Globální pandemie a zmrazení pohybu lidí uvrhly svět cestovního ruchu do mimořádně těžké situace. Zotavovat se z ní bude dlouho. Vrátit se ale může atraktivnější než dříve.
Už jsme si na to vlastně zvykli. Davy lidí, masová turistika minimalizující skutečné zážitky, často povrchní cestování, počítané jen na množství fotografií na Instagramu. Úprava záběrů tak, aby sdílená realita vypadala lépe než skutečnost. Klamavá reklama na cestování v přímém přenosu.
Připojme k tomu výzvy k rychlo cestování typu‚ Barcelona za 36 hodin, odškrtávací itinerář, ze kterého se zážitky vypaří často už další ráno po návratu. Proč ne, když letenka stála méně než oběd v lepší restauraci v centru Prahy a v plánu jsou další dvě podobné dovolené. Tak začala v cestování kvantita v mnoha ohledech nahrazovat kvalitu.
A pak přišla stopka. Globální cestování ve své horké fázi bylo kromě ekonomické výkonnosti a chtěného turistického rozvoje mnoha destinací, doprovázeno i řadou problémů: místní trpěly náporem turistů, a turisté se stále častěji vraceli zklamáni – z atmosféry i podmínek na místě.
Většina turistických centrál a regionálních úřadů se sice snažila lákat lidí k návštěvě mimo hlavní sezonu, a alespoň částečně jejich pohyb v destinaci řídit, stále ale převažovalo hlavně počítání turistů nad mapováním toho, jak se v zemi cítí.
V posledních měsících před globální stopkou, se přitom stále hlasitěji mluvilo o tom, že takto cestovní ruch dál jít nemůže. Mnohá města začala intenzivně regulovat pohyb turistů, některá přírodní místa se na nějaký čas úplně uzavřela, aby dostala čas na zotavenou. Z cestování letadlem a souvisejícím podílu na poškozování životního prostředí, udělala určitá část společnosti dokonce něco, za co je třeba se stydět.
Pomalu se naopak do popředí dostávaly pojmy jako „pomalé cestování,“ a projekty, které slibovaly autentičtější zážitky a větší napojení na lokální kulturu a místní lidi.
S vidinou dlouhé ekonomické recese lze předpokládat, že v nebližších měsících a možná i letech bude na všech turisticky atraktivních místech planety méně lidí. Cestovat se jistě bude méně. Ti, kdo ale skutečně vyrazí budou mít mimořádnou příležitost zažít něco jinak. V destinaci na ně bude čekat méně turistů, a naopak více místních ochotných jim dovolenou zpříjemnit a zachránit si tím podnikání. Věříme, že cestování v době po pandemii přinese i větší touhu po cestování pomalejším, více zážitkovém a odpovědnější vůči místní komunitě i životnímu prostředí.
Samozřejmě teď myslíme především na individuální cestování, ať už jde o delší poznávací dovolenou, nebo krátkodobější evropské výlety.
I masový turismus ale může v rámci restartu nakonec na krizi vydělat. Mnoho lidí si už toto léto vyzkouší, že méně zaplněná letoviska a populární výletní místa jsou ve mnoha ohledech příjemnější. Více tak budou využívat nabídek cestovních kanceláří, aby létaly na dovolenou i mimo hlavní sezonu, kdy si lze danou zemi a atmosféru v ní více užít. I díky nejrůznějším výletům a zážitkům, na které je mimo hlavní horkou sezonu často příhodnější klima.
Cestování bylo vždy spojené se sebe obohacováním, prožíváním, poznáváním nových kultur. K tomu je ale potřeba v místě nějaký čas být, napojit se na jeho atmosféru, netlačit se v davu. Necestovat povrchně a zrychleně.
Cestovatelé budou mít v blízké době možnost užít si mnoho míst na planetě více, než měli před pandemií. A protože turistické centrály budou chtít, aby se u nich omezenější počet návštěvníků zdržel co nejdéle, budou s nimi na jejich zážitku pracovat.
Zkušenost lidí s pandemií, vlastní zpomalení a chuť se na méně častých cestách o to více obohatit, mohou globálně přispět k většímu zájmu o hodnotnější styl cestování – pomalejší, zážitkovější a více napojené na lokální atmosféru.
Pokud by se toto stalo novým trendem, cestovní ruch by z krize vyšel posílen a zdravější než dříve.
