Kickstarter objevují i korporace. MSI si tam testuje svou „nohomyš“

Třesk Marka Schwarzmanna

Třesk Marka Schwarzmanna Zdroj: Jan Štěpánek

Nejrůznější periferní zařízení pro ovládání počítače či herní konzole mají až překvapivě bohatou, mnohdy však zapomenutou historii. Vedle většinových klávesnic, myší a ovladačů či již méně častých, ale stále obecně známých volantů s pedály či joy­sticků přežil zkoušku praxí málokterý koncept.

To však nebrání výrobcům zahrát si čas od času na nekromanta a zkusit přivést zpět k životu dávno zapomenutý „bazmek“ v novém kabátku. Samozřejmě s RGB (aditivní způsob míchání červené, zelené a modré barvy – poz. red.), blikátky a s cool jménem. Nejinak tomu je i teď v případě korporace Micro-Star International, známější jako MSI, která na to tentokrát jde tak trochu „od lesa“.

Tchajwanská firma se potenciálním uživatelům v kampani na Kickstarteru snaží vysvětlit, že při ovládání počítače mohou zvýšit svůj hráčský výkon, efektivitu při střihu videa či hudby i obecnou uživatelskou dovednost díky nové myši ovládané nohou.

Co je to esport?

Video placeholde
Co je to esport? • Videohub

Takzvaný footpedal, jemuž novátorsky říkají footswitch, s chytlavým názvem Liberator je takřka čtyři dekády starým konceptem – pravda, nyní na steroidech s programovatelnými tlačítky. Už v polovině osmdesátých let jej na trhu v USA prosazovala třeba firma Versatron a v jedné z luxusnějších iterací za něj chtěla kolem 150 dolarů. A jak poznamenává jeden ze sběratelů počítačových periferií a dlouholetý výzkumník ergonomie periferií Microsoftu Bill Buxton, firma s ní tehdy slibovala nerealistické „stoprocentní zvýšení pracovní efektivity“.

V MSI koncept vzkřísili i s cenovkou, a dokonce i se slibem zvýšení efektivity, naštěstí realistickým a zřejmě i měřitelným, zabalili ho do RGB blikajícího kabátku, chytlavějšího designu, komunitního marketingu a nezapomněli ani na tu špetku moderního koření v podobě tvrzení o ekologičnosti. Liberator prý využívá mimořádně odolné switche společnosti Omron, které vydrží deset milionů stisknutí, což je mimořádně déle než ty obyčejné, a tudíž neekologické switche v ostatních foot­pedalech na trhu. Ty mají ale zcela jiné určení, slouží třeba v těžkém prostředí průmyslových aplikací, nebo naopak v jednoúčelových switchích pro muzikanty, a ani tak nepomýšlejí na to, že by je mohl nějaký „pařan“ využít ke zlepšení svých herních schopností.

Pro srovnání: klávesnicové switche třeba od firmy Cherry vykazují standardizovanou životnost kolem sta milionů kliknutí. Uživatelsky bližší switche přítomné napříč herními myškami – většinou také právě od firmy Omron – zaručují slibovaný výkon, tedy rychlost snímání, ještě po asi dvaceti milionech kliknutí. Životnost takového switche však snadno překračuje padesát, či dokonce sto milionů kliků. MSI se tak dopouští ledabylého greenwashingu alias „dezinformace šířené organizací za účelem prezentovat environmentálně zodpovědný obraz sama sebe“.

Nová strategie korporací?

Zpět ale od technicistních detailů k jádru věci. Proč se korporace, která za loňský finanční rok utržila přes 6,9 miliardy dolarů, obrací na Kickstarter? Platforma se zdá být optimálním lakmusovým papírkem měřícím zájem potenciální klientely o nový produkt. V tomto případě poměrně bizarního charakteru, navíc v postcovidové éře, na níž se může podepsat nastupující ekonomická inflační krize a své může napáchat také nastupující deglobalizace a (nejen) z ní vyplývající pokračující nespolehlivost dodavatelských řetězců.

Dalším aspektem je fakt, jak moc zhýčkaní gameři jsou. Jednou chtějí, aby produkt více blikal, jednou zase méně, jindy chtějí „ostřejší“ designové provedení, příště zase volají po elegantním ergodesignu.

Ostatně snad jedině těmito obavami lze ospravedlnit, proč si v MSI nový tým inženýrů a nadšených gamerů – tak se tým kolem Liberatoru skutečně prezentuje – v kampani zvolil tak nízký cíl v podobě výběru pěti tisíc dolarů. Ten po doslova pár dnech kampaně splnili a stoprocentně překročili, protože v době psaní tohoto textu oslovili celých 66 zákazníků. A to do konce kampaně zbývá 39 dní.

Co bude dál

Troufám si tvrdit, že tak začíná éra kickstarterových kampaní, kdy se nejen malí oboroví technologičtí disruptoři, jako byli svého času Pebble, Oculus či Ouya, ale i velké technologické korporace učí využívat crowdfundingové platformy k testování míry zájmu o nový produkt, jemuž by se obvyklou cestou těžko dělal marketing. Nemluvě o ospravedlnění tradičních korporátních nákladů na širší distribuci a podobně. Vždyť právě Kickstarter dříve patřil nejrůznější řadě ergonomických myší, novátorských herních gadgetů a jejich různým alternativám, tak proč by na něm nemohl testovat nějakého dalšího technologického ducha z minulosti také tradiční korporát?

Pokud vás „nohomyš“ od MSI zaujala, mám pro vás jednu radu. Běžte se naučit také trochu stepovat. Proč? Protože pro zvýšení efektivity hraní, programování, skládání hudby či kdovíčeho lze vzájemně propojit až čtyři Liberatory. Už vidím ty zářezy v CV na Linked­Inu, kdy jedinec bude tvrdit, že ovládá psaní, hraní i programování rukama-nohama. Zbývá jen vymyslet nějaké to tlačítko, do kterého půjde po vzoru Homera Simpsona bušit hlavou. Že bych to zkusil na Kickstarteru?