Očkovaní mohou být proti neočkovaným zvýhodněni, říká filosof Jirsa

Jakub Jirsa působí v Ústavu filosofie a religionistiky na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.

Jakub Jirsa působí v Ústavu filosofie a religionistiky na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Zdroj: Archiv Jakuba Jirsy

Jakub Jirsa působí v Ústavu filosofie a religionistiky na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.
2
Fotogalerie

S postupujícím očkováním proti nemoci COVID-19 a ve vleku toho, že systém není dokonalý a ukazuje i chyby a nedostatky, se nabízí zdánlivě prostá otázka. Jak se má jedinec správně chovat? Existuje na to nějaká „neprůstřelná“ teorie? Nebo se řídíme jen dojmy a pocity? „Pokud je vakcinace bezpečná a člověku prospěšná, není žádná argumentace na základě odpovědnosti vůči společnosti či komunitě potřeba,“ říká Jakub Jirsa z Ústavu filosofie a religionistiky na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Nabízí zároveň další pohled na stejné téma, které pro E15 dříve komentoval etik Marek Vácha.

Lze si položit otázku: je nějaká etická rovina ohledně očkování proti COVID-19? Lze říct, že se má nějaký jedinec očkovat, nebo naopak očkování odmítnout? Je nad ním v tomto podmínka jisté společenské odpovědnosti?

Etická rovina, tedy úvahy o tom, co by měl jedinec udělat nebo co je správné udělat, je u každého rozhodování, které má dopad na lidské zdraví a životy, na jejich úroveň a podobu. Takže si lze zcela jistě položit otázku, zda je očkování správné, i když je kladná odpověď samozřejmá. 

Je asi neproblematické říci, že jedinec by se měl očkovat, pokud tím zvýší kvalitu svého života a zároveň neublíží někomu jinému, případně jim tím dokonce i prospěje. Rozumím kritikům očkování v tom, že se obávají, zda je očkování bezpečné. To už je otázka medicínská či farmakologická a zde nyní jasně převažuje přesvědčení o bezpečnosti vakcíny. Pokud důvěřujeme lékařům a farmaceutickým firmám ohledně antibiotik nebo chemoterapie, není mi jasné, proč by se jim nemělo důvěřovat ohledně očkování.

Následně se lze samozřejmě ptát, zda má být očkování povinné a zda očkovaní mají být zvýhodněni. To jsou relevantní otázky, na které jsou možné odpovědi, ale zřejmě budou méně jednoznačné, a proto potřebují přesvědčivou argumentaci. Taková argumentace má určitě dvojí rozměr: medicínský a právní. V obou směrech dnes jasně převažuje přesvědčení, že vakcinace správná je a očkovaní mohou být zvýhodněni oproti neočkovaným. 

Existuje obecně nějaký argument společenské odpovědnosti v této věci?

Pokud je vakcinace bezpečná a člověku prospěšná, není žádná argumentace na základě odpovědnosti vůči společnosti či komunitě ani potřeba. Takové argumenty, jako například argument férovostí, slouží k obhájení toho, že je správné se něčeho vzdát ve prospěch společného dobra. Například zmíněný argument z férovosti říká, že ti, kteří se nějak omezili za účelem dosažení společného dobra, mají právo požadovat obdobné omezení po ostatních, kteří požívají výhod tohoto společného dobra. Takže například je férové vůči ostatním spoluobčanům, kteří si kupují jízdenky na hromadnou dopravu, čímž ji udržují v chodu, abych si tu jízdenku kupoval také. Podobný způsob úvah by se nicméně uplatnil tehdy, pokud by vakcinace byla nějak omezující, něčím, čím bych něco ztratil. 

Lze asi uvažovat o kalkulaci rizik. Taková úvaha by mohla mít podobu otázky, jaká rizika s sebou nese vakcinace dostatečného podílu společnosti oproti rizikům spojeným s rezignací na vakcinaci a s pokusem o život s covidem. Myslím, že dosavadní zkušenost hovoří ve prospěch vakcinace.

Je etické chtít v očkování „výhodu“? Být v řetězci dříve? A učinit pro to aktivní kroky? 

Je otázkou, co se myslí výhodou. Je zcela správné, pokud budou jako první očkováni ti nejpotřebnější, staří lidé, pro které je onemocnění a osamělost nejnebezpečnější. Logická a správná je i přednost či „výhoda“ zdravotnického personálu či složek integrovaného záchranného systému, který tvoří kostru fungování naší společnosti v problematických situacích. 

Pokud se však „výhodou“ myslí prostě předbíhání, tak to samozřejmě etické není. Například Kantovu etiku lze do značné míry vystihnout sloganem: žádné výjimky, to znamená neexistuje obecný důvod, abych já měl výhody před ostatními.  

Vedení fotbalové Slavie například projevilo zájem investovat do očkování pro své permanentkáře, aby jim bylo umožněno navštěvovat zápasy svého klubu. Je správné, když jako firma z pozice své síly, třeba i finanční, budu usilovat o tuto výhodu pro své zaměstnance, partnery? 

Pokud si Slavia zakoupí vlastní vakcíny od výrobce, pak v tom nevidím problém. Stejně tak si tým platí vlastní lékaře nebo zdravotní pojištění. Problém by ale mohl nastat, pokud by samotné očkování, aplikace vakcíny, zakoupené Slavií, zatěžovalo naše zdravotnictví. Nicméně to by asi vyřešila dohoda o očkování se soukromou klinikou. Možná by státu dokonce pomohlo, pokud by dokázal vytvořit jasná pravidla, kdy by něco takového bylo možné. Firem, které by rády zajistily očkování svým zaměstnancům - něco na způsob zaměstnaneckého benefitu - by asi bylo víc. Celý proces by se zrychlil a relevantního podílu proočkované společnosti by se asi dosáhlo dříve. Takže pokud takový firemní proces očkování nenabourá, nezpomalí a nezkomplikuje státní postup, tedy nedojde díky tomu ke zhoršení situace žádného z občanů, nevidím zatím důvod, proč něco takového neumožnit. Naopak by stát mohl soukromé očkování podpořit například daňovými úlevami pro firmy, které své zaměstnance naočkují bez přispění státu.

Je etické chtít na očkování respektive jakémkoliv dalším řešení pandemie COVID-19 vydělat?

Zase bych rozlišoval: pokud má někdo e-shop a díky pandemii mu výrazně stouply příjmy, lze mu jen poblahopřát. Pokud někdo vyvinul vakcínu, vymyslel nový typ plicního ventilátoru nebo jen funkční voňavou dezinfekci, má být po zásluze odměněn. Nicméně platí, že v případě pandemie – stejně jako jakékoliv jiné tíživé situace či katastrofy – není přijatelné zneužívat situace těch, kdo jsou v nouzi. Pokud bych jako jediný vymyslel lék na covid, tak si jistě nějakou odměnu zasloužím. Ale jak vysoko mohu cenu vyšroubovat? Obrazně řečeno, jak dlouho mohu držet pod krkem společnost, která daný lék potřebuje? Chamtivost, hamižnost, nebo jak tomu chceme říkat, je neřest, zvláště pokud ji doprovází netečnost k utrpení jiných lidí. Společenská pravidla by pak měla být nastavena tak, aby takovou chamtivost nepodporovala.

Jaké vedlejší účinky mohou nastat po očkování? >>>