Fišer chce outdoorové boty pro strážníky

Ve služebním autě poodjedou na parkoviště a tam si dávají šlofíka. I takové názory mají lidé na službu městské policie. Že například pochůzkář ujde za službu až dvacet kilometrů, ví už málokdo. Tato informace překvapila i starostu Tábora Jiřího Fišera.
Víkendová noc je z pohledu strážníků nejrizikovější. Hlídce táborské policie ale začíná sobotní večer romanticky – kontrolou klokotského hřbitova za svitu svíček. Všude klid, až na místo u kláštera, kde popíjejí tři mladíci. Když se k nim blíží strážníci, letí pryč nedopalek. Vůně marihuany ale tak rychle nemizí. Občanky ukazují věk nad osmnáct, ale jeden z mladíků přijel na dýchánek autem a neunikne testu na alkohol. „Nic,“ konstatuje hlídka a pokračuje kontrolou garáží. Ve tři čtvrtě na devět je čas projít nonstop bary na Pražském sídlišti. Na nalévání nezletilým jsou tam prý experti. Vděční pijáci ale obsluhu nepotopí. „Kdo to koupil? To tady stálo,“ znějí výmluvy.
Dalším cílem je dům pod mostem přes Jordán. „Místní bezdomovci tu nehlučí, nepálí ohně, nic nepoškozují,“ hodnotí starosta Jiří Fišer (na snímku vlevo). Majitel si zatím nestěžuje. Funguje tu nepsaná dohoda. Větší nepořádek a hluk dokáže prý udělat mládež kolem klubu 604, kam strážníci často směřují. Teď je povolává policista sledující záběry z kamer. Školáci se bavili na zástavce u nemocnice pálením papírků a poškodili automat na jízdenky. Kamery sledovaly, že míří k Palcátu. Tam už na ně čeká hlídka. „Měli štěstí, že nic nenadýchali. Pokutu dvě stě korun ale dostanou,“ říká strážník Jiří Koblasa.
Po orwellovském zážitku a čtvrté hodině v terénu čeká tým přestávka. Zbytek směny je převážně pěší. Maredův vrch, zvláště okolí tamějších škol nabízí zákoutí, o kterých běžný člověk neví. Dokonale je zná pochůzkář. „Byl jsem překvapený, že v některých místech města je až takový nepořádek,“ říká Fišer. Díky návštěvě lokalit má inspiraci co měnit. Vyčistit krizová místa, ale také opravit silnici vedoucí k centru Fokus, udělat přechod u mateřské školky, možná i zpomalovací práh.
U staré měšické silnice čeká překvapení. „To musíte vidět,“ vyzývá strážník Petr Šilpoch. „Bezdomovec – poustevník tu vybudoval chýši. Má i schůdky z prkýnek, nechybí ani záchod,“ směje se Fišer s pohledem na keramické WC na volném place.
V půl třetí vyráží hlídka se psem na sídliště Nad Lužnicí. Kontroluje všechna parkoviště nejen kvůli rozmáhajícím se krádežím benzinu. Tady dojde na otázku, kolik pochůzkář nachodí kilometrů. „Ve všední dny i patnáct až dvacet,“ zní odpověď Petra Šilpocha, která starostu, milovníka outdooru, zaskočila. Prý se přimluví, aby policisté dostali pořádné boty. Po obhlídce supermarketů se strážníci vrací do centra zkontrolovat právě otevřený klub Kotnov. „Na hluk si nikdo nestěžoval. Ale taxíky tu nemůžou stát celou noc. A před vchodem musí být čisto,“ slibuje starosta. Ještě v neděli v deset ráno se ale v ulici válely lahve.
Z noční služby má člověk pocit, že je v Táboře v bezpečí. Tři hlídky obcházejí město, kontrolují auta, hřbitovy i nezletilé pijáky. Do služby se starosta Tábora nevydal, aby policisty zkontroloval, ale aby práci strážníků poznal. „Můžu se jich teď lépe zastat, ale i fundovaněji kritizovat,“ uzavírá.