Bohuslav Sobotka odmítl přijmout Alenu Schillerovou jako nástupkyni Andreje Babiše po jeho odvolání z vlády. Na adresu Babišovy náměstkyně se už před premiérem kriticky vyjádřilo několik ministrů za ČSSD. Takže velké překvapení to nebylo. Zato to byla velká chyba.
Do pondělí byl premiér Sobotka politikem, který na poslední chvíli a za cenu vyvolání vládní krize utekl hrobníkovi z lopaty. I s pomocí humpoláckých chyb Andreje Babiše a Miloše Zemana se dokázal stylizovat do role politika stojícího na stráži proti ohýbání ústavy. Ne každý mu to věřil a ne každý tomu přesně rozuměl. Ale Sobotka se v té roli našel. Jenže tenhle atraktivní příběh se bude po včerejšku vyprávět mnohem hůř.
Především Sobotka tentokrát už zcela flagrantně porušil koaliční smlouvu. Návrh na pozici ministra sice „podléhá dohodě předsedy vlády s předsedou příslušné koaliční strany“, ale hned v další větě se píše, že „předseda vlády by měl návrh předsedy příslušné koaliční strany respektovat“. A vzhledem k tomu, že Babiš nenavrhl na své místo Jaroslava Faltýnka ani jiného bubáka, měl Sobotka nepochybně „respektovat“.
Důvody, které premiér proti Schillerové vytáhl, jsou slaboučké. Vyčítat náměstkyni ministra loajalitu k ministrovi je extrémně hloupé. Vyčítat jí, že je něčí matka či tchyně, je v tomto případě dokonce nevkusné. Argumenty, které Sobotka uvedl, mohou být třeba i znepokojivé. Ale ani každý zvlášť, ani všechny dohromady nejsou dost silné, aby skutečně bránily Schillerové dovládnout v Letenské ulici pár měsíců do voleb.
Zejména pokud chce Sobotka vypadat, že mu jde o udržení vládního projektu pohromadě. Jinými slovy – jestliže Sobotkovi vadí, že kandidát na ministerský post patřící hnutí ANO, kterého navrhuje hnutí ANO, má vazby na hnutí ANO, pak se přesouváme od politického dramatu k frašce. A ve frašce není pro postavu, do níž se Sobotka poslední dobou stylizuje, žádné místo.
Sobotka by rád získal alespoň nějakou kontrolu nad ministerstvem financí. To je zřetelné od samého počátku krize. Socialisté jsou přesvědčeni, že tam leží netušené zásoby předvolební munice proti Babišovi. A mohou mít i pravdu. Jenže teď už Sobotka ve snaze dobýt tento muniční sklad slezl z barikád obrany ústavnosti a pustil se do klasického politikaření, v němž mluví o potřebě udržet koaliční smlouvu a zároveň se ji okatě snaží Babišovi znechutit a vyštípat ho z vlády i s celým hnutím.
To sice nakonec může zabrat, ale tento nevysvětlitelný a dětinský truc, který jen protahuje celou krizi, je na hony daleko od oné sympatické zarputilosti, s níž Sobotka dosud pracoval. A s níž také čelil pokusům Pražského hradu udělat z ústavy trhací kalendář jen kvůli sympatiím prezidenta vůči Babišovi.
Piedestal principiálního politika, který si Sobotka dokázal sám pod sebou překvapivě z ničeho vybudovat, utrpěl včera vážné škody a jeho statika je zřejmě nenávratně porušena.
