OBRAZEM: Nejpekelnější výbuch v dějinách. Car bomba vytloukla okna 900 kilometrů daleko

Výbuch třístupňové termonukleární pumy Car-bomba

Výbuch třístupňové termonukleární pumy Car-bomba Zdroj: profimedia.cz

Maketa Car bomby jako součást oslavy úspěchů ruského jaderného programu
Maketa Car bomby jako součást oslavy úspěchů ruského jaderného programu
Maketa Car bomby jako součást oslavy úspěchů ruského jaderného programu
Maketa Car bomby jako součást oslavy úspěchů ruského jaderného programu
Maketa Car-bomby v sarovském muzeu jaderných zbraní
32
Fotogalerie

Letadlo Tupolev Tu-95V přilétalo 30. října 1961 k Objektu 700, hlavní sovětské jaderné střelnici umístěné na ostrově Nová země. Chvíli po půl dvanácté dopoledne shodilo přesně před šedesáti lety nejničivější bombu všech dob. Monumentální Car bomba vytloukla okenní tabulky ještě devět set kilometrů od epicentra a vrcholek jejího atomového hřibu vystoupal do výše 64 kilometrů nad povrchem. 

Práce na bombě začaly v roce 1954. Hlavní odpovědnost za její vytvoření nesli fyzici Igor Kurčatov a Julij Borisovič Chariton. Car bomba se rodila v uzavřeném městě Arzamas 16, které v roce 1991 dostalo vlídnější jméno Sarov. Výsledek měl úctyhodé parametry – bomba o hmotnosti 27 tun měla délku osm metrů a průměr dva metry. 

Sověti tuto vodíkovou pumu vyvíjeli pod krycím jménem Ivan nebo Váňa. Označení Car bomba pochází ze západních zdrojů, odvolává se na obří konstrukce z ruské historie v podobě děla pojmenovanéo Car puška nebo zvonu jménem Car kolokol. 

Přesné označení Car bomby je třístupňová termonukleární puma. Energie jejího výbuchu odpovídá 50 až 58 megatunám trhaviny TNT. Dosáhla 1350- až 1570násobku součtu energií amerických atomových bomb svržených za druhé světové války na Hirošimu a Nagasaki. 

V původních plánech měla vodíková Car bomba při odpálení uvolnit energii odpovídající sto megatunám TNT. Od toho však museli zadavatelé upustit. Výbuch by totiž by tak silný, že by se radioaktivní spad dostal až do obydlených oblastí tehdejšího Sovětského svazu. A také posádka bombardéru by nestačila uniknout.

Exploze, která vstoupila do dějin

Letoun Tupolev Tu-95V shazoval bombu z výšky kolem 10,5 kilometru. Posádka se mohla dostat do bezpečné vzdálenosti jen díky tomu, že bomba měla padákový systém, který prodlužoval dobu pádu. Výbuch nastal v 11.32 moskevského času, zhruba čtyři kilometry nad povrchem Nové země. 

Ihned po výbuchu Car bomby se vytvořila ohnivá koule o průměru zhruba osmi kilometrů. Její spodní část zemi nezasáhla a vrchní vyletěla do přibližně stejné výšky, ze které byla bomba shozena. Světlo z této ohromné koule bylo vidět do vzdálenost tisíce kilometrů. Po chvíli se vytvořil typický atomový hřib, který dosáhl výšky 64 kilometrů nad povrchem a zasahoval tak až do mezosféry. Jeho průměr činil 95 kilometrů, noha měla průměr zhruba 40 kilometrů. 

Apokalypsu popisují následující čísla. Budovy ve vesnici Severnyj, která ležela 55 kilometrů od epicentra, byly zcela zničeny. Podobný osud potkal i dřevěné či kamenné domy vzdálené od místa výbuchu stovky kilometrů. Tlaková vlna Car bomby dokonce rozbíjela okna stavení vzdálených až 900 kilometrů od Nové země. 

Výbuch téměř na hodinu přerušil rádiovou komunikaci. Uvolněné teplo mohlo do sta kilometrů od epicentra způsobil popáleniny třetího stupně. Tlaková vlna výbuchu byla měřitelná i po třetím oběhu Země. 

Navzdory kolosálnímu výbuchu byl dopad na životní prostředí poměrně malý. Uran byl totiž v bombě nahrazen olovem, což snižovalo množství vzniklé energie a radioaktivního spadu. Díky tomu 97 procent uvolněné energie pocházelo z jaderné fúze – nikoli z jaderného štěpení – takže to byl jeden z „nejčistších“ jaderných testů v poměru k celkové energii.

Sověti vyvíjeli zbraně s obrovským ničivým rozsahem z prostého důvodu. Ke konci padesátých let minulého století nedosahovali takové přesnosti rádiového navádění zbraní jako Američané. Proto stupňovali ničivý potenciál svých raket a bomb, aby mohly zničit cíl, i když vybouchly třeba několik kilometrů od něho.