Vlnu opovržení vůči bankám spustila zpráva, že klient s účetním zůstatkem do 500 milionů eur nemá ve Švýcarsku nárok na osobního bankéře. Kromě toho je k manipulaci s účtem v případě těchto drobných klientů třeba specializovaných služeb, na které se najímají zahraniční experti.
K běžným praktikám finančníků prý patří, že drobný klient složí své miliony na účet banky, která s ním ihned přeruší kontakt. Klíčovým prostředníkem mezi majitelem banky a klientem bývá osoba označovaná „recepční“, která má drobné klienty na starosti. Její kapacity jsou však omezeny a čekací doby v bankách bývají dlouhé. A to přes fakt, že některé z větších bank obsazují i pozici „security“, jež se zájemci o výběr peněz z řad majitelů kont v předstihu řeší dispoziční dokumentaci.
I když si klient plácne s recepční, vyhráno nemá. Cesta k vlastním penězům vede přes záludné otázky rozmarných bankéřů, kteří testují klientův všeobecný přehled. Oblíbeným tématem údajně bývá pro svou exotičnost marxismus. Poradci v tomto oboru jsou tak ve Švýcarsku podle M. R. placeni přímo královsky.
