Bitcoin musí být energeticky náročný, aby si udržel hodnotu, říká šéf těžařů kryptoměn Čapek

Jan Čapek, spoluzakladatel Braiins

Jan Čapek, spoluzakladatel Braiins Zdroj: Braiins

Bitcoin
2
Fotogalerie

Nejrozšířenější kryptoměna vzbuzuje pozornost nejen svým zhodnocením, ale i nárůstem množství elektřiny, které ke svému fungování potřebuje. Podle studie je to za rok dvakrát více, než spotřebuje Česká republika. Zároveň jde o podobný odběr proudu jako ze strany spotřebičů ve stand-by režimu v USA. Kryptoměna je proto terčem kritiky části ekologických aktivistů. A nejspíš ještě nějakou dobu bude.

Podle Jana Čapka, šéfa společnosti Braiins a provozovatele světově prvního „družstva“ na těžbu bitcoinu Slush Pool, v krátkodobém horizontu energetická náročnost bitcoinové sítě ještě vzroste. Před přechodem na „zelenější“ způsob fungování bitcoinu, který by už nepotřeboval těžaře a drahé pálení elektřiny, ale byznysmen varuje. „Aby bitcoin měl peněžní vlastnosti, které ho činí vynikajícím úložištěm hodnoty, je nezbytně nutné, aby si uchoval svoji nákladnost. Jako je tomu u drahých kovů,“ vysvětluje Čapek.

Je reálné očekávat, že spotřeba elektřiny pro těžbu bitcoinu půjde neustále nahoru? Ekonom Dominik Stroukal například varuje, že kvůli klesajícím odměnám pro těžaře, které každé čtyři roky klesnou na polovinu, spíš hrozí, že bitcoin bude elektřiny nakonec spotřebovávat příliš málo na to, aby byla síť transakcí dostatečně zabezpečena. 

Ano, v krátkodobém horizontu bude spotřeba téměř jistě vzrůstat. V dlouhodobém horizontu, tedy dvacet a více let, se očekává pokles s ohledem na rostoucí význam transakčních poplatků. V té době bude celková energetická spotřeba založena na vytížení bitcoinové sítě jako takové, transakční poplatky odrážejí vytíženost sítě daleko lépe než bloková odměna. Tedy pokud bude bitcoin používán miliardami lidí, tak bezpečnost sítě bude stejně adekvátní, jelikož v součtu hodnota všech poplatků za prováděné transakce bude velmi vysoká.

Také vyvstává otázka, jaké množství energetické spotřeby je dostatečně velké. Současná spotřeba může být i o mnoho vyšší, než je třeba, aby odrazovala od provedení takzvaného 51% útoku (šlo by de facto o nepřátelské převzetí bitcoinové sítě, kdy by si entita s většinou výpočetního výkonu vytvořila vlastní řetězec transakcí, pozn. red.). Koneckonců nezbývá než čekat, avšak doposud hodnota transakčních poplatků vždy stoupala solidním tempem. 

Takzvaný 51% útok na bitcoin by byl dost drahý. Přesto, jak imunní by byla bitcoinová síť, pokud by se ji tímto způsobem rozhodla nabourat entita s prakticky neomezenými zdroji, typicky velmoc typu USA?

S neomezenými prostředky je teoreticky možné provést 51% útok. Jestli je to prakticky proveditelné a jaké by byly důsledky, je věc jiná. Vyvstává například otázka, jak by vláda ospravedlnila uzurpování si už tak vzácné kapacity na výrobu polovodičů, jejichž globální nedostatek negativně ovlivňuje mnoho odvětví, jenom k tomu, aby vytvořila těžební zařízení nutné k provedení tohoto útoku. Nehledě na další komplikace s potřebným výzkumem a vývojem. 

A jakýkoliv atak založený na zkonfiskování existujících těžebních zařízení by nutně znamenal hrubé porušení vlastnických práv a jako takový ho v rozvinutých zemích nelze ani brát jako proveditelný. V tomto ohledu nejznepokojivější by byl útok na úrovni těžebních poolů (uskupení, kde se sdružují těžaři a spojují svůj výpočetní výkon ve prospěch kolektivní těžby. Zvyšují tím svou šanci na odměnu ze strany bitcoinové sítě, pozn. red.), ale i ten je extrémně nepravděpodobný. Ať už by šlo o útok ze strany poolu nebo nějakou formu jeho napadení ze strany vlády.

Jak vhodná je vlastně energie z obnovitelných zdrojů pro těžbu? Není zásadní překážkou nestabilita dodávek elektřiny?

Záleží na konkrétní situaci, například energie z vodních elektráren je stabilní natolik, že může nepřetržitě zásobovat těžební operace, minimálně v období dešťů. Do čínských provincií Sečuán a Jün-nan se během období dešťů přesouvá značné množství celosvětové produkce bitcoinu, a to právě na místní vodní elektrárny.

V této době je podle střízlivých odhadů minimálně polovina celé bitcoinové sítě, ale velmi pravděpodobně i větší procento, napájeno z obnovitelných zdrojů. Větrná a sluneční energie je nicméně méně stálá. Navíc je obtížné ji efektivně transportovat energetickou sítí do míst spotřeby. Skýtá ale velký potenciál pro těžaře kryptoměn, pro něž v případě momentálního nedostatku není problém těžební operace přerušit. Ti by mohli využít tuto extrémně levnou elektrickou energii, která by se jinak nedostala do běžné sítě.

Těžicí hardware řeší v případě bitcoinu celkem primitivní úlohy. Nejde vlastně o nic jiného, než prosté hádání čísel, které má mimo jiné spotřebovat určitý výpočetní výkon. Je reálné, aby došlo k úpravě toho, co těžaři vlastně počítají – třeba místo hádání náhodných čísel řešit pokročilé vědecké výpočty? 

Ne, to není možné. Existuje několik důvodů, ale nejzásadnější je, že by to poškodilo samotnou motivační strukturu, která udržuje bitcoin decentralizovaný. Pokud by tyto výpočty byly použitelné jinak, měly by své ekonomické využití i mimo bitcoinovou síť. Provést koordinovaný útok na stabilitu bitcoinu by pak bylo levnější jak pohledu ceny energie, tak i hodnoty těžebních zařízení nutných k provedení útoku. 

A co jiná úprava fungování bitcoinové sítě? Ethereum například plánuje přejít na mechanismus „Proof of Stake“ (POS), kdy by úlohu těžařů převzali držitelé většího množství kryptoměny, aniž by se museli zapojit do těžby. Tím by se staly bezpředmětné výhrady proti energetické náročnosti kryptoměny. Lze ale roli těžařů bez větších komplikací zrušit?

Přechod na POS by změnil monetární vlastnosti bitcoinu a oslabil jeho hodnotovou nabídku. V současné době je nákladnost na vytvoření nového bitcoinu nepředvídatelná. V POS systému neexistují výrobní náklady pro nové „mince“, takže je určitým způsobem podobnější zavedenému systému nekrytých peněz. Aby měl bitcoin peněžní vlastnosti, které ho činí vynikajícím úložištěm hodnoty, je nezbytně nutné, aby si uchoval svoji nákladnost. Jako je tomu u drahých kovů.

Nárůst celkového výkonu strojů, které jsou připojeny do bitcoinové sítě kvůli těžbě, za poslední rok zaostává za stoupající cenou bitcoinu. Přestává být dolování kryptoměny postupně lákavé, nebo se výrazně projevuje globální nedostatek čipů?

Omezená kapacita výrobců polovodičových čipů, jako je TSMC nebo Samsung, kromě jiných odvětví postihla i těžbu bitcoinu, na trhu je totiž nedostatek těžebních zařízení ASIC. Také je možné, že některé ze společností, které naráz zakoupily desítky tisíc těžebních zařízení, neodhadly přesně, jak dlouho bude trvat zapojení a uvedení těchto zařízení do provozu.

Nedostatek čipů však, zdá se, o trochu méně dopadá na těžbu ostatních kryptoměn typu ether, které probíhá přes grafické karty. Čím je to způsobeno?

Situace není v případě těžby bitcoinu taková jako u grafických karet, neboť ty mají kromě těžby kryptoměn mnohem širší užití například v herním průmyslu. Čipy v ASIC těžebních zařízeních ze své podstaty nemají jiné užití než právě těžbu, takže trh s nimi je daleko více izolovaný. Tyto čipy ale zároveň představují tu nejpokročilejší křemíkovou technologii, tranzistory menší než 10 nanometrů, takže výrobci těžebního hardwaru musí soupeřit s technologickými giganty typu Apple o to, kdo získá nedostatkovou výrobní kapacitu u výrobců polovodičových čipů. Tím se produkce ASIC zařízení stává velice nepředvídatelnou, jelikož výrobci musí odhadnout poptávku na mnoho měsíců či dokonce let dopředu.

Jak velkou hrozbou kyberbezpečnosti bitcoinu by byla regulace a zdanění těžby kryptoměn? 

Není to velká hrozba, pokud by všechny vůdčí státy nezačaly spolupracovat a zároveň nezavedly nepřiměřené regulace. V současné době existují různé úrovně regulací a daní po celém světě, ale prakticky každá společnost věnující se těžbě platí daně v rámci jurisdikce té či oné země jako každý jiný podnik. Síla zdanění a transparentnost regulací tvoří důležité faktory toho, jak je těžba globálně distribuovaná. Například v USA mají jasná nařízení o právech soukromého vlastnictví a zdanění, což by mohlo způsobit, že těžaři v USA budou méně ziskoví, ale zároveň je tím zaručeno, že provozování těžby ponese nižší rizika. Nemusejí se třeba obávat zabavení hardwaru, jako se tomu děje například v Rusku. 

 

Jan Čapek (41)

V roce 2011 spolu s Pavlem Moravcem založil firmu Braiins, která se zaměřuje na vývoj softwaru pro těžbu bitcoinu. Vedle provozování prvního těžebního poolu na světě - Slush Pool - firma vyvíjí i vlastní operační systém pro těžební zřízení Braiins OS+. Je i spoluautorem protokolu nové generace pro kolektivní těžbu Stratum V2. Od loňského roku navíc Braiins vydává v češtině knihy s bitcoinovou tématikou.

Slush Pool patří mezi největší „družstva“ na těžbu bitcoinu na světě.  Pouze malé množství jeho „členů“ je z České republiky. Pro Slush Pool jsou významné regiony Severní a Jižní Amerika a kromě zbytku Evropy také střední Asie a Rusko. 

 

Proč bitcoin „žere” tolik elektřiny

Pálení elektřiny provázející chod bitcoinu není anomálií, ale důležitou vlastností kryptoměny. Kdo by chtěl upravovat údaje v bitcoinové účetní knize, musí k tomu vynaložit nemalý výpočetní výkon k vyřešení matematické úlohy (hádání čísel). Na těchto principech spočívá takzvaná těžba kryptoměny. Že při ní dochází k pálení nemalého množství elektřiny, je schválně: energie něco stojí, jde tedy o pojistku proti tomu, aby se nikomu nevyplatilo pomýšlet na to, že by s údaji o platbách manipuloval.

Připomeňte si stručné shrnutí dalších základních principů bitcoinu prostřednictvím videa: