Prezident Miloš Zeman ponechal Andreji Babišovi pověření sestavit příští vládu a doporučil mu, aby o ní jednal s komunisty a okamurovci. Před schůzkou prezidenta s premiérem se hodně spekulovalo o tom, že hlava státu bude chtít šéfovi kabinetu v demisi zavařit.
Zejména kvůli vydání hackera Nikulina do Spojených států. Leč prezident stoicky přijal zprávu o krachu vládních jednání mezi hnutím ANO a ČSSD, podle Babiše se dokonce vyjádřil, že nabídka pro ČSSD byla velkorysá. Na první pohled by se zdálo, že na žádné zavaření nedošlo.
Jenže první pohled může klamat. Tím, že Zeman Babiše nechal ve stále beznadějnější hře o vládu s důvěrou, způsobil šéfovi hnutí ANO dost vrásek. Babiš má teď před sebou jen tři špatné cesty. Může ještě chvíli blafovat, předstírat jednání a vládnout v demisi tak dlouho, jak to jen půjde. Ale tím by jen dál podtrhoval svou neschopnost postavit vládu, navíc by byl otázkou času tvrdší konflikt se Zemanem, jehož trpělivost přece jen nemůže být úplně nekonečná.
Druhou cestou je uposlechnout prezidenta a domluvit s radikálními stranami buď koalici, nebo podporu menšinové vlády. Jenže tím si zase nadělá problémy uvnitř hnutí. ANO postupně ztrácí osobnosti, které naznačovaly, že v něm vedle čirého populismu existuje i nějaký liberálnější proud – profesora Jiřího Zlatušku, europoslance Pavla Teličku a Petra Ježka, exministra Ivana Pilného nebo naposledy Roberta Pelikána.
Další sbližování zejména s okamurovci by odpudilo i další „vlídné“ tváře hnutí, namátkou ministry Martina Stropnického či Dana Ťoka, případně eurokomisařku Věru Jourovou. Babiš bedlivě buduje image hnutí jako ideově rozkročeného subjektu „pro všechny“, což lze ovšem těžko propojit s vyjednáváním s extrémními politickými silami, které se neštítí popírání holokaustu či prosazování zákazu náboženského přesvědčení.
Nemluvě o tom, že Babiš chce být viděn jako evropský státník hájící české členství v EU i NATO. Tomu taky zrovna nepomůže, když povede vládní jednání se stranami, z nichž jedna chce Česko vyštípat z EU a druhá z NATO. Že spojenectví s radikály funguje při volbách orgánů sněmovny, neznamená, že se může snadno a bez následků změnit ve vládní koalici.
Třetí Babišovou možností je vzdát se, uznat, že trestní stíhání snižuje jeho koaliční potenciál k nule. Tuto možnost už ovšem vyloučili on sám i představitelé hnutí tolikrát (naposledy v úterý) a tak silně, že už by ze sebe vůdce ANO jen udělal šaška.
Andreji Babišovi by bylo lépe, kdyby jej prezident pokáral, zbavil vládního břemene a třeba si najmenoval, jak to umí, nějakou vlastní úřednickou vládu. Babiš by se mohl pohoršit a zároveň by měl volné ruce na svou permanentní volební kampaň a mohl by čekat, až ve sněmovně uzraje nálada na předčasné volby. Tato varianta není ze hry, ale prezident ji svým chápavým přístupem přinejmenším odsunul za několik týdnů politické agonie, v níž se Babiš bude muset vymáchat.
