Malý velký drahokam v Rakousku, který Čechům stále uniká | E15.cz

Vše o designu

Vše o designu Vstoupit do speciálu

Malý velký drahokam v Rakousku, který Čechům stále uniká

Hana Filipová

Tak trochu nenápadné lyžařské středisko Ski Juwel Alpbachtal Wildschönau mimo hlavní zorný úhel českých turistů nabízí staletou tradici malé rakouské vesnice spojenou s dokonalými službami velkých areálů a stovkou kilometrů upravených sjezdovek.

Někomu se může zdát, že přijel do naprosto zapomenutého kraje, kde lišky dávají dobrou noc. Jiný ocení klidnější prostředí, kde se na sjezdovkách netlačí hordy školních či závodních skupin a jednodenních víkendových turistů. I místní říkají, že jejich Alpbach je rozkročen mezi „vesnickým“ střediskem a megaareálem. Ski Juwel – lyžařský drahokam – má stále ještě přednosti menšího střediska, ale už je tak trochu velký. A čeští lyžaři, kteří si v sousedství dvou obřích lyžařských komplexů SkiWelt Wilder Kaiser a Kitzbühel pro sebe objevili propojená a právě komornější střediska Alpbachtal a Wildschönau, naříkají: „Hlavně o Alpbachu nepište, ať sem nikdo nejezdí.“ Tak pardon, ale tohle místo si trochu pozornosti zaslouží.

Kolem pěti hodin i s přestávkami se autem z Prahy přes Mnichov dá dorazit do části Tyrolska, kde zřejmě platí nejpřísnější stavební pravidla v celém Rakousku. Alpbach je alpská horská vesnice jako vystřižená z kýčovitého katalogu se všemi svými náležitostmi. Jenže přesně kvůli homogennímu a jednolitému stylu dřevěných domů je brána jako architektonický klenot rozkládající se v nadmořské výšce okolo tisíce metrů. Místo betonových moderních monster jsou domy, hotely i penziony stavěny v stále tomtéž stylu jako před desítkami, či dokonce stovkami let. „Většina ubytovacích zařízení si styl drží i uvnitř. Najdete tam samozřejmě wellness, sauny, bazény, ale nábytek je často také originální, vyrobený někým z údolí a z místního dřeva,“ popisuje dodržování tradic Michael Mairhofer z centrály cestovního ruchu v regionu Alpbachtal.

Dron E15: Chudobu v Černé Hoře zastiňuje obrovské přírodní bohatství

I v rámci Rakouska je to ojedinělý přístup a ne nadarmo dostala obec Alpbach už v roce 1983 titul nejhezčí rakouské vesnice. Tradice a dědictví po předcích jsou tu vidět na každém kroku, mnoho rodin tu své farmy a rodinný byznys drží třeba dvě stě let. Za svůj ráz místní údolí s okolními kopci tyčícími se do výše okolo dvou tisíc metrů nad mořem vděčí pozdě zbudovaným komunikacím.

„Až do roku 1926 byla vesnice chráněna před všemi negativními vedlejšími vlivy pokroku,“ dodává Mairhofer s tím, že právě přísná stavební regulace má na svědomí i klidnější prostředí střediska, neboť nové hotely se tu příliš nestavějí a stávající kapacita nedovoluje lyžařský komplex úplně přetížit. Kouzlo Ski Juwel i samotného Alpbachu je pak také poměrně dobře zaplaceno, ceny patří spíše k těm vyšším. Centrum obce je shluknuté kolem kostela s hřbitovem vlastně naproti hlavním sjezdovkám, lyžaři se tak zcela nevyhnou dojíždění skibusy. Cesta zdarma ale trvá kolem pěti minut.

Celá oblast nabízí díky propojení původně samostatných areálů Alpbachtal a Wildschönau přes vrchol Schatzberg zhruba stovku kilometrů sjezdových tratí různých obtížností. Na mapě se areál převážně červená, přičemž Alpbach má svahy trošku rychlejší než namodralejší Wildschönau. Tam si přijdou na své méně pokročilí lyžaři, a hlavně rodiny s dětmi. Pro prcky je připravena pohádková louka s kouzelným kobercem, hora pokladů Schatzberg Zwergenwald s pojízdným pásem i dětský klubík s vlastním vlekem.

Autor: E15

Kromě nejmenších je ale postaráno i o trochu větší: dětské lyžařské středisko Inneralpbach se stometrovou tratí je pro začátečníky ideální místo. Pokročilí a vytrvalci mohou otestovat svou výdrž na sedm kilometrů dlouhé sjezdovce z vrcholu Schatzbergu až dolů do údolí vesničky Auffach, freestylisti zas mají k dispozici tři funparky se skicrossem, jumpy i se slidy. Koho unaví lyže, může si vypůjčit sáňky a vyzkoušet pětikilometrovou dráhu z mezistanice Schatzbergu až do Auffachu.

Na svahu je slyšet hodně angličtiny, letecké spojení z Británie do Innsbrucku pomohlo rozšířit věhlas střediska i za kanál La Manche. Angličané to tu mají jako velmi oblíbenou destinaci, už po válce tu vojáci prý založili lyžařský klub a ostrovní kořeny má údajně i kostelík svatého Osvalda. I to je výhoda tohoto tyrolského komplexu, jak potvrzuje horský a lyžařský průvodce Manuel Haaser: „Jsou tu spíše dlouhodobější návštěvy, není to tak v dosahu jako jiná střediska, a tak se tu nestřídají Němci na jednodenní lyžování, kdy by se hlavně o víkendu na sjezdovkách nedalo hnout.“

Na motorce po severním Thajsku

Komu se celodenní lyžování nezprotiví, může si v úterý, čtvrtek a v pátek na šesti osvětlených sjezdovkách užít noční sjezdy nad obcí Reith im Alpbachtal. Bez debaty lze souhlasit s jedním německým portálem pro lyžaře, který to tady označil za nejlepší noční lyžování v Rakousku. Pro mnohé je to nejlepší část lyžařského dne.

Dokonale upravené široké sjezdovky, kdy pod lyžemi praská manšestr, téměř bez lidí přivodí nadšeným lyžařům při šestikilometrové jízdě až euforické stavy. Při poslední pistě dolů je pak základ zastavit se v restauraci Almstüberl Gschwendt a dát si sice možná tradiční pro švýcarskou kuchyni, přesto výborné sýrové fondue z místních farem. Ostatně i lyžařský a horský doprovod Manuel přiznává, že jako instruktor se živí pouze v zimě, v létě farmaří na nedalekých kopcích stejně jako jeho předkové po generace před ním a maso z jeho dobytka odebírají restaurace po celém údolí.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!