Nezlob, nebo ti rozpářu bříško | E15.cz

Nezlob, nebo ti rozpářu bříško

Prosinec jako měsíc radosti, očekávání, ale i strachu a hrůzy představuje nová výstava v Národopisném muzeu.

Krátké dny, časné stmívání, zima. To je prosinec. Pro naše předky měsíc, kdy se scházeli v chalupách na dračkách a přástkách. Ženy draly peří nebo předly vlnu či len a při tom se povídaly historky a příběhy.

„Někde si dokonce zvali skoro profesionální vypravěče – především vysloužilé vojáky, kteří měli příběhů v zásobě velmi mnoho,“ říká kurátorka výstavy Jana Slámová.

Formičky a svícny

Expozici nazvanou Advent a Vánoce na Plzeňsku sestavila jako průvodce posledním měsícem roku. Návštěvník tu uvidí nejrůznější formy a formičky na cukroví, ryby i vánočky, vánoční ozdoby a další předměty, které nějak s prosincem souvisejí. Jako třeba takový loučník. To byl vysoký stojan, do jehož vrcholu se upevňovalo hořící dřívko. Tak si naši předkové svítili v chalupách třeba právě při draní peří.

„Na venkově se až do devatenáctého století na Vánoce pekly vánočky nebo vdolky. Cukroví, jak je známe dnes, to byla spíš záležitost města a rozšířilo se až ve dvacátém století,“ poznamenává Jana Slámová u vitríny vlevo od vchodu. Ta je plná formiček, které možná leckdo má ještě po babičce někde na chalupě. Podobné je to i se skoro sto let starými korálkovými ozdobami na stromeček nebo s pozapomenutými recepty na vánoční jídla. Pokud hospodyňka přemýšlí, čím letos ozvláštnit rodinný jídelníček, může v Národopisném muzeu najít zajímavou inspiraci.

Například na kapra na černo nebo na modro. Modli se, jinak tě vycpu Výstava připomíná i zapomenuté adventní tradice. Mikuláš, čert a anděl nejsou zdaleka jediné postavy, které tehdy stavení obcházely. Chodila třeba Barbora, která gratulovala svým jmenovkyním, anebo Lucie, jejíž tradice připomíná spíš slušný horor. „Odkud se její tradice vzala, nevíme. Ale byla symbolem zimy, oblečená celá v bílém, i tvář si nabílila moukou. V ruce pak měla dřevěný nůž, jakoby od krve, a škopíček na krev. Chodila dům od domu a strašila děti, že když se nebudou modlit, rozpáře jim bříško a vycpe je hrachovinou,“ vysvětluje Jana Slámová a dodává, že na Plzeňsku se za Lucii převlékali chlapci. Naproti tomu na Chodsku dělaly Lucii dívky a děsivou postavu pro jistotu doprovázel anděl. Bujarý silvestr Naši předkové ovšem neošidili ani samotný závěr roku.

„Pořádaly se nejrůznější zábavy a plesy, později třeba i filmová představení,“ poznamenává kurátorka výstavy. Silvestrovské veselí připomíná třeba karnevalový kostým nebo originální loutka kominíčka pro štěstí. Ten ve svých útrobách skrýval deset malých kominíčků, kteří při šikovném pohybu loutkovodiče naráz vyskočili. Lidé před sto či sto padesáti lety se ale bavili i mimo vytopené domovy či sály. Chodili sáňkovat nebo bruslit. Jak vypadaly jejich sportovní potřeby, si může návštěvník prohlédnout v zadní místnosti. Nechybějí ani dobové fotografie.

Výstava Advent a Vánoce na Plzeňsku potrvá v Národopisném muzeu do 9. ledna a v průběhu prosince nabídne i čtyři výtvarné dílny, kde se lidé naučí vyrábět vánoční dekorace z netradičních materiálů.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!