Pan „Moira“: Pletl jsem od deseti let, k funkčímu oblečení mě přivedl nedostatek v socialismu

Maria Vlčka

Maria Vlčka Zdroj: Robert Vano

Petr Weikert

Proč se české funkční oblečení jmenuje zrovna Moira a jaké je to mít dobrodružnou duši, vypráví pro e15 Magazín osobně zakladatel firmy Mario Vlček.

Můj vztah k oblečení by se dal s nadsázkou zasadit již do mých dětských let. V deseti letech jsem se naučil plést, čímž jsem trénoval svou trpělivost. Neustále jsem zkoumal, jak věci fungují, rozebíral hračky a během dospívání se zajímal o technologie. V pubertě jsem si dokonce dokonce začal šít oblečení. Byly to takové první pokusy.

Vzpomínám na období, kdy jsem si chtěl ušít svoje první džíny z vozové plachty jako Levi Strauss. Hned jsem poznal, že se v tom nedá chodit. Tato moje vášeň pro oblečení se postupně propojila i s nadšením pro adrenalinové sporty a horolezectví, a právě tehdy se začaly formovat moje první myšlenky na vytvoření funkčního oblečení.

V 70. letech jsem začal s přáteli podnikat výpravy do hor. Po expedicích v českých horách jsme vycestovali i na další kontinenty. Vydali jsme se na Kavkaz a do Afghánistánu a pokořili jsme i šestitisícový vrchol v horách Svatého Eliáše v Kanadě.

Takové výpravy samozřejmě vyžadují speciální vybavení, abyste ve velmi náročných podmínkách přežili. Počítáte každý gram, vše musí být lehké a zároveň funkční. Trh v socialistickém Československu toho ale příliš nenabízel a nákupy v zahraničí vycházely velmi draze. A tak jsem si spoustu věcí začal vyrábět sám a na vlastní kůži zkoušel, co je v mrazivých podmínkách ideální, a co ne. Proto je na našem pečetidle vyryto Capite, Corde et Manibus – Hlavou, srdcem a rukama.

Časem jsem oblečení testoval také při létání na rogalu či při jízdě na sportovní motorce. Počátky mého podnikání spočívaly v tom, že jsem šil oblečení pro kamarády horolezce. Reakce byly pozitivní, poptávka se zvyšovala, a tak jsem postupně směřoval k založení vlastní firmy. Věděl jsem, že chci pracovat sám na sebe, ovšem po revoluci bylo vlastní podnikání jedna velká neznámá.

Nejtěžší bylo učinit první rozhodnutí. Přesto jsem neváhal a hned v roce 1990 v Praze založil samostatné vývojové pracoviště – firmu s názvem Alae Lupuli. V roce 2002 pak přibyla Moira. Zpočátku jsme se soustředili na spodní prádlo, chtěl jsem uvést na trh takový produkt, který díky svým vlastnostem pomůže podat lepší sportovní výkon, odvede od pokožky vlhkost a pot a ponechá tělo v suchu a teple. Několikaleté bádání a spolupráce s odborníky z tehdejšího Výzkumného ústavu chemických vláken Svit nakonec vyústily ve vznik speciálního pětilaločného vlákna z polymeru, TG 900, které jsme si nechali patentovat.

Vlákno Moira prošlo i přísným testováním známého českého polárníka Miroslava Jakeše, který se v našich produktech vypravil na severní pól. To bylo pro nás další znamení, že to děláme správně.

Dnes máme v portfoliu poměrně širokou škálu funkčního oblečení pro profesionální i rekreační sportovce, naše produkty nosí vojáci, záchranáři či příslušníci útvaru rychlého nasazení Policie ČR. 

Kromě komfortu při sportovním výkonu je ale naším cílem lidem ukázat, že naše oblečení není vhodné pouze na lyže či kolo, ale hodí se také pro volný čas či na obyčejné lenošení. Investujeme do výzkumu a snažíme se vylepšovat klasické kousky jako třeba pánské boxerky či ponožky.