Ozdravný balíček prošel sněmovnou a pokračuje do Senátu. Ve chvíli, kdy je náročný legislativní proces na půli cesty parlamentem, je složité přiznat si jednu věc: k ozdravení veřejných financí máme ještě hodně daleko. Demografický trend začne neúprosně tlačit na nejnákladnější části výdajové strany – důchody, zdravotnictví nebo sociální péči, které se bez reforem dostanou na hranici kolapsu.
O zdravotnictví a důchodech se mluví hodně. O sociální péči dost málo. Platí přitom, že v současnosti pobírá příspěvek na péči zhruba 360 tisíc lidí, do 15 let se kvůli demografickému trendu toto číslo zdvojnásobí, do roku 2060 ztrojnásobí. Z letošních 37,6 miliardy se, pokud připustíme valorizační mechanismus, stane ještě významnější suma peněz.
Z praxe navíc plyne, že lidé podchycení systémem jsou jen malá část – podle projektu Neviditelní o své blízké pečuje, a tudíž tráví čas důležitou, avšak neproduktivní činností až milion lidí. Ekonomické dopady tohoto stavu netřeba rozvíjet.
Proto dává smysl iniciativa, která směřuje do systému sociální péče nové, privátní prostředky přes pojistný produkt LTCI – long term care insurance. Pojištění dlouhodobé péče, které v případě výskytu pojistné události (pojistník vyžaduje dlouhodobou péči) garantuje výplatu prostředků na zajištění takové služby, přináší hned několik důležitých stimulů.
Tím prvním je, že do podinvestovaného prostředí budou mířit „nové“ peníze, čistě soukromé. Díky nim bude docházet k rozšiřování nabídkové strany, ať již pobytových, nebo terénních služeb. Kumulace soukromých prostředků a tlak na pojišťovny, aby zajistily potřebnou péči svým klientům, zkrátka už nepovede k tomu, že bychom se spoléhali jen na stávající, dnes již nedostatečnou síť.
Vstup soukromých prostředků pomůže všem, mimo jiné tím, že to odstraní riziko klientelismu u zařízení zřizovaných veřejným sektorem, který se dnes – přiznejme si – děje. Nové peníze přinesou nové kapacity, tím pádem se nebude větší počet lidí přetahovat o kapacity stávající.
Růst poptávky bude stimulovat i nabídku práce – ať již domácí, například ve spolupráci se školami, tak ze zahraničí. Pokusy o integraci zahraničních pracovnic a pracovníků v sociálních službách pokračují a signály vlády o otevření pracovního trhu mohou významně pomoci plnit i sociální služby. Nepochybným přínosem je uvolnění lidského kapitálu, vázaného v přímé i neformální péči, na trh práce.
Růst produktivity práce uvolněním zdrojů povede k dodatečné přidané hodnotě i spotřebě. Ale svět není jen o penězích – pokud studujeme segment podrobněji, dozvíme se, že dlouhodobá péče znamená vyjma času i významný stresový faktor, který významně narušuje fungování jádrové i rozšířené rodiny. I zde je možné očekávat pozitivní efekt.
K tomu, aby projekt rychle nasbíral potřebný klientský kmen, čímž by stimuloval potřebný růst kapacit, může posloužit i daňová uznatelnost pojistné částky. V optimálním scénáři na základě kalkulace České asociace pojišťoven dosahuje v prvních pěti letech fungování pojistné celkem nižších stovek milionů ročně.
Dlouhodobě tvrdím, že pokud má dojít ke skutečné konsolidaci veřejných financí, bude se stát muset přiblížit k učebnicové definici termínu „veřejný statek“, upřednostnit klíčové oblasti a cíle a přizvat k jejich naplnění subjekty z privátního sektoru násobně intenzivněji, než se tomu děje nyní. Ostatně ve zdravotnictví, školství nebo sociálních službách máme v zapojení privátních zdrojů velké rezervy.
Autor je ředitel Centra ekonomických a tržních analýz a člen NERV
