Hmyz jako ekologické jídlo

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz

Vědci ani zemědělci zatím nevyhodnotili rizika spjatá s hromadným chovem hmyzu určeného pro lidskou spotřebu.

Lidstvo už stačilo nahromadit dlouhodobé příznivé zkušenosti s konzumací nejméně dvou tisíc druhů hmyzu. Většinou je to však hmyz sbíraný v přírodě. Západní svět nikdy zvlášť neholdoval hmyzu a jeho produktům s výjimkou chovu včel. To se ale rychle mění a rostoucí oblibě se mezi velkochovateli i spotřebiteli těší třeba potemník moučný nebo cvrček obecný.

Hlavním argumentem ve prospěch chovu hmyzu a jeho následné konzumace je ochrana životního prostředí. Bere se jako fakt, že ve srovnání s hospodářskými zvířaty vyrábí hmyz živočišné bílkoviny a tuky podstatně efektivněji. Například cvrček dokáže za ideálních podmínek vyrobit jeden gram svých tkání z 1,6 gramu vysoce kvalitní potravy. Za méně příhodných podmínek ale potřebuje třikrát tolik.

Larvy potemníka známé jako mouční červi potřebují na gram těla v optimálních podmínkách dva gramy krmiva a za méně příhodných podmínek i více než pět gramů. Pro srovnání, prase má tento poměr za ideálních podmínek jedna ku třem až ku čtyřem a brojlerové kuře jedna ku 1,7. Už z toho plyne, že to s dominancí hmyzu jako ekologické potraviny nemusí být vždycky tak skvělé, jak se tvrdí.

Švédští vědci pod vedením Matthewa Lowa ze Zemědělské univerzity v Uppsale se pokusili na stránkách vědeckého časopisu Trends in Ecology and Evolution o komplexní analýzu přínosů a rizik pro životní prostředí provázejících chov hmyzu určeného k výrobě potravin.

Výzkumný tým se zabýval různými systémy chovů hmyzu a srovnával je s tradičními chovy hospodářských zvířat z hlediska vlivu na základní parametry životního prostředí, jako je třeba zatížení půdy, spotřeba vody či podíl na emisích skleníkových plynů.

Švédští experti poukazují na fakt, že nelze přesně určit rizika, která by představoval únik hmyzu z prostor určených k jeho chovu. Počty hmyzích uprchlíků však mohou být vysoké a škody, které pak napáchají, nezanedbatelné. Hmyz by se choval i v oblastech, kde se daný druh běžně nevyskytuje. Existuje možnost, že by se uniklý hmyz v krajině uchytil a následně přemnožil. Nastávaly by pak druhové invaze srovnatelné s přemnožením králíků v Austrálii.

Potíže mohou nastat také se zajištěním dostatku krmiva. „Byl by paradox, kdybychom jedli hmyz, abychom ušetřili životní prostředí, a zároveň životní prostředí devastovali při získávání krmiv pro chovaný hmyz,“ varují vědci.

Řešením může být krmení odpadem z krmivářského a potravinářského průmyslu – tedy tím, který zvířata nesežerou a lidé nesnědí – ekologické přínosy chovu hmyzu by poté významně narostly.

Další velkou neznámou jsou choroby hmyzu. Při masovém chovu budou vytvořeny podmínky ideální pro šíření nákaz. Velkou neznámou je také náchylnost chovaného hmyzu ke stresu.

Švédští vědci jsou přesvědčeni, že výroba potravin z hmyzu má před sebou skvělou budoucnost. Zatím ale ještě není připravena na tak masové využití. Vědci z Uppsaly připomínají, že hmyz nemusí vždy skončit na talíři, a přesto může významně přispět k obživě budoucího světa. Dá se využít jako kvalitní krmivo pro hospodářská zvířata nebo jako organické hnojivo.

Autor je redaktorem serveru VTM.Živě.cz