Zábava na společenské akci je v plném proudu. Vtipy moderátorky rozechvívají bránice všech hostů. Aby tak ne, když mají charakteristický styl a humor Haliny Pawlowské. Něco na téhle ženě s mohutnými prsy nesedí… Ve skutečnosti je to totiž muž. Třiatřicetiletý David Turek vystupující v travesti show pod uměleckým jménem Naděžda Krupská. Právě s rolí moderátorky Pawlowské se předvedl i v televizní soutěži Česko Slovensko má talent.
Vy jste běžně zvyklý hovořit v mužském i ženském rodě, pojďme se ale domluvit, že budeme v našem rozhovoru používat ten mužský. Prozradíte na začátek, jak jste se k travesti umění dostal?
Žil jsem pět let v Německu a naučil jsem se perfektně jazyk. Po návratu do Čech jsem potřeboval vydělat peníze, a tak jsem začal shodou okolností makat jako barman v travesti klubu. Jezdili tam Němci, a protože jsem uměl německy, musel jsem občas moderovat. Pak jsem jednou prohrál sázku s kamarádem, s tím, že musím moderovat jeden večer v převleku za ženu. Šéf klubu mi pak nabídl, abych v tom pokračoval.
Proč jste jako žena lepší?
Pokud jsem jakoby v roli a pod maskou, mohu si daleko více dovolit. Najednou jsem prostě vtipnější, zábavnější, mám lepší nápady a navíc si „jako žena“ mohu klidně dovolit rýpat do chlapů. A tohle téma lidi opravdu baví. Jen to vědomí, že se pod líčidly vlastně skrývá chlap a pere to do vlastních řad, je velmi provokující. Kdybych to samé říkal jako David, těžko by se někdo zasmál, a kdyby to říkala normální žena, působila by zase jako feministka.
Není asi žádným tajemstvím, že jste gay. Musel jste přesto někdy svoji sexuální orientaci tajit?
Pocházím z malé vesničky u Znojma, kde všichni vždycky věděli, co se děje u sousedů. Nějaký čas jsem svoji orientaci opravdu úspěšně tajil. V době mého dospívání se totiž homosexualita ještě stále brala spíše jako nemoc a gay byl prezentován jako otravná, vykroucená „buzna“. Poměrně brzy jsem odhalil, že jsem trochu „jiný“. Příjemné jiskření a mrazení v zádech při letmém dotyku jsem prostě cítil k mužům.
A zkusil jste si najít také holku?
Našel. A zkoušel jsem chodit, jak se slušelo a patřilo, i s holkami, ale předělat jsem se fakt nedokázal. Ještě dneska si přesně vybavuji situaci, když se mě máma spíše z legrace zeptala, zda nejsem teplý! Po kladné odpovědi se mnou doma asi tak týden nemluvily ani dveře a já se cítil neprávem provinile. Rodiče jsou naštěstí inteligentní lidé a pochopili, že sexuální orientaci jsem si nevybral, s tou jsem se prostě narodil. Tu opravdovou jistotu a vyrovnanost jsem našel právě až v Německu.
Dá se mluvit o umělci, který se převléká do ženských šatů a říká si Naděžda Krupská, jako o „vyrovnaném“? Není to přece jen jistý druh schizofrenie?
„Naděžda není! Je to jen zdání pokleslých básníků, zasypané pudrem nejluxusnějších transek, o kterých se nám v této prdeli světa může jen zdát,“ napsal o mě Vladimír Marek (český herec, pozn. redakce). Co k tomu dodat? Za schizofrenika se nepovažuji, i když přiznávám, že vedu dvojí život. Rád bych ale zdůraznil, že nejsem žádný úchyl, který se převléká do ženských šatů a běhá v nich po ulici. I když nic proti takovým lidem nemám, to je každého věc. V běžném životě jsem chlap, který chodí v džínsech a triku. Nikdy bych se ženou stát nechtěl a nikdo by ve mně taky Naděždu nehledal.
Jak vzpomínáte s odstupem na své působení v soutěži Česko Slovensko má talent, kde jste vystupoval jako Halina Pawlowská?
Vidím to jako dnes! V porotě seděla Lucie Bílá, Jan Kraus a Jaro Slávik a já se jim nejdříve představil. Pak jsem se za dvacet minut musel rychle převléct do „Haliny Pawlowské“, což bylo docela náročné. Na vystoupení jsem měl jen dvě minuty a byla to velmi krátká doba. Snažil jsem se porotu zaujmout lehkou drzostí a docela se mi to i podařilo, jelikož jsem postoupil dál. Velký třesk jsem sice nakonec „nepřežil“, ale mé vystoupení bylo vidět v televizi a já si to nesmírně užil. Tahle zkušenost je prostě nenahraditelná.
Proč jste se pustil zrovna do imitace Haliny Pawlowské?
Imitovat Halinu Pawlowskou jsem původně vůbec nechtěl. Párkrát mi v ženských šatech uniklo takové typické Halinino „š“, lidé mě začali upozorňovat, že mluvím jako ona. Tak jsem přidával další slůvka, až se ze mě stala imitátorka Haliny.
Je pravda, že vás v té době znali všichni pod uměleckým jménem Naděžda Krupská, ale nikdo netušil, jak vypadáte, když sundáte lodičky, „odložíte prsa“, paruku a smyjete líčidla?
Moji identitu tehdy moc lidí neznalo, a veřejnost už vůbec ne. Naděžda Krupská mi přišla jako zajímavá historická osobnost. Každý asi ví, že to byla ruská politička a manželka Vladimíra Iljiče Lenina a také bohužel jedna z nejznámějších bacilonosiček syfilidy. To jméno a příjmení se prostě dobře pamatuje.
Jaké publikum máte nejraději?
V poslední době jsem si oblíbil Noc s hvězdami na Housce, která se pořádá vždy první sobotu v srpnu, tam je publikum pokaždé skvělé. Nejtěžší je asi vystupovat v Praze, zdejší diváci jsou dosti zhýčkaní. Miluji ale vísky v „Horní Dolní“ až na konci republiky, protože tam jsou nejlepší diváci. Lidé se tam umí lépe bavit, jsou otevření, přátelští a vděční, že se u nich něco děje.
Kde berete oblečení, líčidla, paruky, boty?
Během těch let, co se v tomto showbyznysu pohybuji, už mám všechno vlastní a samozřejmě, že dámských šatů mi visí ve skříni víc než třeba pánských triček či džínsů. Najdou se u mě ale i lodičky či sandálky na vysokých podpatcích, paruky, prsní vycpávky a samozřejmě líčidla. Musím samozřejmě dbát na to, aby šaty vypadaly zajímavě. Rozhodně si je nemohu jít koupit do nějaké konfekční prodejny, byť by byla značková. Kostým je nejlepší nechat si ušít. U líčidel jsem si oblíbil určité značky, dokážu se nalíčit sám. Chápu všechny ženy, které si stěžují, že nechápou, proč mají takový binec v kabelce. Já ho tam totiž mám taky, a ukrutný!
Stále se točíme okolo žen. Co se vám vlastně na ženách líbí?
I když jsem z „druhého břehu“ a po sexuální stránce mě ženy nepřitahují, to neznamená, že nedokážu ocenit ženskou krásu. Stačí se na ženu podívat a ohodnotit ji stoprocentně umím. Asi patřím mezi klasické české povahy, a když už jsme u toho, nelíbí se mi vychrtlé modelky. Kypřejší tvary jsou pro mě zajímavější a myslím si, že plnější lidé jsou spokojenější a milejší.
To si ale maličko protiřečíte. Jako muž jdete totiž všem boubelkám vzorem a podařilo se vám shodit sedmnáct kilo. Co vás k tomu motivovalo?
Ono je něco jiného být baculka a baculka. Jako Naděžda Krupská jsem se už „nemohla“ v zrcadle dívat na svůj odporný zjev, chtělo se mi zvracet. Proto jsem se dal na hubnutí. Těch sedmnáct kilo je znát, už také nemůžu skoro používat svůj kostým s obřím pozadím Haliny Pawlowské, který mě proslavil. Nějak podezřele na mně totiž plandal.
