Dne 1. ledna 2008 vstoupil v platnost zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).
Insolvenční zákon nahrazuje dosavadní právní úpravu úpadkového práva obsaženou v zákonu č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání (konkurzní zákon), který byl mnohokrát novelizován (celkem 23krát včetně nálezů Ústavního soudu). Nenechme se však mýlit – konkurzní řízení, která již jsou zahájena, budou vedena a ukončena dle stávající právní úpravy, tj. dle konkurzního zákona. Po mnoho dalších let se tedy budeme setkávat i se starou právní úpravou. Dovolte nám, abychom vás v následujícím textu seznámili nejen s nejvýznamnějšími změnami, které nová právní úprava přináší, ale abychom vás i upozornili na rozdílnosti úprav, které bude nutné mít na zřeteli, a to zejména v oblasti nemovitostí.
#####Vybrané změny nové právní úpravy s ohledem na oblast nemovitostí
Definice úpadku – developeři, pozor!
Insolvenční zákon ve svém § 3 odst. 3 stanoví (jako doposud), že osoba či společnost je v úpadku, pokud je předlužena. O předlužení jde nově tehdy, má-li tato osoba více věřitelů a souhrn jejích závazků převyšuje hodnotu jejího majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
Zde nastává výkladový problém v situacích, kdy např. došlo k fúzi se subjektem vykazujícím vysokou ztrátu. Je tedy otázkou, jak vykládat tato „předlužení“. Bohužel litera zákona je zde trochu nešťastná, neboť vypustila dosud používaný pojem „splatné závazky“. Doslovným výkladem takového ustanovení by se tak mohl v úpadku nacházet téměř každý developer.
Domníváme se, že je nutné toto ustanovení vykládat ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, a to tedy tak, že se musí jednat o splatné závazky, delší dobu po lhůtě splatnosti a dlužník není schopen tyto po delší dobu plnit.
Nicméně je nutné nabádat k opatrnosti při „zbrklém“ nákupu společností s velkou ztrátou, neboť by se investoři mohli rychle dostat pod kuratelu zmíněného ustanovení. Dále pak zákon zavádí pojem hrozícího úpadku, o který se jedná tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.
Způsoby řešení úpadku
(a) Konkurz
Řešení úpadku prostřednictvím konkurzu předpokládá již stávající právní úprava. Spočívá v tom, že věřitelé jsou poměrně uspokojeni z majetkové podstaty, resp. z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty (dle stávající právní terminologie se jednalo o konkurzní podstatu). Novinkou je zavedení institutu nepatrného konkurzu, který umožňuje výrazné zkrácení konkurzního řízení, neboť je jednodušší. Nepatrný konkurz lze nařídit pouze v případě, že dlužníkem je fyzická osoba-nepodnikatel nebo dlužníkův obrat nepřesahuje za poslední účetní období 2 000 000 Kč a současně dlužník nemá více než 50 věřitelů.
(b) Reorganizace
Tento způsob řešení úpadku je novinkou. Reorganizace spočívá na sanačním principu. Reorganizace znamená, že dlužník bude i nadále vyvíjet podnikatelskou činnost, avšak v mezích tzv. reorganizačního plánu, který sleduje ozdravení provozu dlužníkova podniku a uspořádání vzájemných vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli.
Věřitelé reorganizační plán schvalují na schůzi věřitelů, která je za tímto účelem svolána (za určitých podmínek se připouští schválení reorganizačního plánu i mimo schůzi věřitelů, což přispívá k větší pružnosti a efektivitě insolvenčního řízení). Věřitelé mají právo průběžně provádět kontrolu plnění reorganizačního plánu. Pokud se podaří reorganizaci zrealizovat, s velkou pravděpodobností dojde k uspokojování nároků věřitelů ve větším rozsahu, než by tomu bylo v případě, kdy byla podnikatelská činnost dlužníka zastavena a dlužník likvidován.
Moratorium
Pokud soud vyhoví návrhu dlužníka a moratorium nařídí, nelze po dobu jeho trvání vydat rozhodnutí o úpadku. Smyslem tohoto institutu je, aby dlužníkovi byla dána možnost vyrovnat se s věřitelem ještě před zahájením insolvenčního řízení. Klade se tak důraz na spolupráci dlužníka s věřiteli.
Věřitelům je však dále dána možnost podat kdykoli v průběhu trvání moratoria návrh na jeho zrušení. Tímto oprávněním věřitelů je eliminováno účelové podávání návrhů na zřízení moratoria ze strany dlužníka i za situace, kdy dlužník ve skutečnosti nemá snahu svou situaci vyřešit spoluprací a v institutu moratoria pouze spatřuje oddalování vydání rozhodnutí o úpadku.
Postavení věřitelů – obecně
Oproti dosavadnímu konkurznímu řízení zákon posiluje postavení věřitelů. Věřitelé tak mají právo např.:
• Odvolat insolventního správce z funkce, který je ustanoven soudem s tím, že věřitelé ustanoví správce nového. Záměrem zákonodárce pro zakotvení tohoto práva věřitelů byla zřejmě snaha o předejití zmanipulování insolvenčního řízení ze strany soudu, jak se ostatně v minulosti několikrát stalo.
• Rozhodnout o tom, zda úpadek dlužníka má být řešen prostřednictvím konkurzu nebo reorganizace. Věřitelé tak mohou sami ze svého hlediska zvážit, jaký způsob považují za nejefektivnější s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem.
Věřitel nově nese odpovědnost za správnost údajů, které uvedl v přihlášce, kterou přihlásil své pohledávky do insolvenčního řízení. Vyjde-li po přezkoumání pohledávky najevo, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené pohledávky, má to pro takového věřitele následující následky:
–k jeho přihlášené pohledávce se nepřihlíží, tj. nemá nárok na uspokojení své pohledávky v insolvenčním řízení a
–může mu být uložena povinnost, aby zaplatil částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; za úhradu sankce bude ručit ten, kdo pohledávku za věřitele podepsal.
Sankce za nesprávné přihlášení pohledávky se neuplatní, pokud věřitel nevykonal žádná práva spojená s přihlášenými pohledávkami (např. pokud nehlasoval na schůzi věřitelů).
Záměrem této konstrukce je zabránit účelově přihlašovaným pohledávkám, které pak ve svém důsledku znemožňují anebo minimálně ztěžují průběh insolvenčního řízení.
Insolvenční rejstřík Nově zákon zřizuje insolvenční rejstřík, který bude on-line veřejně přístupný. V něm budou zveřejněny informace o všech insolvenčních řízeních a dále v něm bude seznam insolvenčních správců. O úplně převratnou novinku se sice nejedná, neboť již nyní je na internetové stránce www.justice.cz dostupná evidence úpadců, avšak jen v omezeném rozsahu a vždy závisí na posouzení konkurzního soudce, co bude zveřejněno. Podnikatelé by si tedy měli zvyknout, že před uzavřením konkrétní smlouvy je vhodné nahlédnout do insolvenčního rejstříku a ujistit se, zda není proti jejich obchodnímu partnerovi zahájeno insolvenční řízení.
Insolvenční rejstřík tak zcela nepochybně přispěje k větší transparentnosti úpadkové agendy. Insolvenční rejstřík bude veden ministerstvem spravedlnosti.
Zádržné ze smluv o dílo, možnost započtení pohledávek i po prohlášení konkurzuV současné době platí, že prohlášením konkurzu se stávají splatnými veškeré pohledávky a závazky dlužníka-úpadce. Na základě tohoto ustanovení často vyzývali správci konkurzních podstat k úhradě částek tzv. zádržného ze smluv o dílo do konkurzní podstaty s odvoláním na předchozí zmíněnou úpravu. To samozřejmě vedlo k velmi nemilé situaci – objednatel díla byl nucen vyplatit 100 % ceny za dílo, aniž by měl možnost domáhat se dokončení díla či odstranění vady. Tato situace se s příchodem nového insolvenčního zákona mění vzhledem k tomu, že prohlášení konkurzu již nemá za důsledek okamžitou splatnost dosud nesplatných závazků a pohledávek dlužníka, pouze dochází k zesplatnění nesplatných pohledávek věřitelů vůči dlužníkovi.
Uvolnil se i dosud platný zákaz započtení pohledávek po prohlášení konkurzu. Nyní jsou započtení – s omezeními danými v zákoně – v zásadě možná.
#####Osud nájemních smluv uzavřených před konkurzem
Jednou z mnoha novel stávajícího zákona se dostalo do zákona ustanovení o možnosti správce konkurzní podstaty vypovědět smlouvy uzavřené úpadcem, a to jak na straně pronajímatele, tak i na straně nájemce, a to i v případě, byla-li uzavřena na dobu určitou, s výpovědní lhůtou ne delší než 3 měsíce.
Nově se insolvenční zákon zabývá touto problematikou hlouběji. Výše uvedená zásada sice zůstává zachována, ale otupily se určité hroty nespravedlnosti.
Jestliže by výpovědí nájemní smlouvy sjednané na určitou dobu, v níž je dlužník pronajímatelem, byl nájemce nepřiměřeně dotčen ve svých oprávněných zájmech nebo by tím utrpěl či mohl utrpět značnou škodu, může nájemce do 15 dnů od doručení výpovědi navrhnout insolvenčnímu soudu zrušení výpovědi. Jestliže bude zajištěno, že nájemce koupí předmět nájmu při zpeněžení majetkové podstaty za cenu obvyklou, vyhoví insolvenční soud takovému návrhu vždy.
Nájemní nebo podnájemní smlouvu, kterou dlužník uzavřel jako nájemce nebo podnájemce, nemůže druhý účastník smlouvy po rozhodnutí o úpadku vypovědět nebo od ní odstoupit pro prodlení dlužníka s placením nájemného nebo jiné úhrady, ke kterému došlo před rozhodnutím o úpadku, anebo pro zhoršení majetkové situace dlužníka.
Nebyl-li v době prohlášení konkurzu ještě předán předmět nájmu, podnájmu nebo výpůjčky, může insolvenční správce i druhý účastník smlouvy od smlouvy odstoupit; učiní-li tak insolvenční správce, poté, co k tomu byla vyzvána, sdělit, zda od smlouvy odstupuje; jestliže tak neučiní, právo odstoupit od smlouvy podle tohoto ustanovení jí zaniká.
#####Insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem
Pro případ insolvenčního řízení s evropským mezinárodním prvkem je stanoveno, že se řídí přímo použitelným předpisem práva ES, kterým je Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, o úpadkovém řízení, a ustanoveními právního řádu členského státu EU, na něž přímo použitelný předpis práva ES odkazuje.
#####Závěr
Nová právní úprava úpadkových vztahů je z hlediska věřitele výhodnější, neboť postavení věřitele rozšiřuje a posiluje. Objevuje se též zásada ochrany práv věřitele nabytých v dobré víře. Je zdůrazněna rychlost a hospodárnost tak, aby bylo dosaženo co nejvyššího uspokojení věřitelů. Ke zrychlení vyřízení úpadkové agendy také přispívá zavedení lhůt, ve kterých musí být učiněno vydání rozhodnutí soudu nebo procesní úkony účastníků. Z praktického pohledu se však zrychlení nemusí projevit bezprostředně po účinnosti nové právní úpravy, neboť – jak již bylo uvedeno v úvodu – vztahy vzniklé před účinností nové právní úpravy se budou řídit dosavadní právní úpravou (značné množství stávajících konkurzních řízení bude dobíhat řadu let – i za účinnosti nové právní úpravy – podle stávajícího zákona o konkurzu a vyrovnání).
*
Čím má být docíleno zrychlení a zefektivnění úpadkového řízení?
• Soudci a insolvenční správci mají stanovené zákonné lhůty k provedení určitých úkonů. Tato zrychlení se ale budou týkat zejména úvodní části insolvenčního řízení. • Zavedení institutu nepatrného konkurzu. • Přihlášky pohledávky se budou podávat na formulářích, čímž by se měla minimalizovat jejich chybnost. • Přihlášené pohledávky věřitelů bude moci popírat pouze insolvenční správce a nikoli ostatní věřitelé (tím ubude incidenčních sporů). Srovnáníí nové a původníí právníí úpravy
Insolvenční zákon
• Insolvenční řízení je zahájeno doručením insolvenčního návrhu soudu.
• Věřitelé se o insolvenčním návrhu dozvědí z insolvenčního rejstříku, neboť soud má povinnost návrh okamžitě po jeho doručení zveřejnit. Od chvíle, kdy bylo zveřejněno oznámení o zahájení insolvenčního řízení, mohou se všechny nároky vůči úpadci uplatnit pouze v jeho rámci. Zároveň je od tohoto okamžiku omezeno i právo úpadce disponovat svým majetkem.
• Soud musí o insolvenčním návrhu rozhodnout do 15 dnů od jeho podání („Rozhodnutí o úpadku“). O způsobu řešení úpadku rozhodne: – soud (do 3 měsíců od vydání rozhodnutí o úpadku) anebo – věřitelé na své první schůzi věřitelů.
• Započtení pohledávek věřitele proti pohledávkám dlužníka (úpadce) je za dodržení podmínek stanovených v insolvenčním zákonu možné. Provedený zápočet bude účinný pouze, pokud insolvenční správce pohledávku nepopře.
• Pro práva věřitelů, nabytá „v dobré víře“ před zahájením insolvenčního řízení, platí zvýšená ochrana.
• Zajištěný věřitel (např. věřitel, jehož pohledávka byla zajištěna zástavním právem zatěžujícím majetek úpadce) je uspokojen z celého výtěžku prodeje zástavy (100 % minus náklady prodeje).
• Zavedení sankcí za přihlášení fiktivních pohledávek, přihlášení pohledávek v nesprávné výši, popř. přihlášení nadhodnocených pohledávek.
• Přihlášené pohledávky věřitelů může popřít jen insolvenční správce.
• Pro věřitele bude snazší odvolat insolvenčního správce.
• Přihlášky pohledávky se budou podávat na formulářích. • Dlužník může požadovat moratorium (období klidu), ve kterém bude chráněn před požadavky věřitelů.
Zákon o konkurzu a vyrovnání
• Účinek konkurzu nastává až okamžikem jeho prohlášení.
• O podaném návrhu na prohlášení konkurzu se věřitelé neměli možnost dozvědět.
• Neexistence lhůt (soud neměl uloženou žádnou lhůtu, ve které by o návrhu na prohlášení konkurzu musel rozhodnout).
• Započtení pohledávek věřitele proti pohledávkám dlužníka (úpadce) bylo vyloučeno.
• Věřitel, který uzavřel s úpadcem např. smlouvu ve stanovené době před podáním návrhu na prohlášení konkurzu anebo po podání návrhu, přesto že o návrhu nemohl vědět, nebyl chráněn a tyto úkony byly ze zákona neúčinné.
• Zajištěný věřitel (např. věřitel, jehož pohledávka byla zajištěna zástavním právem zatěžujícím majetek úpadce) byl uspokojen z výtěžku prodeje zástavy jen ve výši 70 %.
• Neexistovala sankce za přihlášení fiktivních pohledávek, přihlášení pohledávek v nesprávné výši, popř. přihlášení nadhodnocených pohledávek.
• Přihlášené pohledávky věřitelů mohl popírat jak konkurzní správce, tak ostatní konkurzní věřitelé.
• Odvolání konkurzního správce bylo komplikovanější.
• Přihlášky pohledávek nebyly standardizované, věřitelé v nich chybovali, což vedlo ke zdlouhavým výzvám k opravě a doplnění přihlášek.
• Moratorium neexistovalo.
