Parta bláznů, deset tisíc hodin práce a Hurvínek zase brázdí koleje

Nadšenci z Chomutova sní o železničním muzeu nad městem. Svému snu obětují všechno.

Jejich láska k historickým mašinám nerezaví. „Zbláznili se“ do nich už skoro před dvaceti lety. Tehdy, v roce 1991, založili železniční nadšenci Pavel Adam a Milan Bachor v Chomutově společnost Loko-Motiv. Aby zachránili vysloužilý motoráček přezdívaný Hurvínek.

Za tři roky bylo členů sedm. Na Hurvínkovi odvedli deset tisíc hodin práce. A stal se jejich prvním zprovozněným vlakem. Od té doby vyjel na koleje při spoustě různých slavností. Při nostalgických jízdách se dostal až do Rakouska.

Tihle chlápci trávili stále více času na starém nádraží v Křimově. Někteří do spolku přišli, jiní z něj po letech odešli. Opravovali vyhořelou výtopnu a správní budovu. S jediným cílem, vystavět železniční muzeum. Sehnali staré párovky, historické vlaky a spoustu náhradních dílů. Opravují je, převážejí železniční exponáty do bývalého lokomotivního depa v Chomutově, které se stalo depozitářem Národního technického muzea v Praze.

„Častokrát si říkám, kolik trpělivosti s námi musely mít naše ženy. Tenhle kůň stojí obrovské množství času,“ uvědomuje si místopředseda Loko-Motiv Pavel Adam. Nemají za to ani korunu. Dělají to pro radost. Sobě i ostatním.
„Česká lokomotivní škola patřila ve světě k té nejlepší. Naše parní mašiny a motorové vozy snesly srovnání s ostatními konstrukčními školami,“ pokorně se Adam sklání před prací předků. V uších mu sladce zní poetické i humorné přezdívky lokomotiv. Albatros, Štokr, Papoušek, Šlechtična, Mikádo, Baba s nůší, Ušatá, Velký bejček.

Mašiny ve filmu

Velkou cenností v jejich sbírce je motorový vůz Věžák. „Dochovaly se jen dva. Ten náš prochází postupnou úpravou, kterou před lety začali kolegové z České Lípy,“ říká další člen Loko-Motiv Pavel Vondrášek.
Mají také neprovozní lokomotivu známou pod názvem Karkulka, motorový vůz Singrovka. „K vidění je u nás i malá posunovací lokomotiva a několik osobních vagónů. Sbírku už nechceme rozšiřovat, protože starost o ni a celou výtopnu na Křimově je nad naše možnosti,“ přiznává.

Přes rok se snažili fandové historické železnice zabezpečit svou výtopnu na zrušeném nádraží, aby odolávala nájezdům zlodějů. Nepodařilo se. „Přišli jsme o díly ze starých kolejových vozidel, které dnes už nejdou sehnat. Stotisícové škody nám nikdo nezaplatí,“ pohoršuje se Adam.
Přesto dál usilují o muzeum, které naváže na obdobné železniční expozice a úzkokolejné dráhy v sousedním Sasku. Nevzdávají se. Jen smutně pošilhávají za německou hranici, kde mají milovníci historických mašin úplně jiné zázemí.

Společnost Loko-Motiv se podílela i na natáčení tří úspěšných českých filmů. Želary pod taktovkou Ondřeje Trojana, Obsluhoval jsem anglického krále legendárního Jiřího Menzela a Hlídač č. 47 režiséra Filipa Renče. Řadu scén točili v Křimově a na této trati.
„Nejsložitější bylo filmování Hlídače č. 47. Byl listopad a počasí, které k němu v Krušných horách patří. Opadávalo listí a do toho sluníčko. Když měl štáb všechno připravené, vypukla sněhová bouře a na nádraží v Kovářské létal jeden blesk za druhým. Vítr neustále zafoukával koleje sněhem. To trvalo po celý týden filmování,“ vzpomíná Adam na drsnou zimu roku 2007.
Film ale díky ní dostal působivou atmosféru a náboj. „Všichni včetně techniky si sáhli na dno sil,“ popisuje Adam.

Nejcennější exponát

Dalším problémem, který musí členové Loko-Motiv řešit, je záměr Správy dopravní cesty vytrhat dnes už nepotřebné koleje na křimovském nádraží. „Měli jsme v úmyslu zachovat celé nádraží jako historický odkaz,“ krčí rameny Adam.

Rádi by už měli opravený areál a zejména by chtěli zprovoznit nejcennější exponát. „Tím je bezesporu parní lokomotiva Prachárna, stará sto patnáct let,“ poznamenává Vondrášek.
Lokomotivu vyrobili v rakouské fabrice Krauss v Linci. „Do dnešních dnů se podařilo uchovat jenom dvě mašiny téhle řady. Obě jsou ale ve špatném stavu. Jeden stroj má Národní technické muzeum v Praze a druhý my,“ podotýká Adam. Sen chomutovského spolku o jeho opravě má hodnotu osmi milionů korun. „Uvažujeme o sbírce. Pokusíme se sehnat i hlavního sponzora,“ věří železniční nadšenci.

Přes skromné možnosti jsou lidé ze společnosti Loko-Motiv hrdí na to, že se jim podařilo zachránit několik kolejových vozidel, která by dnes už neexistovala.

Železnice pořád táhne řadu zájemců. V Česku existuje více takových spolků. A všechny mají problémy.
„Starosti z nás spadnou ve chvíli, kdy vidíme, kolik radosti přináší jízda historického vláčku. Kolik vzpomínek a návratů do dětství dokáže vykouzlit jediná parní mašina nebo docela malý červený motoráček. A právě proto děláme tuhle práci,“ vyznává se Adam.