Jižní Francie ukazuje ráj chutí za příznivé ceny

Okcitánie

Okcitánie Zdroj: Markéta a Michael Foktovi

Okcitánie
Okcitánie
Okcitánie
Okcitánie
Okcitánie
15
Fotogalerie

Okcitánie se rozkládá od Středozemního moře až po Pyreneje a to zaručuje bohatý kulinářský repertoár od ryb a hromady zeleniny přes unikátní sýry až po fantastické steaky. A jako všude ve Francii lze vše zapít skvělým vínem.

Pro účely vyloženého gastro výletu je potřeba rozdělit Okcitánii na dvě části. Přímořskou, jež vede po pobřeží od Montpellieru po Perpignan a španělskou hranici, a vnitrozemskou, díky níž lze poznat místa jako Toulouse, Carcassonne, Albi a náhorní plošina Aubrac.

Zemi sužovaly katarské války, a lidé tak poznali chudobu a skromnost, které je nutily žít v souladu s přírodou. I v kuchyni proto museli zapojit maximální představivost. Dodnes se tak při vaření používají divoké byliny a další ingredience jako pohanka, hlemýždi, domácí sýry a houby.

Starobylý pokrm poutníků

Sopečná náhorní plošina Aubrac je místo, kde je možné si dokonale vyčistit hlavu. Při mnohahodinových procházkách tu téměř nepotkáteživou duši. Na ploše 250 tisíc hektarů totiž žije pouze šest obyvatel na kilometr čtvereční. Večer v hospůdce si lze pochutnat na obzvláště chutných a jemných steacích z krasavic zlatavé barvy, jež byly přes den vidět na pastvinách. Ačkoliv je staré francouzské plemeno aubrackých krav chované pro hovězí maso, jeho mléko se používá k výrobě tradičního sýra Tomme de Laguiole. Bez něho by nevznikla specialita regionu Aveyron: aligot. Bohatá bramborová kaše aligot vzniká smícháním rozmačkaných brambor, másla, crème fraîche, soli, roztaveného sýra, drceného česneku a pepře. Celá směs se pomalu míchá dřevěnou lžící, dokud se nezačne nekonečně táhnout. Na první pohled si asi málokdo uvědomí, že toto původně prosté jídlo obohatilo slovník cizích slov. Historie aligotu totiž sahá až do 12. století, kdy poutníci směřující do Santiaga klepali na dveře zdejších klášterů a od mnichů žádali „alikvot“, tedy něco k jídlu.

Původně se ovšem aligot nevařil z brambor, ale míchal se s chlebem. Často se k němu podává klobása či maso. Tuhle sametovou pochoutku nabízejí nejen v restauracích, ale i na trzích a pouličních oslavách. Laguna plná specialit. Na pobřeží Okcitánie ve vesničce Bouzigues lze zažít přímo extatické stavy z čerstvě vylovených klepetáčů, šneků, krevet, ústřic a všemožných mušlí. Právě ve zdejší laguně Étang de Thau se totiž mísí sladká voda s mořskou, což vytváří ideální podmínky pro chov těchto lahůdek. Jednotliví farmáři mají u svého podniku malé bistro či restauraci, kde pod širým nebem a s výhledem na moře je možné debužírovat celé hodiny. Jde si buď objednat předem nakombinovaný talíř o různé velikosti, anebo si vlastní porci jednoduše sestavit.

Každý živočich má svou cenu a strávník si na talíř naskládá jen to, na co má chuť. Zapomenout je třeba na porcelánový talíř, tady se podává do lodiček z bílého polystyrenu. Samozřejmostí je i zástěra pro ty méně zkušené konzumenty a všemožné kleštičky a udělátka na jednotlivé mořské plody. Třešinkou na dortu je cena. Opravdu urostlý krab, šest ústřic, šest šneků a šest slávek spolu s máslem, citronem a s půllitrem bílého vínka nebude stát ani třicet eur. To se v Česku nesežene, navíc vše naprosto čerstvé.