Sovětská kráska s automatem. Limuzína GAZ-13 Čajka slaví šedesátiny | E15.cz

Vše o miliardářích

Vše o miliardářích Vstoupit do speciálu

Sovětská kráska s automatem. Limuzína GAZ-13 Čajka slaví šedesátiny

Aleš Sleeper Dragoun - Auto.cz

Luxusní sovětské „čajky vozily prominenty, agenty KGB i politiky ze spřátelených zemí. Připomeňte si model, jehož výroba začala před 60 lety.

Automobilový závod v Gorkém potřeboval nahradit v 50. letech už poněkud přežitý baculatý GAZ M-12 ZIM, i když jeho produkce byla spuštěna teprve na začátku téže dekády. Nový luxusní automobil, méně okázalý současník moskevských ZILů 111 (1959-1967) měl sloužit hlavně sovětským státním orgánům a diplomatickým zastoupením země v zahraničí. Doplňoval právě zmíněné zily a byl jim velmi podobný, i když menší.

Hliníková V8

Továrna však měla původně v plánu vyrábět pouze zmodernizovaný GAZ-12V. Už u něj byl použit název Čajka (ruský výraz pro racka). Na okázalejší masce chladiče se také objevila silueta tohoto ptáka s roztaženými křídly. Karoserie se vpředu protáhla přes reflektory jako u konceptu Ford X-100 z roku 1953 a i zadní blatníky byly delší, hranatější a náznakem ploutviček na konci. Vznikla určitě alespoň dvě „véčka“, ale tuto vývojovou linii návrháři a konstruktéři brzy opustili, vozidlo samotné i jeho design byly příliš archaické a zastaralé. Vždyť automobilová móda v USA se měnila velmi rychle...

A začalo se nanovo s čistým listem papíru. Na vývoji se podílel celý tým více než desítky lidí, inženýrů, techniků, testovačů i stylisty Borise Lebeděva a konstruktéra L. E. Duarteho, první stvořil skici a zmenšené modely, druhý pak pohonnou jednotku. Nově navržený progresivní vidlicový osmiválec s blokem, hlavou, sběrným potrubím a písty ze slitiny lehkého kovu nevykazoval nic společného s menšími volhami.

Mercedes-Benz SL slaví pětašedesátiny, jeho masovou výrobu prosadil americký dovozce

Šipka, nebo pták?

Nakonec byl vybrán návrh Lva Jermejeva. Jeho značná inspirace exteriéry amerických vozů se rozhodně zapřít nedala, hlavně Packardy Patrician a Caribbean z poloviny 50. let a některými modely Mercury, stejně jako Plymouth a Lincoln. Záď zase připomínala soudobé produkty General Motors značek Chevrolet, Pontiac, Buick a Holden. Nešlo však o pouhou kopii, i když chromem se hlavně na přídi zrovna nešetřilo. Oba packardy, sedan i kabriolet v USA dokonce koupil ústav NAMI a dovezl je domů.

V roce 1957 se přikročilo ke stavbě prototypů, nejdříve dvou a později dalších devíti, lišily se však i navzájem drobnými detaily, nejdříve měly jen hranaté přední mlhovky, později doplněné kulatými. Ve hře byl i název Strel (šipka), který se dostal do finálního výběru, ale nakonec zvítězil pták. „Představte si, že se díváte na Volhu. Kdo letí nad ní? Přece racek!“ reagoval později jeden z návrhářů. Volhou samozřejmě nemyslel pouze řeku, ale i GAZ-21, který se v modelové řadě nacházel pod typem 13. Jeho následující předsériové kusy absolvovaly zkoušky v délce 21 tisíc kilometrů.

Nissan a Mitsubishi se brání užší spolupráci s Renaultem

Větší objem a tlačítkový automat

Oficiálně si automobil odbyl světovou premiéru na proslulé světové výstavě Expo 58 v belgickém Bruselu od dubna do října. Tam vystavený exemplář E-2 v barevné kombinaci tyrkysu a slonové kosti měl však ještě v útrobách jednotku V8 objemu 4890 cm3 s výkonem 132 kW (180 koní), stejnou jako jeho „předskokani“. A získal Grand Prix. Pod přední kapotou malosériových vozů se však nacházel větší kapalinou chlazený osmiválec OHV s devadesátistupňovým rozevřením a objemem 5526 cm3 nadčtvercové konstrukce (průměr 100 x 88 mm). Dosahoval při kompresi 8,5:1 standardně největšího výkonu 143 kW (195 k) při 4400 otáčkách. Karburátor byl čtyřkomorový.

Samočinná rychlostní skříň s třístupňovou planetovou převodovkou a hydraulickým měničem točivého momentu se ovládala tlačítky nalevo u volantu jako ústrojí PoweFflite od Chrysleru. Měla tradiční volby D (pohyb vpřed), N (neutrál), ale také ZCH (zpátečku) a T pro pomalou jízdu na jedničku a dvojku do 60 km/h. „Krouťák“ vrcholil hodnotou 402 N.m v pouhých 2200 otáčkách. Přímo řazená by se sem opravdu vůbec nehodila. Vozy měly taktéž hydraulický posilovač šnekového řízení, podtlakový pak pro brzdy.

Podvozek s mamutím rozvorem 3250 mm dostal dělenou přední nápravu s vinutými pružinami, zadní byla ortodoxní tuhá s podélnými půleliptickými pery. Rám z profilů tvaru písmene X byl spojen s karoserií šestnácti pryžovými silentbloky, návrat k tradiční konstrukci (ZIMy měly karoserii samonosnou, ale také problémy s její tuhostí i kvůli „sebevražedným dveřím“) nepostrádal logiku: předpokládala se vyšší hmotnost. Kola od sebe dělilo 1540 mm.

Pokračování článku si můžete přečíst na webu Auto.cz >>>

Další oběť brexitu: Nissan zrušil plánovanou výrobu vozů v Británii. Zůstane v Japonsku
Škoda Auto loví dělníky na Balkánu. Chce přijmou stovky Chorvatů

Autor: Aleš Sleeper Dragoun - Auto.cz
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!