Na internetu podniká „digitální pohřební služba“ | E15.cz

Na internetu podniká „digitální pohřební služba“

digitální pohřební služba
digitální pohřební služba
• 

ČTK

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Antonu Wagnerovi bylo 18 let, když zemřel při automobilové nehodě. Po pohřbu rodiče uklidili jeho pokoj, zrušili pojistky a různá členství, krátce řečeno ukončili všechno, co se Antona týkalo. Neměli ale tušení, jak si poradit s jeho počítačem: kam se zapsal, jaká má hesla. E-mailové adresy, Facebook a další sociální média, účty na eBay či Amazonu, internetové bankovnictví, Paypal - počet míst, na která jejich syn mohl mít vazby, se zdál být ohromující.

A to byl přesně důvod, proč se Birgit Janetzkyová z německého Freiburgu rozhodla začít nabízet lidem, jako jsou Wagnerovi rodiče, nezbytně nutnou pomoc, napsal list Die Welt. Před dvěma lety založila společnost Semno, která se specializuje na vyřizování digitální pozůstalosti po zesnulých lidech.

Janetzkyová spolu s IT odborníkem začínají tím, že prohlédnou obsah počítače zesnulého člověka a hledají stopy po online účtech. Pak napíšou jejich přehled rodině, která se rozhodne, jak chce s objevenými elektronickými daty naložit. Základní analýza stojí 139 eur; náklady na další práce, jako je mazání online profilů a uživatelských účtů, anebo vyplacení peněz z takových míst, jako je PayPal, jsou individuální podle toho, o jaký objem dat se jedná a kolik času vypořádávání se s nimi zabere.

„Když řeknu lidem, kteří navštíví náš stánek na veletrhu, že podnikám v oboru likvidace digitální pozůstalosti po zemřelých lidech, 98 lidí ze sta mi odpoví, že o tomhle nikdy dřív nepřemýšleli,“ říká Janetzkyová. Prakticky nikdo podle ní nemyslí na to, co se stane s jeho nebo jejími internetovými daty poté, co zemřou.

Stránky společností Semno Autor: Semno

„Online dědictví“ bude nutné řešit čím dál víc

A přitom se užívání internetu a především sociálních sítí rozšiřuje takovým tempem, že jsou otázky po osudu „online dědictví“ čím dál tím víc na místě. Například co udělat, když obchodní partner pracující na velké zakázce najednou zemře? Jak se dostat k údajům, pokud jediný kolega, který k nim znal přístupová hesla, je v kómatu?

Janetzkyová říká, že není sama, kdo podniká v tomto oboru. V roce 2010 vzniklo několik obdobných společností v USA; nejznámější z nich jsou legacylocker.com, deathswitch.com a assetlock.com. Ale ty pracují na trochu jiném principu. Klienti si u nich založí účet, na který uloží data, která v případě jejich smrti mají být odeslána určeným osobám.

Podobné firmy působí i v německy mluvících zemích. Xsen.de například umožňuje uživatelům uložit si všechna hesla a další důležité údaje za roční poplatek 12 eur. V případě smrti jsou pak informace předány uvedeným „dědicům“. Všechny údaje jsou přitom šifrovány a společnost spravující server k nim nemá přístup; každý uživatel dostane svůj přístupový kód při registraci, který může poskytnout člověku těšícímu se jeho důvěře.

Existují i tradičnější metody, jak vyřídit digitální pozůstalost

Německý server datamemory.de a švýcarský securesafe.com, který patří mezi hlavní na trhu, ukládají nejen hesla, ale také fotky, smlouvy a další důvěrný materiál, který v případě úmrtí předají osobě určené zakladatelem účtu.

Za poplatek 1,20 eura měsíčně SecureSafe poskytuje 100 megabytů úložného prostoru, kam člověk může zapsat tolik přístupových hesel, kolik si přeje - v případě jeho smrti budou odeslána dvěma určeným lidem. Pro ty, kdo potřebují více prostoru a více příjemců digitálního obsahu, je možné si zaplatit za 9,90 eura měsíčně 25 gigabytů prostoru a posmrtné odeslání až 20 lidem kdekoli na světě.

Odborníci na dědické právo ovšem míní, že i v případě digitální pozůstalosti je možné zvolit tradičnější postupy. Kdokoli, kdo si například nepřeje, aby po jeho smrti vyšly najevo jeho deníky, dopisy, fotografie či cokoli jiného, co skladuje v počítači, může jmenovat vykonavatele (příbuzného nebo přítele) a prostřednictvím poslední vůle ho instruovat, jak a kterou část digitálního obsahu zničit. Může jít třeba o případ osob, které v počítači uchovávají pornografickou sbírku - a rozhodně si nepřejí, aby ji po smrti objevili jejich potomci.

Autor: ČTK

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video