a památná slova Petra Pitharta o dvojdomku, vše začalo na začátku února ve Žďárských vrších, v téměř neznámé obci Milovy. Právě tam vznikla kompromisní smlouva o budoucím státoprávním uspořádání. Zatímco slovenská strana ji nepřijala (její nepřijetí definitivně stvrdila SNR 26. února), předsednictvo České národní rady s ní vyslovilo souhlas – označilo návrh za jediné možné východisko k jednání o konečném paktu. Začalo být jasné, že seriózně se znovu začne jednat až po červnových volbách. Přesto se nejrůznější hlasování o možném kompromisu vlekla do poloviny března. Bod zlomu se však neodvratně přiblížil. České volby jasně vyhrála ODS v čele s Václavem Klausem a zároveň propadlo Občanské hnutí, v jehož řadách figurovala řada předchozích vyjednávačů se slovenskou stranou. Na Slovensku se stalo dominantní politickou stranou Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) Vladimíra Mečiara.
Výňatky z článků návrhu mezivládní smlouvy vypracované společnou komisí ČNR a SNR v Milovech
HLAVA PRVNÍ
Základní ustanovení Čl. 1 (1) Základem České a Slovenské Federativní Republiky je dobrovolný svazek národních států českého a slovenského národa, založený na právu na sebeurčení každého z nich. (2) Společný stát je tvořen Českou republikou a Slovenskou republikou na základě dobrovolného svazku obou republik. Obě republiky mají ve společném státě rovnoprávné postavení. (3) Obě republiky respektují navzájem svou svrchovanost a svrchovanost společného státu. Každá z obou republik může ze společného státu vystoupit nebo ho může souhlasně rozdělit.
HLAVA DRUHÁ
Působnost společného státu Čl. 9 Hospodářství společného státu tvoří ekonomický celek. Čl. 10 Společnému státu náleží v oblasti zákonodárné moci a výkonné moci: a) zahraniční politika, b) obrana, c) ochrana ústavnosti společného státu, d) plnění povinností vyplývajících pro společný stát z mezinárodních závazků, e) měna a emise, jednotná měnová, úvěrová, úroková a devizová politika, f) rozpočtová pravidla, rozpočet společného státu a účelové fondy společného státu.
HLAVA TŘETÍ
Čl. 23 Zákonodárným orgánem společného státu je Federální shromáždění, které tvoří přímo volené dvě komory: Poslanecká sněmovna a Senát, vytvořené na principu parity. Čl. 24 Hlavou společného státu je prezident volený zákonodárným orgánem společného státu. Čl. 28 Při obsazování funkcí nejvyšších orgánů společného státu se dbá na rovnoprávné zastoupení občanů obou republik.
HLAVA ČTVRTÁ
Čl. 30 Základním zákonem společného státu je ústava. Ústava nabude účinnosti až po souhlase zákonodárných orgánů České republiky a Slovenské republiky. ČI. 31 Tato smlouva bude přijata schválením ČNR a SNR.
Významná data
26. 2. 1992 - O návrhu smlouvy o státoprávním uspořádání rozhodovalo předsednictvo Slovenské národní rady a fakticky ho nepřijalo. Výsledek: 10 ku 10, proti přijetí návrhu smlouvy hlasovali poslanci za SNS, SDL, HZDS a část poslanců za KDH.
11. 3. 1992 – V Praze se sešla předsedkyně ČNR Dagmar Burešová s předsedou SNR Františkem Mikloškem. Ze schůzky vyplynulo, že obě rady souhlasí, aby jednání o státoprávním uspořádání byla do voleb přerušena.
