Zúčastnila se až posledního z castingů, který se konal celkem v jedenácti městech republiky. A postoupila do semifinále. Z šedesátky dívek ji pak vybrali dál. Dostala se mezi dvacet krásek v užším semifinále. A vyřazovacím sítem propadala dál. Až do finále. V něm se Pavla Vašíčková, sympatická černovláska z Karlových Varů, představí se soutěžním číslem jedna.
Pavlo, jste narozená ve znamení Střelce. Podle charakteristiky znamení jsou Střelci rození pracanti. V případě problému prý zdvojnásobí svůj výkon a dovedou vše ke zdárnému konci. Poznáváte se v tom? V čem vám vaše znamení v běžném životě pomáhá a v čem naopak překáží? (smích) O Střelcích se také říká, že jsou optimističtí, přátelští, společenští. Že mají smysl pro humor a bývají sportovně založeni, často zasnění. No, prostě střeva (smích). Tak to na mě opravdu sedí! Minusem je, že střelci občas bývají netaktní, a i když některé věci tak nemyslí, mohou někoho urazit. A jsou zbrklí a netrpěliví. A to na mě taky sedí.
Co všechno děláte pro úspěch ve finále? Jak často cvičíte? Starám se o ducha i o tělo. Péče o tělo znamená třikrát týdně posilovna a dvakrát týdně aerobik.
Jsou součástí péče o tělo i diety? Musíte se hodně omezovat v jídle? Všechny finalistky byly u pana Havlíčka v Praze, kterého asi znáte z pořadu „Jste to, co jíte“ na Primě. Zjišťoval, jak se stravujeme, kolik máme v těle tuku a kolik svalové hmoty. A na základě toho sestavil každé z nás individuální jídelníček.
A jaký jídelníček naordinoval vám? S mými stravovacími návyky byl v zásadě spokojen, takže nešlo o nějaké zásadní změny. Mám jen zvýšit příjem tekutin a bílkovin. A máme vyhrazený jeden den v týdnu, kdy si můžeme dát to, co chceme.
U vás je to jaký den? Mám být upřímná? (smích)
Samozřejmě. Přece nebudete neupřímná. Když mám chuť, dám si cokoliv. (smích)
Na čem stojí váš jídelníček, když máte zvýšit příjem bílkovin? Na mase? Ano, na mase.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo? Miluji kuřecí maso. Takže drůbeží maso, třeba v kombinaci s ovocem. A pak nějakou čínu. A rajskou. Na druhou stranu nesnáším kopr.
Ideálem krásy jsou štíhlé dívky. Mnohé ale touha být krásnými přivede až k anorexii nebo bulimii, kdy se z nich stanou chodící kostry, které zvrací do záchodových mís. A ty vidíme jak na přehlídkových molech, tak občas na soutěžích krásy. Jak vy se na snahu být štíhlá za každou cenu díváte? Jde o nemoc. Bohužel ji postižené dívky nevidí. Myslí si o sobě, že jsou tlusté, i když jsou tenké jako proutky. Je to hrozné, je mi jich líto. Mně osobně se vychrtlé dívky nelíbí. Jsem ráda, že Miss Aerobic propaguje zdravou krásu.
Nezlobte se, ale musím vám položit už dost otřepanou otázku. Kdo nebo co vás přivedlo do této soutěže krásy? Moje trenérka aerobiku Michaela Marešová se vloni sama dostala do finále této soutěže. Napadlo ji, jestli bych to nechtěla zkusit. Chvíli jsem váhala, ale pak mi to přišlo jako zajímavý nápad. A tak jsem to zkusila s tím, že ono to buď vyjde, nebo nevyjde. A ono to vyšlo. Teď už si všechno užívám. Získávám nové zkušenosti, poznávám nové lidi. Určitě nelituji toho, že jsem se do Miss Aerobik přihlásila.
Jak dlouho se věnujete aerobiku? Aerobiku jsem se dlouho věnovala jen komerčně, takže jsem vlastně chodila cvičit pro zábavu. Daleko víc jsem navštěvovala fitness centrum. A teprve na jaře letošního roku jsem začala trochu víc se sportovním aerobikem. Chytlo mě to. Teď lituji, že jsem k němu nepřičichla dřív, abych ho mohla dělat vrcholově. Dnes už jsem na závodění bohužel docela stará.
Ve čtyřiadvaceti letech? No jo, tak to už v tomto sportu chodí (smích). Vždyť mezi finalistkami jsem nejstarší. Snad to nebude můj handicap.
Taková soutěž přece není o věku. Ale o těle, sympatiích a také o štěstí. Navíc vaše soupeřky nebudou zase o tolik mladší. Máte pravdu.
Jak to funguje mezi deseti finalistkami soutěže miss, které usilují o jednu korunku krásy, když se sejdou na jednom místě? Panuje mezi vámi nevraživost nebo si od sebe udržujete chladný odstup? Myslím, že nejsme špatný kolektiv, že jsme v pohodě. Ale přece jenom jde o soutěž a jsme soupeřky, tak tam možná nějaká skrytá rivalita bude. Každá z nás chce být úspěšná, což je logické. V tom se nelišíme od mužů.
Vylosovala jste si číslo jedna, v dosavadním průběhu soutěže dokonce už podruhé. Věříte si na první místo i v samotném finále? Vyhrát by bylo příjemné, to nebudu zapírat. Ale osobně si na první místo moc nevěřím. Pro mě je velkým úspěchem, že jsem se dostala do finále. Pokud bych se v něm umístila do třetího místa, byla bych moc ráda.
Jste z Karlových Varů. Na co podle vás může být město horkých pramenů pyšné, a na co nikoliv? Na Karlových Varech je nejhezčí lázeňské centrum. Své známé bych také poslala na rozhledny. A na co nemůže být pyšné? Snad horní nádraží.
Pokud byste tedy na svém městě mohla něco změnit, co byste změnila? Kdyby to bylo v mých silách, asi bych z Moskvy udělala zpátky Karlovy Vary. Jinak by v našem městě mohlo být více rušno, více akcí pro lidi, více zábavy. A ne, aby to u nás žilo jen o filmovém festivalu. Jinak ale nedám na Vary dopustit.
Umíte si představit, že byste žila v jiném městě nebo v jiné zemi? Určitě si to umím představit. Ráda cestuji a líbilo se mi na jihu Francie, mám ráda Itálii.
