Existuje spousta dobrých důvodů si myslet, že Stanislav Křeček se neměl stát veřejným ochráncem práv. Jeho postoje k diskriminaci, romské problematice či islámu nijak nevybočují z proudu, který je v české politice posledních let silný – ne-li přímo hlavní. I to je ostatně jeden z důvodů, proč ve volbě v Poslanecké sněmovně uspěl.
Zrovna pro funkci ombudsmana tato stanoviska nejsou nejlepší kvalifikací. Takže ano, občanské protesty, které přijdou, budou mít na své straně i dobré argumenty. Jenže s ničím nehnou. Proto je užitečnější zaměřit se na dvě lekce, které z Křečkovy volby vyplynou.
První se týká samotného úřadu. Ten by měl být po 20 letech existence snad už konsolidován natolik, že ani nástup sporné figury do jeho čela by jej neměl zcela rozvrátit. Samotný ombudsman samozřejmě vysílá důležitá společenská poselství navenek, ale v jeho úřadu vyřizují desítky právníků tisíce stížností. Křeček se dušuje, že v tomto směru nechystá oproti působení Anny Šabatové žádnou velkou revoluci, takže je šance, že samotný úřad po změně tváře v čele jen najde jakousi novou rovnováhu. Bude to taková zatěžkávací zkouška Křečkem.
Druhá důležitá lekce je politická. Není pravda, že Křečkovo vítězství bylo předem dané prostě tím, že jeho osoba konvenovala většině poslanců, kteří se navíc chtěli zalíbit prezidentu Zemanovi, jenž svého starého přítele do funkce navrhl. Kdyby to bylo takhle prosté, skončila by volba v prvním kole hladkým Křečkovým vítězstvím, ne upoceným finišem o tři hlasy v kole druhém.
O síle jednotlivých faktorů, které nakonec rozhodování poslanců ovlivnily, se povedou ještě mnohé vášnivé debaty. Ale vzhledem k těsnému výsledku volby je potřeba vzít v úvahu i nedostatečnou práci opozice s váhavými zákonodárci. Skoro třicet hlasovacích lístků spadlo do urny prázdných. Druhé kolo volby se odehrálo na sílu, stylem kdo s koho. A v takovém boji má prostě dnes početně navrch názorový proud, k němuž patří i Křeček.
To by mělo být poučením pro příští důležitou volbu, která poslance čeká zanedlouho – výběr členů Rady ČT a Rady ČRo. I tady mohou rozhodovat těsné většiny a demokratická opozice by si měla velmi rychle sjednotit priority a vyrazit do politických jednání s vládními stranami. Najít si kandidáty, kteří jsou pro ni se zaťatými zuby přijatelní, a vyobchodovat jejich podporu za odmítnutí těch zcela nepřijatelných, jako je třeba hradní milec Xaver Veselý.
Pokud se na to opozice vykašle, k poslancům ANO a ČSSD bude a priori přistupovat jako ke kolaborantům se zlem, s nimiž se nejedná, pak opět spektakulárně prohraje. Tentokrát nejspíš s ještě tragičtějšími důsledky než v případě ombudsmana Křečka.
