Jan Šindelář: Školní rok

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Michael Tomes, E15

Je tu září a republika má téměř 120 tisíc nových školáků. Prvňáčci byli vrženi do mlýnku na maso s názvem povinná školní docházka, kde se s trochou štěstí naučí číst a psát. To ale není pro učitele, žáčky a jejich rodiče ten nejdůležitější úkol. Za hlavní považuji, aby systém během příštích deseti let nenadělal z natěšených špuntů beztvarou unuděnou masu bez názoru na cokoli.

Popřípadě s názorem, ovšem bez schopnosti jej vyjádřit. I proto bych rád připlatil ze svých daní na platy učitelů, kteří jsou nejhůře placenými vysokoškoláky široko daleko. To je na rozdíl od většiny pseudokauz prezidenta Zemana skutečná ostuda České republiky. A ještě jedna poznámka ke škole.

Začátek vyučování v nekřesťanských osm hodin je skutečně skandální. Mějme k těm dětem (a jejich tatínkům) trochu ohledy. Přece už nám nevládne starej Procházka. Ano, hádáte správně, také jsem jednoho prvňáčka v úterý vedl.

A teď z bankovního soudku. Poslední dobou se spolehlivě bavím zprávami o tom, jací jsou Češi kabrňáci v disciplíně bezkontaktního placení. Banky a karetní společnosti zásobují média statistikami, které potvrzují české prvenství v celé Evropě.

Neopomenou přitom dodat, jak bezpečná disciplína to je. Jako kdyby ztráta pětistovky nic neznamenala. Nikde se už ale nepíše, že mávací karty byly klientům v podstatě vnuceny. Tedy alespoň mně ano. On je totiž velký rozdíl v tom, jestli vaše nová karta je automaticky bezkontaktní (což je i můj případ), nebo jestli si musíte zcela neautomaticky zažádat o kartu kontaktní.

Čtěte zápisníky dalších redaktorů E15: