V roce 2014 byla tehdy vznikající Evropská komise vedená Jeanem-Claudem Junckerem označovaná za „více politickou“ – ve smyslu, že komisaři budou mnohem více než jen vysocí úředníci, ale že si ukrojí i větší část politické odpovědnosti. Totéž se říkalo o současné komisi. A je to pravda, naučila se klasické politické triky, jak prosazovat svou agendu za každou cenu.
Včetně kreativního využití průzkumů veřejného mínění. Je to krásně vidět na posledním Eurobarometru, jenž se týkal zneužívání dětí online a mírou manipulativnosti některých otázek se dostal mimo hranice neutrality. Nepřekvapí, že lidé označují v drtivé většině zneužívání dětí za zlo nebo že se rodiče bojí, že nevědí, co jejich děti dělají online.
Průzkum ale obsahoval i velmi specifické otázky týkající se připravované evropské legislativy k potírání zneužívání dětí a tady už šly otázky dost přes čáru. Postupně naváděly k pocitu, že je potřeba reagovat okamžitě, a že pokud nebude nařízení zavedeno, hrozí, že jakákoli online detekce dětského porna nebude podle zákona možná. Od eurovýzkumníků, kteří by své průzkumy měli provádět apoliticky, je to obrovské selhání.
Zneužívání dětí je bez diskuze zlo a snaha ho potírat je základem civilizované společnosti. Ale to neznamená, že nemůžeme kritizovat způsob, jak tak činit. Návrh regulace je totiž velmi špatný a nebezpečný, protože by nutil především provozovatele platforem pro zasílání zpráv typu WhatsApp, Signal, Telegram a podobně k de facto automatickému sledování veškerého obsahu (zpráv, fotografií, videí), aby detekovali ten, který může být označen za zneužívání dětí. Protože většina těchto zpráv je zabezpečená koncovým šifrováním, znamenalo by to faktickou likvidaci tohoto základního kamene soukromí, důvěrnosti a integrity digitální komunikace. Princip koncového šifrování přitom nedávno schválená směrnice o kybernetické bezpečnosti nabádá chránit.
Průzkum se ptal mimořádně zmatečně – zda by poskytovatelé služeb měli detekovat „materiály pohlavního zneužívání dětí ve zprávách s použitím koncového šifrování v případě významného rizika pohlavního zneužívání dětí na specifické platformě“. Na což samozřejmě přes osmdesát procent lidí odpovědělo, že ano či spíše ano.
Nejenže není jasné, k čemu se to „koncové šifrování“ vztahuje, ale co se dotazovaný při takto položené otázce nedozvěděl, je, že při plošném šmírování komunikace není možné detekovat dětskou pornografii spolehlivě. Realita totiž je, že asi 80 procent strojově reportovaných zpráv a fotografií se nakonec ukazuje jako chybně vyhodnocených. A také se nedozvěděl, že taková detekce by znamenala konec důvěrnosti komunikace a nutnost procházet veškerou komunikaci uživatelů.
Příslušná eurokomisařka pro vnitřní věci Ylva Johanssonová, která má návrh na starosti, ho samozřejmě brání. Naposled v reakci na dopis 450 vědců a výzkumníků, kteří upozorňovali, že nespecifikované technologie, které mají detekci umožnit, prostě neexistují, a pokud ano, jsou nespolehlivé, snadno manipulovatelné a představují obrovské bezpečnostní riziko pro běžné uživatele. Bohužel, odpověď eurokomisařky – jež se odkazuje na technologickou neutralitu návrhu a na „bezpečnostní pojistky“ – ukazuje hluboké nepochopení toho, jak technologie funguje, respektive spíš nefunguje. Víra v to, že „nějak se to zařídí“, nemůže být základem schvalování kvalitní regulace.
Stejně tak eurokomisařka nijak nevnímá nebezpečí, že podobné plošné zásahy do soukromí komunikace mohou dostat později bratříčky a sestřičky. K detekci dětské pornografie a jejímu potírání, pro kterou není těžké získat většinovou podporu, si budou různé bezpečnostní složky chtít přidat plošnou detekci teroristického obsahu a organizovaného zločinu a od toho už není nijak dlouhý krok k detekci jakéhokoli obsahu, který nevoní některým méně demokratickým režimům v EU – není tak těžké představit si třeba detekci „propagace LGBT“ v Orbánově Maďarsku. Mimochodem obdobný návrh prolamující soukromí se diskutuje ve Velké Británii a platformy jako Apple a Signal už deklarovaly, že přestanou poskytovat své služby, pokud by musely prolamovat koncové šifrování komunikace.
Že to není nijak nereálné, ukazuje nedávný případ z USA, kdy v Nebrasce na základě získané komunikace z Messengeru odsoudili matku sedmnáctileté dívky za to, že dceři dala – podle elektronické konverzace obou žen – léky na vyvolání potratu. Messenger je jednou z platforem, která koncové šifrování nevyužívá.
Realitou také je, že mladí lidé, které by měla evropská regulace chránit, jsou velmi citliví na své soukromí. V nedávném průzkumu YouGov pro organizaci EDRi 80 procent mladých mezi 13 a 17 lety odpovědělo, že by se necítili komfortně, kdyby věděli, že policie může plošně monitorovat jejich komunikaci za účelem vyhledávání obsahu online zneužívání dětí. Bohužel nic z toho komise nereflektuje. Členské státy by v tomto konkrétním případě měly říct dost a návrhy na šmírování svých občanů odmítnout.
