Dům v Jaktaři jako by architekti čtyřčlenné rodině ušili přesně na míru. Dřevo kombinovali s kamenem, dům propojili se zahradou a prostor využili tak dokonale, že i když není velký, rodině Víchových nic nechybí. „V létě prakticky žijeme na zahradě. Posuvné prosklené dveře jsou pořád otevřené. Sedíme na terase zastíněné rohožemi a kocháme se pohledem na kamennou zídku i obloženou stěnu v obývacím pokoji,“ pochvalovala si Silvie Víchová. Do budoucna už plánuje pouze doplnit vnitřek domu nějakými doplňky a dodělat venkovní krb.
Kuchyň odděluje pult
Od obývacího pokoje s červeně omítnutým krbem dělí kuchyň jen dřevěný barový pult. „Nejvíc mi vyhovuje, že když vařím, jedním oknem vidím, kdo jde do domu a druhým se dívám do zahrady. A zároveň sleduji manžela, jak daleko je se svou šachovou partií,“ vypočítávala výhody Víchová. Tím, že je celý prostor propojený, obyvatelé domu se tam cítí příjemně a tráví tam co nejvíce času. Výhodou architekta Jana Zelinky při zpracovávání projektu bylo, že majitelé jsou jeho dlouholetí přátelé. „Měl jsem ulehčenou práci v tom, že znám jejich návyky i koníčky. Takže vcítit se do toho, co si představují, bylo pro mě snadné,“ řekl Zelinka. Obyvatelé domu jsou s jeho podobou i jeho členěním velmi spokojení a nic by na něm neměnili. Stavba domu probíhala ve dvou etapách a stavěly ji dvě různé stavební firmy. Jako první postavili stavbaři hrubou stavbu a teprve na jaře příštího roku byl dům dokončený. Nyní už tam rodina dva roky bydlí. „Největším problémem byla stavba kamenných zídek. Neuměli jsme totiž zpočátku najít zkušené kameníky, kteří by je kvalitně vyzdili. Nakonec se nám to podařilo a je to ozdoba domu,“ uvedla Víchová. Návrh domu v Jaktaři postoupil do finále soutěže Porotherm Dům 2009. „Výjimečnost domu je v tom, že se tam střídá kámen, dřevo, voda i oheň, minulost i přítomnost,“ shrnul architekt Bindr.
