Za bouřlivým rozvojem Zlína v prvních desetiletích minulého století stál Tomáš Baťa a jeho rozrůstající se továrny. Ty vyžadovaly stále víc kvalifikovaných pracovníků. Zájemců o práci ve Zlíně bylo sice dost, ale zlínskému továrníkovi se nelíbila výuka učňů v tehdejších živnostenských školách. Rozhodl se proto vychovat si mladé pracovníky sám. Podle svých představ a zkušeností, které získal při své třetí cestě do Spojených států.
„Baťa se velmi intenzivně staral o výchovu svých mladých mužů, neboť ustavičně počítal s rychlým rozšiřováním svých závodů, pro něž potřeboval nejen ochotné spolupracovníky, ale také zdatné vůdce. Ze zpátečnického venkovského obyvatelstva, někdejších nevolníků, chtěl učinit svobodné občany; svoboda znamenala pro Baťu totéž co hmotná nezávislost,“ píše v knize Švec, který dobyl svět Evžen Erdély.
V roce 1925 proto zlínský průmyslník přijal do učení prvních osmdesát chlapců ve věku čtrnáct až sedmnáct let, kterým se začalo říkat Mladí muži, a 15. září zahájila Baťova škola práce svou činnost. O čtyři roky později začala také s výukou dívek.
Polovojenský režim
Zájem o studium v Baťově škole práce byl obrovský. Ze zprávy živnostenského inspektorátu vyplývá, že v roce 1929 se přihlásilo čtrnáct set uchazečů, o rok později už dva tisíce a jejich počty se s růstem hospodářské krize dále zvyšovaly. V roce 1933 se hlásilo deset tisíc zájemců a v roce 1937 jich bylo dokonce jedenadvacet tisíc. V průměru škola přijímala ze zájemců asi desetinu, která byla nejlepší u zkoušek. Ty se v roce 1930 konaly ve čtrnácti městech republiky.
Baťova škola práce nebyla pro slabé povahy a charaktery. Mladí muži a ženy žili v internátech v téměř polovojenském režimu. Na jedné světnici bydlelo dvaadvacet studentů. V létě následovala po budíčku rozcvička, po ní osobní hygiena, úprava lůžka a úklid pokoje, který podléhal bodovému hodnocení. Teprve pak učni odcházeli do práce, kde strávili osm hodin.
„Po celou tříletou dobu jsme zpravidla museli projít co nejvíce pracovišť, abychom také ovládali co nejvíce pracovních profesí v celém podniku. Já osobně jsem pracoval v obuvnických dílnách, gumárnách, papírnách, chemických laboratořích, koželužnách i údržbách,“ zavzpomínal v roce 1990 František Šantavý v časopise Tep.
Do učení k Baťovi odcházeli nejen vesničané, ale stále častěji i potomci měšťanů z celé země. Systém přípravy na život byl natolik efektivní, že v internátech byly i děti ze zámožných rodin.
„Synové význačných československých státníků, průmyslníků a finančních magnátů tráví svá učednická léta ve zlínském internátě. Každému, kdo vstupuje do internátu, je povoleno vzít si s sebou pouze určitý počet šatů a prádla, kromě pracovního úboru se povoluje jen jeden vycházkový oblek a zásoba prádla ze tří garnitur. Všechno ostatní si mladí lidé mohou opatřit už za krátký čas z vlastního výdělku. Peníze a potraviny při vstupu do internátu nesmí vzít s sebou nikdo a rodičům je výslovně zakázáno po celá tři léta učení podporovat děti penězi, oděvem nebo potravinami, právě tak jako žákům se zapovídá dávat rodičům něco ze svého výdělku,“ píše Erdély.
V Baťově škole také propagovali zásady rozvíjející ctižádostivost, snahu dosáhnout vytyčených cílů a soutěživost. Učni byli pod stálým vedením vychovatele, mistra a školních pedagogů, kteří je neustále sledovali a hodnotili. Vychovatel vypracovával každých šest týdnů celkové hodnocení a na případné nesrovnalosti písemně upozorňoval rodiče.
„Mladým mužům nebylo dovoleno a trpěno toulání po večerech a nesměli navštěvovat hostince pod trestem propuštění. V neděli podnikal internát společné vycházky a výlety, aby dlouhá chvíle a pobyt na skrytých místech nevedl mladé muže k pokleskům,“ píše se na internetovém serveru zlin.estranky.cz, který se věnuje historii Zlína.
Život podle Bati
Ve třicátých letech vznikla ve městě průmyslová škola. Vyučoval se v ní obuvnický, strojnický, stavební, koželužský a elektrotechnický obor. Měla tři vzdělávací stupně: základní, mistrovský a vyšší končící maturitou. Absolventi byli vzdělaní na úrovni a při studiu získávali i zkušenosti z praxe. Po ukončení školy pracovali dále v podniku, většinou jako dělníci, později často ve funkcích mistrů, vedoucích prodejen nebo v zahraničí.
Z Baťovy školy práce vycházeli studenti, kteří byli skvěle připravení nejen pro kariéru, ale také pro život. Legendární továrník to zdůraznil už při slavnostním otevření školy. „Síla těla i ducha budiž vaše heslo. Vyhledávejte zápasy! Nebojte se ran! Nezeslabujte svých těl neřestmi, jako pitím, kouřením a tak dále. Neřest jest matka porážky. Ctnost, střídmost je cesta k vítězství. Zdar vám!“ prohlašoval Baťa.
Založení Baťovy školy práce mělo pro Zlín obrovský význam. Výrazně se projevilo na rozvoji firmy Baťa, Zlína i celého okolí. „Od roku 1925 do roku 1930 vzrostl počet zaměstnanců společnosti z dvou a půl tisíce na více než sedmnáct tisíc. Ve stejné době narostl počet obyvatel Zlína z osmi tisíc téměř čtyřnásobně,“ zaznamenal na internetových stránkách absolventů Baťovy školy práce Svatopluk Jabůrek.
Činnost Baťovy školy skončila s nástupem komunistického režimu v roce 1948. I tak se stala základem pro budování zlínského průmyslového i obchodního školství. Dnes na ni navazuje Univerzita Tomáše Bati.
