Bohuslav Sobotka výběrem ministrů na odpis fakticky povýšil do premiérské funkce Andreje Babiše.
V jedné věci se předseda vlády Bohuslav Sobotka rozhodl správně. Ačkoli ještě před pár dny tvrdil, že o změnách ve vládě bude jasno do začátku prosince, nakonec vyhazov Jiřího Dienstbiera a Svatopluka Němečka potvrdil ještě před půlkou listopadu.
Kvas uvnitř strany, která od prohry v krajských volbách stále více připomíná pytel hodně divokých blech, jej donutil konat rychleji, než původně chtěl. Pravděpodobně si tím na chvíli zachránil politickou kůži, ale jestli celá výměna prospěje ještě něčemu jinému, je velká otázka.
Připomeňme, že když se novináři nedávno ptali vicepremiéra Andreje Babiše, které ministry by vyměnil, kdyby mohl, zmínil šéf hnutí ANO šéfa legislativní rady vlády a ministra pro lidská práva Dienstbiera. Prý mu legislativní rada zdržuje jeho zákony, jimiž chce zařídit, aby bylo líp. A ministr zdravotnictví Němeček je pro Babiše fackovacím panákem od prvních momentů působení současné vlády.
Jako by to byl Babiš, nikoli Sobotka, kdo rozhoduje o bytí a nebytí ministrů, aťsi klidně za ČSSD. Pravděpodobně to tak není, ale Babiš vládní výměnu při vhodné příležitosti nepochybně využije jako důkaz své prozíravosti a síly.
V žádném případě si ani na chvíli nehrajme na to, že při tomto střídání jde o blaho rezortů nebo o kvalitu správy věcí veřejných. Vyhodit ministra rok před volbami znamená paralyzovat rezort až do konce volebního období, i kdyby se funkce nově ujal naprostý génius. Než nový vládce zjistí, jak úřad vypadá a co se na něm děje, bude balit fidlátka a uvádět do funkce svého nástupce.
Výměny v kabinetu, které nějak souvisejí s kvalitou řízení rezortů, se dělají nejpozději v půli funkčního období. V britské politice jde dokonce o pevnou politickou tradici. Rok před volbami je ovšem zcela lhostejné, že třeba Miloslav Ludvík má jako dlouholetý ředitel největší české nemocnice jistě solidní erudici v oboru. Bude mu k ničemu.
Skutečnou příčinou současné české vládní výměny je již v úvodu zmíněná záchrana premiérovy kůže. Ta se, jak se věci protahovaly, začala v sociální demokracii stávat nebezpečně žádaným zbožím. Teď premiér posílá do vlády předsedu vlivné pražské stranické organizace Miloslava Ludvíka a vlivného poslance z důležitého Pardubicka Jana Chvojku. Na sjezdu strany, který se koná v březnu, bude díky tomu půda pod Sobotkovýma nohama o fous méně horká.
Dočasné zklidnění kritické situace premiéra Sobotky uvnitř vlastní strany ovšem zdaleka není to, co by stačilo k vyřešení problémů sociální demokracie. A jestli hry o vnitrostranické trůny Sobotkovi stojí za to, aby fakticky povýšil do premiérské funkce Andreje Babiše, pak ať při ČSSD za rok stojí všichni svatí. A ani to nejspíš nebude stačit.
