Lisuje jablka, řídí zimák nebo městský úřad. Ale už bez uniformy | E15.cz

Lisuje jablka, řídí zimák nebo městský úřad. Ale už bez uniformy

Vyrábí mošt, řídí městský úřad, zimní stadion nebo staví chatu. I takové starosti dnes mají bývalí elitní policisté z Plzně.

Na svetru padák a dýka - Zásahová jednotka, na kšiltovce nápis Národní park Šumava. Práce u policie a láska k přírodě. Dvě věci, mezi kterými dlouhá léta volil bývalý plzeňský policista Jaroslav Hruška. Nejdřív to vypadalo, že vyhraje uniforma. Sloužil dvanáct let. Poslední roky v prestižním týmu pod vedením Jana Kubiceho, který se zaměřoval na organizovaný zločin. Vyšetřoval i vraždu kmotra českého podsvětí Františka Mrázka. Kvůli tomu, co se strhlo po Kubiceho zprávě, která se snažila ukázat na propojení nejvyšších politiků a podsvětí, od policie sám odešel. Dnes říká, že to bylo nutné. Necítil se bezpečně.

„Dnes jsem ale panu Paroubkovi vděčný. Živím se jako soukromý zemědělec. Vedle toho, že vyrábíme mošt, mámi kompostárnu, pole, vyrábíme kozí sýry,“ vyjmenovává pětatřicetiletý zemědělec. Ve Stvolně u Manětína na severním Plzeňsku si pořídil roubený dům z osmnáctého století. Hned naproti koupil opuštěný obchod, kde dnes lisuje ovoce. „Jedná se o stoprocentní ovocnou šťávu, která se neředí, nepřislazuje, nefiltruje, pouze se pasterizuje při teplotě 78 stupňů,“ popisuje. Moštu se snaží vymýšlet další příchutě. Nejdůležitější je ale jablko, k němu přidává zázvor, celer, řepu nebo mátu. Na biofarmě je jeho společníkem další bývalý policista David Melichar a hlavně jeho manželka, která slouží na obvodním oddělení v Manětíně. Jeho mošty sklízejí úspěchy v soutěžích o nejlepší potraviny. Poslední úspěch se dostavil v kategorii biopotravina v soutěži Regionální potravina Plzeňského kraje 2010. Pohár si odnesl za svůj jablečný mošt s mrkví.

Chtěl se ulít z vojny

To, že začal pracovat u policie, byla náhoda. Chtěl se vyhnout vojně. Do řad policie vstoupil kvůli tomu, že mu takový krok zajistil zkrácení povinné vojenské služby na půl roku. Nakonec se z něj stalo eso západočeské kriminálky. Bývalý velitel služby kriminální policie a vyšetřování pro jižní Plzeňsko Václav Kybic. Do řad policie vstoupil v roce 1983, tehdy to ještě byla Veřejná bezpečnost. „Poradil mi to kamarád. Náborový příspěvek jsme si nechali na straně, že ho za dva roky vrátíme. Pak z toho sešlo a uniforma už mi zůstala,“ vypráví s úsměvem osmačtyřicetiletý muž. Nejprve sloužil na obvodních odděleních v Praze. Od roku 1985 už na Plzeňsku. Na začátku jako pochůzkář v Blovicích, po revoluci si udělal důstojnickou školu a nastoupil na plzeňskou kriminálku. Za léta, kdy tady sloužil, řešil stovky případů. Do paměti se mu asi nejvíce vryl ten, který se nepodařilo dotáhnout do konce. Dvojnásobná vražda na benzinové pumpě v Chválenicích z února roku 1998 zůstane asi už napořád jedním z největších pomníčků západočeské kriminalistiky. Václav Kybic si dodnes pamatuje přesný čas i další okolnosti zákeřného činu, včetně jmen obětí. Vraha mladé ženy a staršího muže se i přes usilovnou práci specializovaného týmu policistů nikdy nepodařilo najít. Odejít od policie se rozhodl poté, co ho práce u policie začala psychicky vyčerpávat. „Měl jsem čím dál větší strach o své kolegy, o svoje lidi. Pořád jsem přemýšlel, co se může stát,“ vysvětluje. Ve službě strávil šestadvacet let. Po odchodu od policie vyhrál konkurz na místo tajemníka Městského úřadu v Blovicích.

Z policisty je indián

V roce 2008 zrušil tehdejší ministr vnitra Ivan Langer místa okresních ředitelů. Policisté na těch nejnižších postech najednou ztratili přímé nadřízené. Mnoho dlouholetých policistů považovalo toto rozhodnutí za nesystémové a řada zkušených od policie znechuceně odešla. Mezi těmi, kteří zamířili do civilu, byl i František Mynařík. „S tím krokem jsem zásadně nesouhlasil. Byla to největší chyba v dějinách naší policie,“ vysvětluje. Tehdy mu bylo sedmapadesát. Svou roli sehrál i fakt, že v tu dobu se jeho zeť, plzeňská hokejová legenda, Martin Straka vrátil zpátky domů z dlouholetého působení v NHL. Koupil plzeňský hokejový klub a potřeboval se obklopit lidmi, na které se mohl stoprocentně spolehnout. Jedním z nich byl i jeho tchán. „Martina musím samozřejmě poslouchat,“ usmívá se expolicista. Jeho kariéra v uniformě se začala psát už za minulého režimu. Do řad Veřejné bezpečnosti vstoupil v roce 1971. Dvacet let byla s jeho jménem spojena policejní služebna v Nýřanech. V roce 1989 se tu podílel na vyšetření případu série loupežných vražd, ke kterým došlo po celé republice. Zastřelený vrátný v Nýřanech, dvě mrtvé stopařky na Křivoklátsku, zastřelený taxikář z Prahy, těžce zraněný anglický řidič kamionu. Za týden měli plzeňští policisté oba vrahy, Josefa Kotta a Michala Kutílka, pod zámkem. „Měli jsme stopu. Navíc jeden z vrahů ukradl řidiči kamionu angličáka a daroval ho svému synovi. To rozhodlo,“ vzpomíná na kauzu, kterou sledovala celá republika. V roce 1990 odešel na Okresní ředitelství Plzeň – sever. Od roku 1994 tu pracoval jako ředitel. Dnes má na stadionu na starosti všechno, co souvisí s jeho hladkým provozem. „Na příští rok počítáme s odvlhčením. Ušetříme kovové konstrukce a zlepšíme ovzduší pro diváky,“ popisuje, co musí zařídit. Jako krizový manažer Můžeme mu říkat krizový manažer. Lubomír Kučera prošel za svoji kariéru u policie mnoha vedoucími posty. Začínal jako pochůzkář na Borech. To se psal rok 1977. Potom dostal na starost svůj první okrsek - Doudleveckou třídu. „Byla to stará zástavba. Hodně hospod, a z toho plynuly veškeré prohřešky. Většinou rvačky, výtržnosti, jízda pod vlivem alkoholu. Určitě jsem si nemohl stěžovat, že bych neměl co dělat,“ popisuje. Pak začal pracovat v centru města. „Odjakživa se středu města říká mlýnice. Bylo a pořád tu je největší množství spáchaných trestných činů,“ uvádí. Pak přišly na řadu Slovany, kde bylo potřeba obsadit místo zástupce, potom betonová džungle na Lochotíně, na krátkou dobu i plzeňská kriminálka a poté už začal cestovat po kraji. Nejdříve byl potřeba zástupce ředitele v Rokycanech, ředitel v Tachově, pak v Karlových Varech. „Vždycky mě můj nadřízený požádal, jestli bych to nechtěl vzít,“ uvádí. Pro každý okres byl specifický jiný typ trestné činnosti. „Ve Varech jsme nejčastěji řešili kapesní krádeže. Na Tachovsku zase prodej padělků,“ srovnává. Jako šéf Městského ředitelství policie v Plzni pracoval od roku 2009. V té době už pod ním pracovalo šest stovek lidí. Na začátku tohoto roku přišly zdravotní problémy a on musel na operaci srdce. S odchodem ze služby už neváhal ani minutu a v devětapadesáti zamířil na zasloužený odpočinek. Dnes se věnuje hlavně zvelebování chalupy na severním Plzeňsku. Štafetu u policie převzal jeho mladší syn, uniformu obléká i dcera.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!