Pokud se jedná o služební zákon, jde prezidentovi o odpolitizování státní správy až na posledním místě. Svým zarputilým odporem k politickým náměstkům sleduje něco zcela jiného. Poslancům to ostatně v závěru zdrcující kritiky návrhu zákona o státní službě řekl poměrně jasně: „I já musím usilovat o kompromis, který by nebyl kapitulací.“ Takže něco za něco. Já vám tu zpackanou normu podepíšu, jen když ze mě neuděláte absolutní nulu. Tou taky rozhodně nejsem, pamatujte, kdo jmenuje ústavní soudce a kdo stojí v čele Ústavního soudu.
Ovšem myslet si, že prezidentovi jde jen a pouze o to, aby totálně neprohrál, by bylo přece jen naivní. Služební zákon, zvláště když se jeho schvalování ve sněmovně kvůli mnoha odkladům už málem kryje s komunálními volbami, je materií skýtající daleko víc možností. Především pak manipulaci s politickými stranami. K tomu Zeman briskně využil populistický potenciál zákona. Postavil se na stranu občanských iniciativ, mimochodem nikdy nebyl jejich vyznavačem, a zostudil klasické partaje. Sociální demokracii včetně jejího předsedy samozřejmě obzvlášť.
Představení s prvky komedie
Ekonomicky vyjádřeno, svým způsobem dosáhl multiplikačního efektu. Hlavě státu vyšla i sázka na to, že chytí do tenat alespoň babišovce (nejsou přece politici). Spojenec, jehož prostřednictvím se může pokusit prakticky kdykoli ovlivňovat chod země, se hned ozval. Aby ne, šéf ANO má prezidentovi co vracet. Navíc v tomto konkrétním případě nemůže Babiš na podání ruky Zemanovi v žádném případě tratit. Ať už političtí náměstci ze zákona vypadnou, nebo ne.
Na cenu za nejlepší inscenaci roku tohle představení sice není, ale aspoň nepostrádá komické prvky. Sledovat vicepremiéra a ministra financí, jak se točí rychleji než větrná korouhvička, je docela zábava. A snad ještě zábavnější je sledovat jeho věrné spolustraníky, jak rychle se učí mluvit tak, aby pokud možno nic určitého neslíbili. Zkrátka, neříkat tak ani tak, ale na slova šéfa ANO vždycky dojde.
Úředníci by bezesporu měli být odborníci chránění před politickými tlaky. Těžko ale popřít, že ministerstva musejí být také úřady, které plní politická zadání toho či onoho kabinetu. Snaha o to, aby jejich šéfové museli jasně deklarovat, kteří lidé jim „politiku“ pomáhají prosazovat, tedy není úplně od věci.
Ale v podstatě je spor o politické náměstky prkotina. Mnohem vážnějším problémem jsou houfy bůhvíjakých poradců placených z bůhvíjakých zdrojů. Tento problém služební zákon neřeší, a ani řešit nemůže.
