Může za to zprzněný trh s elektřinou. Jádro bez garancí stavět nejde, zestátnění ČEZ tak dává smysl

To, o čem začala mluvit vláda Petra Fialy v roce 2022 a nikdy k tomu nepodnikla žádné kroky, chce nyní udělat nový kabinet Andreje Babiše. Ministr průmyslu Karel Havlíček ohlásil, že do konce volebního období chce kabinet plně ovládnout výrobní část nyní polostátní elektrárenské společnosti ČEZ. 

Pokud se nestane něco mimořádného, příští parlamentní volby budou na podzim roku 2028. Od první Fialovy zmínky o zestátnění to tak bude šest let. Francouzi zvládli plně dostat pod kontrolu svoji elektrárenskou společnost Électricité de France (EDF) během roku. Původní plán ohlásil prezident Emmanuel Macron podobně jako Petr Fiala po ruském útoku na Ukrajinu v roce 2022. Do roka bylo hotovo. Francouzský stát vykoupil od soukromých investorů 16 procent akcií firmy a získal nad ní plnou kontrolu. 

I ve Francii, pověstné celkem tuhou byrokracií, to trvalo nesrovnatelně rychleji než u nás. Ten rozdíl ve státních podílech zase nebyl tak zásadní. Ve Francii bylo potřeba vykoupit 16 procent od soukromých vlastníků, v případě ČEZ drží soukromí investoři 30 procent. 

Bez státních garancí se nedá stavět 

V obou případech jsou motivace velmi podobné. Obě země chtějí stavět nové jaderné elektrárny, což v současných regulacích a dotacích, kterými se deformuje evropský trh s elektřinou, není ve firmách se soukromým kapitálem možné. 

U tak drahého a dlouhodobého projektu, jako jsou nové jaderné reaktory, v současné nejistotě nikdo neumí zaručit, že prodej vyrobené elektřiny bude ziskový. A každý manažer soukromé firmy musí majetek spravovat s péčí řádného hospodáře. Tedy nepouštět se do projektů, kde je kvůli neustále se měnícím dotacím a regulacím tak velké riziko, že projekt bude ztrátový. 

Jádro se dá v Evropě stavět jen se státní garancí. A více či méně to může platit i pro ostatní zdroje energie. Současná velmi zmatená evropská debata o emisních povolenkách (ETS), plná vzájemně se vyvracejících výroků politiků v čele s německým kancléřem Friedrichem Merzem, ukazuje, jak mimořádně nejistý byznys energetika v Evropě v časech dekarbonizačního Green Dealu je. 

Mimochodem. Stavbu jaderných bloků v Temelíně zrušila po svém nástupu v roce 2013 právě nová vláda Andreje Babiše. V obavách, že polostátní ČEZ nedostane v Bruselu povolení na veřejnou podporu nových bloků. Jen krátce poté ji mimochodem získali Britové pro svoji elektrárnu Hinkley Point C, kterou staví právě francouzská EDF. To bylo ještě před Brexitem v roce 2016. 

Pokud skutečně chceme nové jaderné bloky stavět, což je pro nás jedna z mála cest k dlouhodobě udržitelné energetice, bez zestátnění to nepůjde. Nový jaderný projekt na bloky v Dukovanech je už dnes vyveden z ČEZ do samostatné firmy Elektrárna Dukovany II. V ní drží 80 procent stát a zbývajících 20 procent ČEZ. I tato firma má tedy stále soukromé vlastníky, kteří mohou věc napadnout s tím, že projekt může být ztrátový. 

Dává proto smysl, aby výrobní část ČEZ plně ovládal stát. Výrazně se tím zjednodušuje rozhodování, protože státní firma nemusí sledovat zisk. Stavba nových elektráren se stává veřejným zájmem. Ztráta je jeho součástí. A nedává smysl, aby část výroby držela státní firma a současné elektrárny vlastnil polostátní ČEZ. 

Za jakou cenu se dostat na 90 procent

Karel Havlíček mluví o tom, že akcionáři se vykoupí z vlastních zdrojů ČEZ. Podle aktuálních cen z pražské burzy nyní tržní kapitalizace ČEZ dosahuje zhruba 630 miliard korun. To znamená, že za 30 procent by stát zaplatil přibližně 189 miliard korun. 

Stát ale bude muset akcie vykoupit od soukromých akcionářů. A přesvědčit je, aby mu je prodali tak, aby se dostal na podíl alespoň 90 procent. Teprve pak bude zbývající akcionáře schopen takzvaně „vytěsnit“, to znamená donutit je k prodeji. 

K dobrovolnému prodeji se motivuje speciální prémií přesahující cenu akcie na burze. Ta v pátek při obchodování dosahovala 1 169 korun za akcii. Francouzi při výkupu EDF nabídli cenu 12 euro za akcii. Tato cena byla zhruba o 53 procent vyšší, než za jakou se akcie EDF obchodovala na burze před oznámením zestátnění. Prvním krokem bývá právě stažení akcií z burzy. 

Kdyby vláda nabídla „francouzskou“ prémii, vykupovala by při páteční burzovní ceně jednu akcii za 1 788 korun. ČEZ má v této chvíli kolem 160 tisíc soukromých akcionářů. Pokud by se s takovou prémií vykoupilo jen 20 procentních bodů z 30 procent akcií, které dnes drží soukromí investoři, vyšlo by to při současné ceně na 192 miliard korun. 

VIDEO: ČEZ je kočkopes a vlastnictví je schizofrenní. Vláda letos zahájí kroky k jeho zestátnění. 

ČEZ je kočkopes a vlastnictví je schizofrenní. Vláda letos zahájí kroky k jeho zestátnění • INFO.cz

Pragmatická hra minoritních akcionářů

Ti, kteří by své podíly neprodali a byli by vytěsňováni podle zákona o obchodních korporacích, by dostali takzvanou „spravedlivou“ cenu za akcie. Za tu se u veřejně obchodovaných firem jako ČEZ považuje průměrná tržní cena akcií za určité období, zpravidla v řádu měsíců, nebo nejvyšší cena, kam se akcie dostala v posledním roce. 

Karel Havlíček si dává pozor, aby nešel do žádných detailů, jak by zestátnění mělo vypadat, protože by to mělo vážný dopad na cenu na burze. 

Celé vykoupení ČEZ ale vůbec nemusí být jednoduché. Investor Michal Šnobr, který dlouhodobě vystupuje jako nejsilnější hlas na straně minoritních akcionářů, Babišovu vládu rovnou varuje, že bude potřeba dobře zaplatit. „Co když už se mezi minoritáři poskládal podíl 10+ procent? Bez takového podílu by nešlo 90+ procent získat. Celá hra tak může být výrazně pragmatičtější, než si tu mnozí myslí,“ napsal Šnobr na síti X.  

Privatizace obchodu a distribuce

Ve chvíli, kdy se státu podaří ČEZ ze 100 procent ovládnout, by pak nejspíš následovala druhá fáze. Karel Havlíček opakovaně říká, a také ve volebním programu ANO i vládním programu je napsáno, že zestátnit by se měla jen výrobní část ČEZ. 

Součástí energetické firmy je ale také prodej a distribuce. Tyto části by naopak měly skončit v rukou soukromých investorů. Není žádný důvod, aby je držel stát. Nejsou strategické. ČEZ tady hraje jen roli jednoho z řady distributorů. Obchod s elektřinou je normální byznys, který dělá řada soukromých firem. Zestátnění za současných podmínek dává opravdu smysl jen u výroby. 

Burzu nemůže táhnout ČEZ

Proti zestátnění zní z řad některých ekonomů a překvapivě i opozice v čele s novým místopředsedou ODS Karlem Haasem několik kritických argumentů. Ten ve svém postu na síti X upozorňuje, že nákup akcií za vlastní peníze ČEZ firmu finančně „rozvrátí“. 

Varuje také před tím, že to ochudí český kapitálový trh. ČEZ je skutečně na burze nejatraktivnějším titulem. Jenže to samo o sobě vypovídá spíš o burze a ochotě chodit si na ni pro peníze než o ČEZ. Je smutná vizitka, když nejžádanějším titulem je polostátní energetická firma. 

Zrovna Karel Haas přitom situaci se zestátněním ČEZ velmi dobře rozumí. Nejen proto, že je profesí finanční právník s dlouholetou zkušeností z bankovnictví. Byl také ve Sněmovně zpravodajem návrhu novely zákona o přeměnách firem, která velmi usnadňovala vytěsňování menšinových akcionářů. 

Lex ČEZ z dílny Fialovy vlády měl vytěsnění výrazně uvolnit tak, aby fakticky státu v ČEZ stačilo 70 procent akcií, které v něm vlastní. Karlu Haasovi velmi slouží ke cti, že tehdy upozorňoval, že je to vážný zásah do vlastnických práv, který by mohl poškodit důvěru v kapitálový trh. 

Lex ČEZ nakonec Sněmovnou nikdy neprošel. Babišova vláda zatím nic podobného nechystá a chce vytěsňovat podle současných pravidel, kdy nejdříve potřebuje získat kontrolu nad 90 procenty akcií firmy. 

Zestátnění firmy je úplně jiný příběh než převzetí silně zadlužené společnosti Net4Gas, přepravující plyn a vlastnící plynové zásobníky. Tam ministr průmyslu ve Fialově vládě a současný eurokomisař Jozef Síkela přesvědčil kabinet, aby nakoupil něco, co mohl podle současných zákonů velmi tvrdě regulovat. Nové energetické zdroje se dnes naopak bez státních dotací a garancí na rozvráceném evropském trhu stavět fakticky nedají.