I tak, po bolševicku, by se dala parafrázovat novela zákona o ochraně veřejného zdraví. Vedle vzniku centralizované hygienické služby by dávala hygienikům rozsáhlé pravomoci, včetně například sledování občanů prostřednictvím mobilních operátorů. Schválení takového paskvilu by bylo největším ohrožením ústavních práv a svobod od listopadu 1989.
Legitimním požadavkem Ministerstva zdravotnictví, které novelu připravilo, je legislativně reagovat na probíhající pandemii COVID-19 a provádět průběžně takové institucionální změny, které umožní celospolečensky lépe zvládnout jak tuto konkrétní situaci, tak případně v budoucnu i jakoukoliv jinou. Otazníky ale vyvstávají nad jejími konkrétními návrhy, jež se staly terčem kritiky. Ministr zdravotnictví Jan Blatný proto přislíbil, že rezort novelu přepracuje.
V první řadě návrh počítal se zřízením centralizované Státní hygienické služby, což samo o sobě není nic proti ničemu. Zásadní problém se ale skrývá v pravomocích, které by nově vzniklý úřad měl mít. Jak varuje Česká advokátní komora (ČAK), například ohledně možnosti sledování mobilů by dokonce Státní hygienická služba získala nástroje, které jsou typické pro zpravodajské služby, či pro orgány činné v trestním řízení, aniž by tomu odpovídal systém kontroly činnosti této nově zřizované služby.
Z návrhu zákona nebylo ale patrné, zda půjde o mobilní aplikaci, kterou si může, ale nemusí, uživatel instalovat sám, nebo zda půjde o aplikaci, která bude aplikací skrytou. Návrh zákona podle ČAK neupravuje ani otázky, kdo bude aplikaci provozovat, jaké osobní údaje bude aplikace využívat a jak s nimi bude nakládáno. Uvedené otázky jsou o to závažnější, že oprávnění zřídit aplikaci není nijak omezeno, takže aplikace může být použita na jiná onemocnění, což ve svém důsledku podstatným způsobem rozšiřuje okruh využití a tím i okruh dat, která se budou za tímto účelem zpracovávat.
Také Úřad pro ochranu osobních údajů nepovažuje návrh zákona za způsobilý dalšího legislativního procesu a požaduje jeho zásadní dopracování. Tomu vadí, že závažné zásahy do oprávnění a svobod nejsou kompenzovány zárukami, přičemž typickým příkladem je omezení činnosti provozovny, nebo neomezený zákaz nebo nařízení další určité činnosti.
Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) zpochybnil i skutečnost, že navržené zpracování osobních údajů nedůvodně rozšiřuje výčet osobních údajů, které jsou úřady veřejného zdraví oprávněny zpracovávat, aniž by potřebnost dat a konkrétní nové kompetence byly řádně odůvodněny. Nepřijatelné je také rozšíření trasování, k němuž by mělo docházet až při epidemii nebezpečné vysoce nakažlivé choroby.
Z právního rozboru Hospodářské komory navíc vyplynulo, že mimořádná opatření, která návrh zákona o ochraně veřejného zdraví zavádí a svěřuje do pravomoci nového úřadu, zároveň vyloučí možnost domáhat se náhrady škody, kterou můžou kroky, jako je uzavření provozů, omezení pohybu a další zákazy, podnikatelům způsobit.
Přestože jde o tak závažný vpád do ústavních práv, připomínkové řízení bylo zkráceno pouze na pět pracovních dnů. Vláda chce navíc novelu protlačit v předvánočním čase tak, aby začala platit již od Nového roku. Nezbývá než doufat, že poslanci si nenechají ošálit, a vládu odpálkují do patřičných mezí.
