Ačkoli je vědkyní, není její práce suchým bádáním v laboratoři. Přichází totiž do styku s jevy, které lidstvo od nepaměti děsí.
Například se vstáváním mrtvých z hrobů nebo vampyrismem. „Mou úlohou není objasnit, zda lidé z hrobu skutečně vstávají nebo existují upíři, ale zjistit, proč lidé představy o vstávání mrtvých z hrobu vůbec sdílejí,“ říká Danijela Jerotijevič z brněnského výzkumného projektu Levyna, který se zabývá experimentálním výzkumem náboženství.
Co je přesně náplní vaší práce?
Pracuji na projektu Levyna při Masarykově univerzitě. Tým Laboratoře pro experimentální výzkum náboženství, jak zní celý název projektu, je složen z českých i zahraničních odborníků. V tuto chvíli spouštíme výzkum, který se týká různých aspektů náboženských představ a s nimi spojeným chováním. Experimenty je možné dělat v laboratorních podmínkách, tak jako se běžně dělají psychologické experimenty, nebo za pomoci experimentálních metod přímo v terénu. Propojení různých oborů je v takovém typu výzkumu klíčové. Religionista nebo antropolog tak spolupracuje při rozplánování výzkumu a analýze dat s psychologem. Jeho úloha je v projektu Levyna mimořádně důležitá.
Jak jste se k této práci dostala?
Minulý rok se naskytla příležitost ucházet se o místo v projektu. Ihned jsem jí využila. Obor experimentálního výzkumu náboženství se ve světě rozmáhá. Považuji za skvělý krok, že tým Levyna dostal šanci zapojit se do tohoto výzkumu. V týmu doufáme, že se Brno stane důležitým bodem v kontextu mezinárodního výzkumu v této oblasti.
Co jste vystudovala?
Vystudovala jsem obor archeologiereligionistika na Filozofické fakultě Komenského v Bratislavě a pokračovala ve studiu na Katedře porovnávací religionistiky. Současně dodnes působím v Bratislavě v Institutu sociální antropologie.
Co jste dělala předtím, než jste začala působit v projektu Levyna?
Věnovala jsem se projektu zaměřenému na představy o nadpřirozeném škodní v současném Srbsku. Tedy o tom, co se lidově označuje za čarodějnictví nebo černou magii. Téma jsem si nezvolila z důvodu exotičnosti, jak by se mohlo zdát. Je to mimořádně komplexní problematika a její výzkum nám poví mnoho o tom, jak funguje lidská mysl. Primárně mě zajímaly psychologické mechanismy, které stojí v pozadí magických představ.
Co přesně tento výzkum obnášel?
Zabývala jsem se tím, proč si lidé určité nešťastné události ve svém životě vysvětlují v termínech nadpřirozených sil. Lidé si tímto způsobem mohou vysvětlovat takové události, pro které se jim nepodařilo najít běžné vysvětlení a řešení. Mohli dospět k přesvědčení, že za jejich neštěstí může konkrétní osoba, která jim nepřeje a jakýmsi způsobem jim škodí. Přirozeně máme totiž tendenci hledat za jakoukoli aktivitou jejího původce. Čarodějnictví zároveň vypovídá o sociálních konfliktech. Takové škodní je interpretováno jako nadpřirozené, protože se předpokládá, že škůdce používá magické praktiky. Výzkumy z této sociální oblasti ukazují, že je snazší ukázat prstem na někoho jiného, než si uvědomit vlastní nedostatky. Taková reakce na vlastní neštěstí hraje důležitou roli z hlediska udržení zdravé úrovně sebeúcty.
Co je tedy cílem výzkumu?
Studium neobnáší samo o sobě nic magického. Cílem není vyvrátit nebo potvrdit, zda magie funguje. Mým cílem je vysvětlit, proč v 21. století lidé stále věří v magii. Antropologie z počátku 20. století očekávala, že rozvoj vědy vytlačí magické a náboženské představy a lidé nebudou mít díky pochopení fungování světa potřeby uchylovat se k nadpřirozeným vysvětlením. To se zjevně nestalo a i přes velký technologický a vědecký pokrok lidstvo magické představy stále provází. Naší snahou je zjistit, zda za náboženskými projevy nemohou být jednoduše psychologické mechanismy. Pokud ano, tak které to jsou.
Proč myslíte, že se lidé obrací k myšlenkám na nadpřirozené jevy?
Kognitivní vědy, ze kterých při vysvětlování nadpřirozených jevů vycházím, na ně nahlížejí jako na vedlejší produkt práce běžných mechanismů mysli. Při různých náboženských jevech můžou hrát roli různé mechanismy. Naše myšlení zároveň funguje na principu „kauzálního řetězce“, což znamená, že naše mysl má tendenci spojovat události, které spolu zjevně nesouvisí. Jedním z těchto projevů jsou i myšlenky podléhající magickým schopnostem, a to aniž bychom si to uvědomovali. Někdy se k nim uchylujeme, ačkoli tvrdíme, že v magii nevěříme.
Co nás na magii tak láká? Ať už vědomě, nebo podvědomě?
Magie poskytuje takzvanou iluzi kontroly. Spoléhání na „vyšší“ nebo nadpřirozenou moc člověku dává pocit, že situaci drží pod kontrolou. Děje se tak třeba ve stresových situacích, jako je nemoc, rozchod a podobně. Velmi časté je takové chování u sportovců, kteří například před zápasem vykonávají řadu úkonů, aby snížili možnost neúspěchu. Příběhy s nadpřirozenou tematikou se často týkají boje dobra a zla. Spouštějí reakce od strachu přes hněv až po odpor.
Proč je magie většinou brána negativně a nahání lidem strach?
V příbězích jsou čarodějnice vykresleny jako škůdce. Jako někdo, kdo podle představ lidí používá nadpřirozené prostředky k tomu, aby něco získal bez námahy. Což je v konečném důsledku bráno jako podvádění. Když se na čarodějnice podíváme z úhlu oběti, tedy toho, kdo své problémy považuje za výsledek očarování, vidíme více skutečností. Představa čarodějnice vyvolává sice pocit strachu, ale zároveň, paradoxně i jakousi naději na vyřešení problémů. Všeobecně se dá říci, že sféra nadpřirozena vyvolává v lidech emoce různého charakteru. Jsou fascinovaní, ale vzhledem k tomu, že magii vůbec nerozumí, tak se i bojí.
Stalo se vám někdy něco, pro co jste nemohla najít racionální vysvětlení?
Otázku, proč se mi to děje, si určitě v různých životních situacích položil každý z nás. Důležité je, jak si na ni odpovíte. Jestli budete hledat problém v sobě, v jiných lidech nebo do vysvětlení zahrnete i nějakou nadpřirozenou příčinu. Člověk uvažuje kauzálně a občas se neubrání tomu, že běžným shodám náhod přikládá zvláštní význam.
Co si myslíte o horoskopech, výkladech snů a věštkyních?
Naše přežití nespočívá jen v uspokojení biologických potřeb, ale ve velké míře také závisí na informacích, které máme k dispozici. Neustále prahneme po poznání. Právě proto mají klepy tak významnou roli v lidské kultuře, prostřednictvím nich se totiž šíří důležité informace o lidech z našeho okolí nebo o těch, kteří náš život ovlivňují. Doufáme, že o problémech, které jsou pro nás důležité, víme víc než ti, se kterými soupeříme o zdroje - ekonomické, sociální nebo symbolický kapitál. Horoskopy a věštění jsou „odpovědí“ na tuto univerzální lidskou potřebu. Bez ohledu na situaci, běžně dostupné prostředky nám dávají jen omezený pohled na věc. Například když chceme vědět, je-li vztah, ve kterém se nacházíme, perspektivní. Doufáme, že existují způsoby, které nám pomohou odpovědi získat. Pokud se to nepovede přirozenými způsoby, můžou se lidé uchýlit k „nadpřirozeným“ způsobům. Navštívit astrologa nebo věštkyni.
Stalo se vám za vaši kariéru v tomto výzkumu něco kuriózního?
Před výzkumem magických představ jsem se věnovala lidským představám o smrti. Když se pohybujete ve sférách, které jsou nabité emocemi, občas se ocitnete ve zvláštních situacích. Stávalo se mi, že moji informátoři předpokládali, že když se zabývám magií, mám kromě teoretických poznatků i praktické znalosti. Očekávali, že bych mohla jejich problémy vyřešit. Kdysi jsem taky spolupracovala na dokumentárním filmu týkajícím se představ o vampyrismu v oblasti východního Srbska. Byl o ženě, která byla dlouhodobě upoutána na lůžko. Obyvatelé obce tvrdili, že „nemohla zemřít“ a je živým upírem. Při životě se měla udržovat tím, že v noci lidem a zvířatům saje krev. Lidé neumí vysvětlit, jak by to ta žena mohla dělat, ale budou trvat na tom, že se to děje. Důležité je, co si takovými představami vysvětlují. A mou úlohou je zjistit, proč lidé představy o vstávání mrtvých z hrobu vůbec sdílejí.
Je něco, z čeho máte strach vy sama?
Samozřejmě. Jako každý člověk. Ale můj strach či spíše obavy se týkají běžných životních otázek. Nic nadpřirozeného byste v nich nenašli.
DANIJELA JEROTIJEVIČ
• Narodila se v roce 1975 ve městě Smederevo v Srbsku.
• V současnosti žije a bádá napůl v Brně a Bratislavě.
