Náklaďák s motorem vzadu vypadá jako konstrukční přešlap, který měly například některé verze legendárních T1 až T3 od VW. Takto bylo koncipovaných i několik škodovek.
Zapomenuté nebo málo známé pick-upy mladoboleslavské automobilky jsme tady měli docela nedávno, takže by se mohlo zdát, že máme v plánu jen ohřát, promíchat a opět vám naservírovat dříve nabízené téma, realita je nicméně poněkud jiná.
Zatímco minule jsme si představili pozoruhodné užitkové vozy postavené na základech Škody Š 781, tedy prvního moderního modelu s pohonem předních kol prodávaného pod označením Favorit, teď tady máme nepatrně větší exotiku.
Na první pohled by se mohlo zdát, že něco jako pick-up s motorem vzadu je jeden velký konstrukční omyl. Však proč vyrábět něco, co musí být při plném zatížení extrémně těžké na zadek a dost možná má i problémy s uchlazením pohonné jednotky uzavřené v miniaturním, špatně větraném kamrlíku za zadními koly.
Není divu, že se v AZNP nic takového oficiálně nevyrábělo a v bratislavské sesterské pobočce BAZ skončila ekvivalentní iniciativa pouze ve formě několika prototypů uzavřených malých dodávek s názvem 105/120 Furgonet zkonstruovaných na bázi Š 742. Přesto takto upravené škodovky vznikaly, což dokládá i naše galerie. Ptáte se proč?
Čistě pragmaticky se na pick-up vycházející ze Škody 110 R, původní „užovky“ či později modernizovaného „eMko“ dívat nelze. Takový automobil opravdu nedává smysl. Navzdory tomu ale racionální vysvětlení existuje.
Jde pochopitelně o potenciál měřený v emocích, přesněji řečeno o stěží napodobitelné schopnosti vzbudit zájem, donutit lidi zastavit se, vzrušeně diskutovat, zkrátka talentu strhnout na sebe slušnou pozornost. A právě tenhle faktor se pár lidí rozhodlo v sedmdesátých a osmdesátých letech využít.
Reklama v socialistickém Československu byla v rámci plánovaného státem řízeného hospodářství spíše parodií na propagaci než opravdovým obchodním nástrojem, jenže AZNP vyváželo své produkty i do kapitalistické ciziny, kde bylo všechno jinak. Konkurence byla skutečná a podmínky na trhu neúprosné, takže pokud se škodovky měly prosadit, bylo nutné použit všechny dostupné zbraně.
Tou primární byly pochopitelně nízké ceny. Východoevropský výrobce zcela oprávněně poukazoval v reklamách všeho druhu na fakt, že jeho produkty jsou výrazně levnější než jiné cenově dostupné modely západní provenience. Klienty se dařilo oslovovat i prostřednictvím motorsportu. Modely 130 RS a později LR dokázaly s ohledem na svou skromnou techniku předvést hodně muziky, úkolem zástupců značky ale bylo nechat se vidět úplně všude.
Stejně jako v jiných státech na západ od železné opony platilo výše zmíněné i v Británii, kde se vozům z AZNP navzdory kolísající kvalitě produkce docela dařilo. Počátkem osmdesátých let byste v britském království našli více než 280 prodejců škodovek spolupracujících s československým podnikem zahraničního obchodu Motokov, ve stovkách jednotek se daly počítat rovněž servisy a tuto základnu podporovaly i značkové kluby.
Z tamní sítě kooperujících společností pak vyčnívala především firma S. K. Distributors z Brackley v hrabství Northamptonshire, a to nejen díky tomu, že nabízela nejrozsáhlejší sortiment příslušenství pro škodovky, ale také kvůli svým zvláštním reklamním kreacím na čtyřech kolech.
Co všechno na nich dokázali zaměstnanci S. K. Distributors vyrábět sami ve vlastní režii, vám říci nedokážeme, tolik informací se zase nedochovalo. Zaregistrovali jsme nicméně, že s přestavbou mladoboleslavských sedanů či kupé z Kvasin na pick-upy pomáhal kupříkladu známý úpravce Ludgate Design & Development (LDD) z Tonbridge v Kentu, kterou vedl chlápek jménem Roger Ludgate.
Pokud jste někdy viděli Garde nebo Rapid s pravostranným řízením, a navíc přestavěný na kabriolet, s velkou pravděpodobností se jednalo o produkt od LDD, která celkem postavila 343 otevřených škodovek. A protože auta z AZNP otevírali jako konzervy v útulku pro kočky, neměli nejmenší problémy ani s uvedenou konverzí.
Proslýchá se, že firma S. K. Distributors využívala své pick-upy nejen k reprezentaci v rámci klubových srazů, ale také k převozu součástek mezi jednotlivými pobočkami, což má svou logiku. Zavazadelník těchto aut byl ve srovnání se skutečnými náklaďáky a dodávkami sice zanedbatelný, každá taková jízda však nepochybně budila žádanou pozornost.
A kde skončila tato auta? To by nás také zajímalo. Každopádně na sociálních sítích se občas vyskytují diskusní příspěvky, které naznačují, že některé pick-upy kdysi byly dovezeny do ČR. Jestli je tomu skutečně tak, vážně netušíme, ale prozatím se nám je v rámci veteránských srazů zahlédnout nepodařilo. Pokud ale víte více, neváhejte s nám o informace, případně rovnou i fotografie podělit.
