Francouzský bulvární list Le Canard Enchainé to vystihl poměrně přesně: prezident Emmanuel Macron strávil dovolenou na „pobřeží neoblíbenosti“. Je to narážka na padající oblibu hlavy státu. Zatímco před třemi měsíci, kdy byl Macron zvolen do Elysejského paláce, neznalo domácí ani evropské nadšení mezí, momentálně se jeho domácí popularita nachází na horší úrovni, než jakou zažil po třech měsících v úřadu François Hollande.
Macron oslavil 100 dnů ve funkci a je nabíledni, že prvotní euforie z nástupu mladého a nadějného prezidenta zmizela. Přišlo vystřízlivění, etapa plnění slibů – a že jich Macron nerozdal málo. Často jde o citlivé reformy, které mohou napáchat další škody na image politika, jejž průzkumy trestají už za pouhý velikášský způsob vládnutí.
Pár týdnů zpátky, viděno Macronovou optikou, se přitom zdál být svět v pořádku. Vlivný britský týdeník The Economist ho zpodobnil na titulní straně, jak směle kráčí po vodní hladině. K dobru mu přičetl zejména vydařené pohovory s lídry, jako jsou Donald Trump, Vladimir Putin nebo Angela Merkelová. Přesto to nestačí.
Laťka pro domácí úkoly, které si Macron vytyčil, leží vysoko. Vzhledem k tomu, že jde o oživení francouzské ekonomiky a snižování nezaměstnanosti, je možná prezident napadán příliš brzy a neprávem. Na úklid hospodářské mizerie, kterou Francie za léta nakupila, by nestačilo 100 dnů ani Supermanovi. Přece jenom ale zaráží to, že se zatím nestalo vůbec nic.
Macronův tým se brání tvrzením, že zatím šlo o přípravu půdy pro dalekosáhlé změny. V politice úspor a osekávání sociálních výhod se prý prezident nehodlá držet při zemi. Své už ví bývalý náčelník generálního štábu Pierre de Villiers, který se nechtěl smířit s krácením armádního rozpočtu. Odměnou mu byl vyhazov se slovy „vaším šéfem jsem já“. Jenže sympatiím spojeným s prezidentovým mládím a entuziasmem dává taková autoritativnost na frak.
Poradci proto Macronovi naordinovali kuriózní léčbu – nevystupovat na veřejnosti. Prezident přestal dávat rozhovory, skončily sedánky s novináři. Hlava státu není komentátorem komentátorů, je Jupiterem, postavou nad věcmi, tvrdí jeho stratégové.
Proč ne, chtělo by se říci. Jenže je to pořád dokola – slova vedou nad činy. První prověrka se chystá hned v září, Macronův kabinet by měl uvolnit rigidní pracovní právo. V praxi to znamená propustit davy lidí, aby mohli nastoupit jiní. Následovat mají zásahy do systému sociálních podpor, do penzijního systému. A jakmile bude hotovo ve Francii, má Macron políčeno na přestavbu celé EU.
Skepse spojená s plněním těchto cílů je oprávněná. Nemalá část hlasů, které dostal Macron ve druhém kole volby, byla buď snahou dát šanci nově příchozímu, anebo vyjádřením vzdoru proti Marine Le Penové. Tito voliči se teď chytají za hlavu. Chce-li prezident nepříznivý trend zastavit, musí vysadit homeopatika a nasadit své zemi antibiotika.
