I lidé v Německu, podobně jako v Česku, milují nekonečné srovnávání: úrovně vzdělání, dostupnosti bydlení, cen potravin, životní úrovně. Německý ekonomický institut (DIW) tak například pravidelně vytváří regionální cenovou mapu, v níž si každý obyvatel Německa může najít své vlastní město či vesnici a porovnat, jak je na tom ve srovnání s ostatními částmi země a zda by nebylo dobré odstěhovat se „za lepším“.
Letošní index je ještě o trochu vypilovanější než všechny ostatní z minulých let. Institut totiž k jeho zpracování využil „big data“, která těžil z internetu metodou takzvaného scrapingu, ať už se jedná o analytický sběr dat stránek s nabídkami supermarketů, o nabídky bytů a domů, nebo o ceníky regionálních výrobců. Výzkumníci jsou tak přesvědčeni, že čísla, která získali, skutečně velmi přesně kopírují současnou německou realitu.
Drahý Mnichov, levné pohraničí u Česka
Zjištění DIW ale nejsou zase tak překvapivá, vlastně se dá říct, že se drží dlouhodobého trendu. Nejdražším městem v Německu je už dlouhé roky Mnichov, který přesahuje průměrné německé náklady na život o celou čtvrtinu, jak opět potvrdil nový výzkum. O šestnáct procent více než v průměru dáte za výdaje na živobytí i v celém mnichovském kraji, jen o trochu méně ve finančním srdci Německa ve Frankfurtu nad Mohanem. O patnáct procent přesahují celostátní průměr výdaje na život ve Stuttgartu.
Nejlevnější jsou dvě místa u hranic s Českem: saská oblast Vogtland (Fojtsko) a dyrunské město Greiz, kde jsou náklady na život o deset procent nižší, než je německý průměr. Třetí je město Görlitz, také u jižních hranic se severními Čechami, kousek od Frýdlantu v Čechách a Liberce. Nejlevnějším „západním“ místem je Pirmasens v Porýni-Falci, asi šedesát kilometrů od slavného univerzitního města Heidelbergu, kde jsou náklady nižší o 9,3 procenta než německý průměr.
O nákladech na život rozhoduje bydlení
Rozdíly v životních nákladech jsou dány především obrovským rozdílem v nákladech na bydlení. Rozpětí mezi největšími a nejnižšími výdaji na bydlení je větší než sto procentních bodů. Například Mnichov vykazuje v cenách bytů hodnoty vyšší o 85 procentních bodů oproti německému průměru, ve zmiňovaném Fojtsku jsou ceny bytů jen na 70 procentech celostátního průměru.
Celý průzkum ukazuje podobné rozdíly i v dalších velkých městech, kde jsou nájmy i ceny vlastnických bytů nepoměrně vyšší oproti levnějším regionům. Rozdíl mezi nejdražším a nejlevnějším místem pro život je po odečtení nákladů na bydlení jen šest procent. Nejdražším městem bez nákladů na bydlení by byl Stuttgart, ale jen o 4,2 procenta nad národním německým průměrem. Mnichov, jinak považovaný za předražené město, dokonce bez nákladů na bydlení přesahuje průměr jen o dvě procenta!
Rozdílem par excellence je tedy bydlení, které je dnes v Německu, podobně jako v Česku, velmi nedostatkovým zbožím a mnoho lidí se kvůli vysokým úrokům na hypotékách a rostoucím cenám stavebních prací loučí se snem o vlastním domě. V nákupním koši bydlení občas představuje až třetinu výdajů. Průměrně je to něco přes čtvrtinu.
Jak je ale možné, že ostatní ceny zboží jsou po celém Německu regionálně tak nerozlišené, tedy laicky řečeno, že prakticky všude mají stejné ceny? Je to strategie supermarketů, které se nepřizpůsobují místní kupní síle? Výzkumníci DIW zjistili, že to neplatí ve všem a všude. Kupodivu rozdíly v cenách supermarketů tak velké nejsou, mnohem větší cenové skoky lze místně najít v restauracích a hotelech, ty ale netvoří tak velkou část nákupního košíku jako potraviny. Určitý rozdíl je v cenách sociální péče, jiné ceny nabízejí pojišťovny, jak v sektoru životních pojistek, tak pojistek na dům. Celkově lze ale říci, že v Německu je bez nákladů na bydlení prakticky všude stejně draho.
V Hamburku by chtěl bydlet každý (šestý)
Stejné ale rozhodně nejsou příjmy, pořád platí, že ve velkých městech jdou výdělky nahoru, na západě Německa se stále vydělává v průměru o několik set euro více než v bývalých východních zemích (v roce 2020 činila průměrná mzda na východě 2850 eur, na západě 3320 eur). Přitažlivost velkých měst tak nadále trvá, podle průzkumu agentury YouGov mají Němci nejvíce v oblibě Hamburk, kam by se chtěl přestěhovat každý šestý Němec. Následují Mnichov a Berlín.
Poměrně velká plošná cenová vyrovnanost má podle výzkumníků ještě jedno mnohem prostší vysvětlení: velká část německé populace už nakupuje v e-shopech, a to nejen potraviny, ale i textilní zboží, obuv a další sortiment. Pomohl k tomu výrazně také covid a uzávěry během této doby, kdy online nakupování objevovali i lidé, kteří by na internet jinak nakupovat nešli. E-shopy mají pochopitelně ceny všude stejné a nerozlišují, kde se prodává.
Skoro by se chtělo říct, že Němci sice kupují potraviny převážně lokálně a mají rádi regionální speciality, pokud jde ale o praktické nákupy, chovají se spíše globálně a dávají přednost sítím.
