Jestli někdo očekával, že prezident Miloš Zeman ve svém vánočním poselství něčím překvapí, byl naivní. Zemanův projev, poslední tohoto druhu v jeho prvním funkčním období, čistě zapadl do systému alternativní kampaně za znovuzvolení. Tu současný prezident vede po vlastní ose mimo tradiční střety jeho protikandidátů a využívá k tomu všech možností, které mu nejvyšší funkce dává.
Zeman proto vyslal poselství všem svým potenciálním voličům a řekl jim přesně to, co chtěli slyšet. A za ta léta strávená na českých náměstích prezident ví, co na jeho cílovou skupinu funguje. Došlo na „nepřizpůsobivé“, na nepřijatelnost migračních kvót, na rýpnutí do tradičních médií.
V makroekonomické části zopakoval prezident svou mantru (v jádru pravdivou) o nedostatečném podílu investic na veřejných výdajích. A aby nenudil, podělil se o nápad (v jádru nesmyslný) uvolnit napětí na trhu práce tím, že se vyženou z funkcí desítky tisíc státních úředníků, kteří hladce zaplní volná místa, na něž dnes firmy marně hledají pracovníky.
Úvahou, nakolik kvalifikace státních úředníků odpovídá poptávce po pracovních silách v českém soukromém sektoru, se prezident nezdržoval, zbytečně by mu pokazila údernou pointu části projevu.
Sympatické bylo, že hlava státu nezapomněla vyzdvihnout blahobyt, v němž se republika nyní nachází – od růstu HDP přes minimální nezaměstnanost a růst mezd až po naprosto komfortní bezpečnostní situaci. Poněkud zvláštní bylo, že Zeman současně prohlásil, že si snad „proboha nikdo nepřeje“, aby ještě pár týdnů vládla v demisi vláda, která v posledních čtyřech letech zemi vedla, a na situaci v republice tedy nese určitou zásluhu.
Navíc člověka, který v tomto kabinetu, jehož pokračování si snad proboha nemůže nikdo přát, přes tři roky dělal prvního vicepremiéra, Zeman onehdy jmenoval premiérem. Inu.
Klíčové je, že Zeman hovořil k těm třiceti až čtyřiceti procentům voličů, kteří mu patrně dají hlas v prvním kole prezidentské volby a pošlou jej do kola druhého. A v něm mu, pokud projeví dostatečnou disciplínu a pokud se protikandidáti stihnou dostatečně rozhádat, mohou docela dobře zajistit vítězství. Stručně řečeno, Zeman navzdory tradičnímu oslovení nemluvil ke „spoluobčanům“, ale ke svému elektorátu. Zbytek země je mu lhostejný, v horším případě jej vysloveně obtěžuje.
