Doba a společnost na ně klade vysoké nároky, tvrdí psychologové. Jsou nevychovaní a nedokážou si vážit skutečných hodnot, myslí si o nich prarodiče v důchodovém věku. Jací ale opravdu jsou mladí lidé, kteří si právě vybírají budoucí profesi, partnery a za čtyři roky půjdou k volbám? Sedmička se podívala na skutečná přání a ideály karlovarských deváťáků. Dotazník pro redakci vyplnilo více než sto třicet z nich.
Marihuanu? Už nikdy!
Mladí lidé mezi čtrnácti a šestnácti lety, kteří navštěvují poslední ročník karlovarských základních škol, alkohol dobře znají. Podle průzkumu Sedmičky jej ochutnalo přes sedmdesát procent z nich, převážně chlapců. Podobnou zkušenost mají také s méně legálním prostředkem zábavy: marihuanou. Devětadvacet procent chlapců a deset procent dívek si už dalo svého prvního jointa. Ne všichni však byli se zážitkem spokojeni. „Marihuanu jsem vyzkoušel jen jednou a říkám: už nikdy víc!“ přiznává v dotazníku mladý muž, kterého nejvíce baví sport.
S tvrdými drogami deváťáci experimentují spíš výjimečně. Ze sto pětatřiceti respondentů svou zkušenost s pervitinem přiznal jen jeden chlapec a jedna slečna. Podobně jako legalizace marihuany rozděluje celou společnost, liší se na ni i pohledy karlovarských deváťáků. Proto, aby byla marihuana volně dostupná, hlasuje jen o malé procento dětí více než těch, kteří ji legalizovat nechtějí. Většina se ale shoduje, že nevidí problém v tom, aby ji užívali nemocní lidé, kterým skutečně pomáhá.
Podle karlovarské policejní mluvčí a psycholožky Zdeňky Papežové se přístup mladých lidí k drogám změnil. Své zkušenosti může opřít o preventivní přednášky, se kterými několik let navštěvuje karlovarské základní školy.
„Samozřejmě se setkávám s tím, že děti drogy znají. Už je ale neberou na lehkou váhu. Rozhodně roste procento těch, které přemýšlejí nad tím, co je to závislost, a drogy nepodceňují,“ říká Papežová. Školáci se prý při debatách nejvíce zajímají o právní dopady, které čekají na držitele drog.
O tom, že mladí lidé skutečně vyrůstají v liberálním a ateistickém prostředí, svědčí jejich názory na eutanazii. Většina z nich je pro to, aby měl smrtelně nemocný člověk možnost dobrovolně ukončit svůj život. I na taková témata už mají někteří deváťáci jasně vyhraněný názor. „Eutanazii bych povolila pouze tehdy, pokud by byl opravdu hodně starý člověk nevyléčitelně nemocný a trpěl by silnými bolestmi,“ upřesňuje svou odpověď v dotazníku patnáctiletá dívka.
Partner? Hlavně normál
V čem jsou dnešní deváťáci oproti předchozím generacím výrazně napřed, je milostný život. Zatímco dnešní čtyřicátníci prožívali v patnácti letech svou první velkou lásku, většina z dotazovaných žáků už měla víc než čtyři partnery. Na druhém místě skončili ti, kteří si své „chození s někým“ odbyli dvakrát. Přes padesát procent z nich si myslí, že ideální dobou na zahájení sexuálního života je právě věk patnácti let. Ti zdrženlivější uvedli věkové rozmezí mezi patnácti a osmnácti lety. Pouze tři chlapci by uvítali, kdyby se povolená hranice prvního pohlavního styku snížila, a to na třináct let. A jak by měl podle karlovarských deváťáků vypadat ideální pár? Krásná, hodná, inteligentní a vtipná dívka by musela potkat nekonfliktního, spolehlivého, inteligentního a hodného chlapce. Právě těchto vlastností si totiž u svého vysněného protějšku cení nejvíc procent dospívajících. Někteří z nich se však s možnostmi v dotazníku nespokojili. U chlapců se objevily požadavky na erotickou přitažlivost a osobitost. „Dívka musí mít vlastní názor,“ uvádí jeden z nich. Děvčata naopak vyzdvihla shodně partnerovu trpělivost a toleranci. „Nemusí být krásný, stačí hezký. Bohatý taky ne, ale zase ne úplně chudý. Prostě normál,“ charakterizovala svůj ideální protějšek patnáctiletá slečna. Silně přitažliví jsou pro dnešní mladou generaci sportovní nadšenci. Takový typ partnera bodoval u obou pohlaví, což je dobrá zpráva. Přes šedesát procent mladých lidí totiž tráví svůj volný čas právě sportem. Víc sportují chlapci než dívky. O procento méně hlasů získalo chození ven s kamarády. Populární činností dospívajících je ovšem také hraní počítačových her a dopisování si s přáteli na Facebooku. Sociální síť však pro některé žrouta času nepředstavuje: „Chodím i na Facebook, ale rozhodně to není můj koníček,“ píše jedna z dívek. Patnáctiletí totiž dokáží trávit svůj volný čas i věcmi, které někoho možná překvapí. Někteří pomáhají rodičům, jiní zase odpověděli, že se věnují své rodině. Mezi děvčaty zase silně převládá fotografování, od čehož se odvíjí představy o jejich budoucím povolání. Fotografka patří společně s profesí psycholožky mezi nejpopulárnější. U chlapců naopak bodují povolání policisty, manažera, architekta, kuchaře, ale i programátora. V budoucnu však v Karlových Varech bude tvořit i mladý básník, spisovatel či grafičtí designéři. Za hranice republiky se možná podívá členka Českého červeného kříže, která odletí pomáhat dětem v Africe nebo jaderný fyzik, cestující na vědeckou konferenci do Spojených států. Na palubě letadla se dost možná potkají se stejně starou karlovarskou letuškou a modelkou či dívkou, která ve státech pracuje jako au pair. I takové představy mají dnešní deváťáci. Alespoň ti, kteří už vědí, co chtějí v životě dělat.
