První premiérku na světě měli na Srí Lance. Do čela vlády se postavila před 60 lety

První premiérkou na světě se stala teprve před šedesáti lety Sirimavo Bandaranaike na Srí Lance.

První premiérkou na světě se stala teprve před šedesáti lety Sirimavo Bandaranaike na Srí Lance. Zdroj: Wikimedia

První premiérkou na světě se stala teprve před šedesáti lety Sirimavo Bandaranaike na Srí Lance.
2
Fotogalerie

Česká republika ani předešlé Československo neměly v čele země ženu. Ve světě ale již nejde o žádnou výjimku – vždyť i slovenští sousedé a bývalí federální partneři mají zkušenost jak s premiérkou, tak s prezidentkou. Přitom je to stále poměrně mladý jev. První premiérkou na světě se stala teprve před šedesáti lety Sirimavo Bandaranaike na Srí Lance.

První žena v čele země zvolená ve svobodných volbách se neobjevila v žádné tradiční demokracii či vyspělém západním státě, ale v bývalé britské kolonii Cejlon, ostrově u výběžku Indického poloostrova.

Cesta Sirimavo Bandaranaike do nejvyšší funkce však nebyla důsledkem cílevědomého předsevzetí, ale dílem náhody a nepopiratelného politického talentu.

V politice se totiž původně angažoval její muž, Solomon Bandaranaike, který založil Srílanskou stranu svobody, za kterou se stal i premiérem. V roce 1959 však padl za oběť atentátu radikálního buddhisty a následovaly další volby. V nich již vdova Sirimavo vystupovala na místě muže v čele strany a přesvědčivě zvítězila. Světový primát byl stvrzen 21. července 1960, kdy bylo její premiérství oficiálně potvrzeno srílanským parlamentem.

Ve funkci navázala na svého manžela, a ve snaze radikálně skoncovat s koloniálním dědictvím započala s výrazně socialistickou politikou. Zestátnila klíčové sektory jako banky, pojišťovny, těžký průmysl nebo dopravní služby, vyvlastnila též všechny zahraniční podniky.

Důraz na národní prvek projevila odklonem od úředního jazyka angličtiny k většinovému jazyku Sinhálců, sinhálštině. Tím se ovšem cítila znevýhodněna menšina Tamilců a bylo zaděláno na vnitrostátní konflikt. Nerozšířila ovšem blok socialistických zemí, raději se angažovala v takzvaném Hnutí nezúčastněných, ve kterém později získala i předsednictví.

Ekonomické výsledky byly nevalné a její první mandát vydržel necelých pět let. Poté se premiérkou stala ještě dvakrát. V roce 1994 nastala paradoxní situace, kdy ji do funkce jmenovala vlastní dcera, která byla mezitím – též jako první žena ostrova – zvolena prezidentkou. V aktivní politice tak zůstala do smrti v roce 2000 po dobu 40 let.