Jsou lidé, kteří si bez smaženého kapra nedovedou představit štědrovečerní večeři. Jiní by rybu nedali do úst. Jak jsou na tom zlínské osobnosti? Redakce Sedmičky požádala sedm z nich, aby se podělili se čtenáři o atmosféru jejich rodinných Vánoc.
1. Dagmar Nová, hlavní architektka města Zlína
Hlavní architektka města Zlína Dagmar Nová se na Vánoce těší každý rok opravdu hodně. „Platí to už od dětství, vždycky jsme mívali krásné svátky. Scházela se celá rodina, probírali jsme, co se během roku stalo, zkrátka byla pohoda. Ani dnes na svátky nikam nejezdíme. Máme to tak už zažité. Vánoce jsou pro mě časem zklidnění, takže si je s celou rodinou užíváme,“ popisuje poslední svátky v roce Nová.
Žádné speciální vánoční zvyky na Vánoce nedodržuje, ale k večeři vždy servíruje osvědčené a tradiční jídlo. „Samozřejmostí je kapr s bramborovým salátem a jako polévka kyselice,“ říká Nová.
2. Pavel „Kačes“ Husár, muzikant
Muzikant Pavel Husár mívá před svátky rok co rok stejný problém. „Vždycky si říkám, že musím začít kupovat dárky s půlročním předstihem. Nakonec lítám po obchodech den před Vánocemi,“ říká s úsměvem Husár. Podle něho to má však i řadu výhod. „Aspoň pak potkávám na ulicích kamarády, kteří jsou na tom stejně,“ poznamenává hudebník.
Dárky nejen dává, ale rád je i dostává. „Vzpomínám, že jsem si jako malý strašně přál stavebnici Merkur. Když jsem ji dostal, měl jsem obrovskou radost,“ vrací se k vytouženému dárku Husár.
Vánoční večer si neumí představit bez kapra, salátu a rybí polévky. A také bez hudebního nástroje. „Jednou jsem vyrazil na vánoční setkání muzikantů do Kobeřic. Bylo to příjemné,“ vzpomíná zlínský muzikant známý ze skupin Fleret nebo Rumpál.
Muzikantské zážitky si během Vánoc užil i na malenovickém hradě. „Schází se tam na nádvoří pár desítek lidí s hudebními nástroji a hrají koledy. Je to nezapomenutelný zážitek,“ oceňuje akci Husár.
3. Josef Holcman, soudce a spisovatel
Pro zlínského soudce a spisovatele Josefa Holcmana jsou Vánoce příležitostí k zamyšlení. „Vánoční svátky se opakují už přes dva tisíce let, ale nám pořád nezevšedněly. Čím to je? Asi to má souvislost s něčím vyšším, než jsou naše pozemské starosti,“ soudí Holcman. Zároveň doufá, že letos atmosféru svátků dokreslí sníh. „Už od dětství pravidelně držíme na Štědrý den půst. Patří to k mému rituálu tohoto slavnostního dne. Večeře bude tradiční – kapr,“ dodává Josef Holcman.
4. Pavel Velev, ředitel Nadace Tomáše Bati
Pro Pavla Veleva jsou Vánoce nejočekávanějším svátkem. „Nejen kvůli dárkům, ale hlavně kvůli atmosféře a zvykům, které naše široká rodina udržovala. Dříve jsme s rodiči o Vánocích cestovali za prarodiči kousek za Prahu do Veltrus,“ vypráví Velev.
Scházela se tam celá jeho rodina, takže někdy i patnáct lidí. „Dárky jsme my malí dělili na měkkotu, což bylo něco na sebe, a to nás tehdy tolik nezajímalo, a na tvrdotu, pod kterou se většinou skrývaly hračky. To bylo naše,“ vzpomíná Velev.
Rodinná setkání má spojena i s úsměvnými historkami. „Pamatuji si, že jsme s bráchou dostali v šedesátých letech nové košile dederonky, ale při čekání na autobus nás ohodil náklaďák zimním marastem. Dederonky se už nedaly vyprat, a tak jsme je museli vyhodit. Východoněmečtí vědci asi někde udělali chybu,“ podotýká s úsměvem Velev.
5. Martin Juřík, hospodský a hudebník
Muzikant a hospodský Martin Juřík prožívá Štědrý den už dlouhá léta stejně. „Vždycky odpoledne zajedu do Vizovic pro rodiče a jedeme k sestře do Kvasic na štědrovečerní večeři,“ říká Juřík.
Věří, že na této tradici ještě dlouho nic měnit nebude. „Někdy nás bývá u stolu i devět a je to moc hezké. Během roku jsem v Zelenáčově šopě hodně zaneprázdněný, mám docela živelný program, takže trochu klidu potřebuju,“ vysvětluje Juřík.
6. Eva Eliášová, spisovatelka
Zlínská spisovatelka Eva Eliášová zažila nejhezčí Vánoce, když jí bylo deset let. „Začala jsem se učit hrát na klavír a rodiče mi koupili pianino. Nejhorší bylo dostat ho do obýváku. Když ho tam stěhováci táhli, rozbili nejoblíbenější maminčinu vázičku, kterou s tatínkem dostali jako svatební dar,“ vzpomíná Eliášová na náročné stěhování.
Klavír, který tehdy dostala, má dodnes na chalupě. „Slouží i po čtyřiceti letech, dodnes na něj občas hrávám. A nejspíš hlavně kvůli mému strašnému hudebnímu projevu v chalupě nemáme vůbec žádné myši,“ říká se smíchem zlínská spisovatelka.
7. Ladislav Minář, trenér FC Tescoma Zlín
Zcela v duchu obvyklých tradic prožije Vánoce rodina trenéra zlínských fotbalistů Ladislava Mináře. Hlavní předvánoční nakupování kouče teprve čeká, shánění dárků totiž letos mírně oddálila dovolená v italském středisku Val di Fiemme. „Musím ještě zvážit, jak byli všichni hodní,“ uvažuje Minář.
Štědrý den se u nich od jiných lišit nebude. „Kapr, salát, cukroví a podobně. V tomto duchu se ostatně ponesou celé svátky, mám sedmadevadesát kilo a do konce roku musím být na stovce,“ prohlašuje s nadsázkou Minář.
