Všechno zlé je pro něco dobré – a důkazem toho je česká výprava, které v plánované cestě zpátky domů zabránil koronavirus a zavřené hranice. Uvízli v Estonsku, o kterém moc nevěděli, ale nakonec si ho skvěle užili.
Do Estonska jsme se dostali zcela neplánovaně. Návrat z naší zimní výpravy na Sibiř zkomplikovala pandemie koronaviru. Cestou domů se nám téměř před nosem zavíraly hranice států. Ve chvíli, kdy vstup cizincům zakázalo Polsko, Ukrajina a Gruzie, přestala existovat pozemní cesta, po které bychom mohli i s naším autem dojet z Ruska zpátky do České republiky.
Naší jedinou nadějí tak bylo dostat se do Estonska a odtud lodí do Německa, odkud už jsme se mohli jednoduše po zemi vrátit do Česka. Máme štěstí. Estonský pohraničník nás jako občany EU tranzitující domů nechává vstoupit do Estonska. Naše loď ale odplouvá až za týden a my najednou máme před sebou sedm dní v zemi, o které nevíme vůbec nic.
To se ale rychle mění a já tu objevuji doslova ráj v podobě hlubokých lesů, překrásných jezer a tajemných močálů. Zvláště příjemným překva- pením je pro mne minimum osídlení. Estonsko v rámci Evropy vyniká velmi nízkou hustotou zalidnění. V zemi velké zhruba jako Slovensko žije jen 1,3 milionu obyvatel.
Navíc, stejně jako třeba v Mongolsku, bydlí téměř polovina všech lidí v hlavním městě. Mimo Tallinn si tak užíváme dokonale liduprázdnou krajinu a nerušený klid uprostřed přírody.
Země lesů
Království lesů, i tak by se dalo Estonsko charakterizovat. Lesy zabírají téměř dvě třetiny rozlohy země. Voní v nich borovice a rostou koberce mechů, lišejníků a plavuní. Žijí v nich losi, jeleni, srnky, ale také medvědi, rysi a vlci.
Estonsko je rájem ornitologů. Vyskytuje se tady až 380 druhů ptáků, kteří se dají pozorovat z ptačích věží. Celé Estonsko se rozkládá na plochých pláních Východoevropské nížiny a jeho nejvyšší hora měří jen 318 metrů. Možná i proto tu najdeme tolik různých rozhleden a vyhlídkových věží.
Ochrana přírody
Chráněná území tvoří celou jednu pětinu území Estonska. Nachází se tady pět rozsáhlých národních parků. Zvláště příjemným překvapením jsou pro nás velice pěkná tábořiště. Návštěvníci mohou zdarma využít posezení, ohniště, přichystané dřevo i nářadí.
K dispozici bývá také suchá toaleta. Na mnoha místech se dokonce dá přenocovat v dřevěném srubu s lavicemi či pod přístřeškem. Vše je čisté, upravené, jako stavební materiál bylo použito dřevo. Tábořiště svým vzhledem a citlivým provedením dokonale zapadají do okolní přírody. Litujeme, že nejsme vybaveni na kempování!
Pobřeží
Teplota vody v moři se na začátku jara stále ještě blíží nule. I tak nás ale malebné baltské pobřeží láká. Táhne se v délce 3794 kilometrů. Zahrnuje písečné pláže, skalnaté útesy i romantické zátoky s bludnými kameny. Obří kameny sem ze Skandinávie zanesly ledovce už někdy před dvanácti tisíci lety.
Vodní svět
Nejvíce ze všeho mě ale fascinují tajemné mokřady a blata. Připa- dám si tady jako na cestě do pravěku. Procházíme lesem po cestičce vysypané mulčem. Lemují ji vysoké borovice a zelené trsy plavuní. Cestička začíná být natolik podmáčená, že mulč už návštěvníky od vody chránit nestačí, a tak ji střídá dřevěný chodníček.
A za chvíli už na úzké lávce balancujeme obklopeni rašelinnými jezírky. Nezvyklou krásu zdejší přírody dokreslují pokroucené zakrslé borovice a nepopsatelný klid a mír, které nad celým rašeliništěm vládnou. V létě se v někte- rých jezírkách a jezerech dá i koupat. Jezera zaujímají necelých pět procent rozlohy Estonska. Dohromady jich je tady čtrnáct set.
V hlavním městě Estonsko nabízí dovolenou bez davů návštěvníků a bez přeplněných turistických atrakcí. To do jisté míry platí i o hlavním městě. V Tallinnu se mísí poklidná atmosféra severských měst s ruskými a německými vlivy. Obdivujeme starobylé hradby, bloudíme vydlážděnými ulicemi poloprázdného města a užíváme si podobně jako několik místních paprsky zapadajícího slunce.
Vodní dobrodružství v gulagu
Kromě nádherného hlavního města a nedotčené příro- dy se dají v Estonsku najít i trochu netradiční cíle. Dříve obávaná sovětská věznice láká nejen místní mládež, ale stala se i úžasným místem pro potápění.
Svět je zkrátka plný paradoxů. Historie pracovního tábora u estonské obce Rummu se začala psát na konci třicátých let minulého století. Vznikl na okraji vápencového lomu a říká se o něm, že patřil k nejlépe střeženým gulagům v Sovětském svazu. Vězni zde byli nuceni těžit zvláštní druh vápence, který svou strukturou připomínal mramor.
Po pádu Sovětského svazu těžební práce ustaly a nebyl nikdo, kdo by odčerpával přebytečnou vodu. Lom se alarmující rychlostí zatopil, vytvořilo se jezero, které spolklo těžební stroje, a dokonce i celé budovy. Dnes se v kulisách starého vězení potápějí lovci adrenalinových zážitků.
Lom si oblíbila také estonská i ruská mládež, která se sem jezdí koupat a obdivovat zajímavě tvarovanou horu, kterou do její zvláštní podoby vymodeloval déšť z hromady navezené strusky. Několik zdejších opuštěných budov se dokonce objevilo ve videu k populární písni Faded od norského DJ Alana Walkera.
