Ano, pokud si je Rusnok jistý 97 hlasy, jak uvádí, důvěru by získat mohl. Pokud by ovšem v tom momentu ve sněmovně bylo přítomno maximálně 193 poslanců ze 198, kteří mohou hlasovat. Rozhoduje prostá většina hlasů přítomných poslanců, a sál by tedy muselo opustit pět zákonodárců. Z řad trojkoalice. Ta ale stále deklaruje jednotu a Miroslava Němcová, která se hlásí o premiérské křeslo, si dokonce po včerejšku může na „svůj seznam“ připsat navíc hlas Martina Vacka, bývalého véčkaře, nyní spolupracujícího se stranou LIDEM. „Vládu Jiřího Rusnoka nepodpořím, předložené programové prohlášení mě nepřesvědčilo,“ uvedl poslanec.
ČSSD – trojský kůň
Předsedovi vlády může být v podstatě jedno, jak hlasování dopadne. Dovládnout do řádných voleb lze i bez důvěry, zcela to závisí na hlavě státu. Prezident může případný druhý pokus o sestavení kabinetu oddalovat tak dlouho, až nepůjde vyvolat předčasné volby. Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce a méně před vypršením jejího čtyřletého mandátu, čas je tedy do konce února.
Čistě teoreticky by Zeman mohl i druhý pokus o sestavení vlády znovu svěřit Rusnokovi, opakování celé ceremonie by potřebný čas také nahnalo. Pochopitelně, Rusnok, a hlavně prezident, chce vyhrát. Přesněji řečeno, alespoň nebýt poražen na hlavu. Pro Zemana je proto mimořádně důležité, jak bude hlasovat sociální demokracie. Pokud stojedničková koalice vydrží a Rusnokovu vládu by nepodpořili ani socialisté, prohra hradní politiky by byla absolutní. V případě, že poslanci ČSSD zvednou ruku pro, Zeman dostane alespoň dočasnou záruku, že může pokračovat v budování poloprezidentského systému.
Má to Hašek pod palcem?
Momentálně to vypadá, že v rozpolcené ČSSD převáží názor Zemanových lidí v čele se statutárním místopředsedou Michalem Haškem a řadovým místopředsedou Zdeňkem Škromachem. Ti jsou pro vyjádření důvěry, za Haškem nyní stojí i vlivní hejtmani. „Myslím, že bychom se měli chovat jako chlapi, sedět v sále a buď zvednout ruku pro, nebo proti,“ tvrdí Hašek. On je samozřejmě pro, a šéfovi strany Bohuslavu Sobotkovi se tak snaží vyrazit z ruky i druhou možnou zbraň – odchod sociálnědemokratických poslanců ze sálu. I tuto variantu by Sobotka považoval za potvrzení, že se z ČSSD nestává „hradní strana“.
Předsednictvo ČSSD zasedne dnes, jeho usnesením se bude řídit i Sobotka. Zatím všechno nasvědčuje tomu, že se bude muset podřídit Haškovi. Ze souboje, který je pro něj životně důležitý, ale přece jenom možná může vyjít jako pochroumaný, nikoli však mrtvý muž. Pomyslný záchranný kruh mu může hodit TOP 09. Její předseda Karel Schwarzenberg tvrdí, že pokud Rusnokův kabinet získá důvěru, jeho strana bude pro rozpuštění sněmovny. Jak říká Sobotka – to je náš hlavní cíl. Z časových důvodů by k takovému kroku ale muselo dojít velmi záhy po hlasování o důvěře. Voličům ČSSD by se takový obrat jistě vysvětloval dost obtížně. Předčasné volby přesto zůstávají jedinou účinnou zbraní proti Zemanově chuti po moci.
ODS stojí v koutě
Občanské demokratické straně, byť si nárokuje post premiéra, nezbývá než vyčkávat, jak se situace ve sněmovně vyvine. Kromě toho, že její pověst notně pošramotilo osobní selhání bývalého předsedy strany a premiéra Petra Nečase, nemůže si být jista stoprocentní loajalitou vlastních zákonodárců. Jak v pondělí upozornil deník E15, například poslanec Tomáš Úlehla říká, že pokud Rusnok předloží relevantní argumenty, zvýší tím šanci na získání důvěry. A šušká se, že takový názor není ve straně úplně ojedinělý.
Zřejmě si to uvědomuje i pověřený šéf ODS Martin Kuba. Sice v podobenstvích, ale i tak dost jasně říká, jak by případní zrádci dopadli. „Žádný kapitán nemůže vždy ručit za všech padesát hráčů, já pouze říkám, že pokud by tam někdo takový byl, já mám pocit, že bude pro ODS či pravici dobře, když nebude součástí toho týmu,“ prohlásil.
I pokud ale ODS bude ve sněmovně hlasovat jako jeden muž proti vládě, spásu to nepřinese. Prezident Zeman nemusí pověřit Miroslavu Němcovou sestavením vlády a hlavně – hrozba předčasných voleb nebude zažehnána. Těch se personálně zdecimovaná strana obává nejvíc. Předvolební průzkumy partaji přisuzují zisk zhruba deseti procent hlasů. Jisté ovšem není ani to, že by jí hlasy přinesl opakovaný pokus o vládnutí. Při nestabilitě stojedničkové většiny by to mohl být další debakl.
