Komentář Martina Čabana: Milion chvilek... pro co vlastně?

Čtvrt milionu lidí na Letné. Obří demonstrace proti Andreji Babišovi zaplnila celou pláň (červen 2019)

Čtvrt milionu lidí na Letné. Obří demonstrace proti Andreji Babišovi zaplnila celou pláň (červen 2019) Zdroj: Zbyněk Pecák

Demonstrace za nezávislost justice a lepší vládu na Letné (23. 6. 2019)
Skladatel a hudebník Jaroslav Uhlíř během společného vystoupení se Zdeňkem Svěrákem během demonstrace za nezávislost justice a lepší vládu na Letné (23. 6. 2019)
Herec a scénárista Zdeněk Svěrák na pódiu během demonstrace za nezávislost justice a lepší vládu na Letné (23. 6. 2019)
Účastníci demonstrace za nezávislost justice a lepší vládu na Letné (23. 6. 2019)
Demonstrace za nezávislost justice a lepší vládu na Letné (23. 6. 2019)
34
Fotogalerie

Mikuláš Minář je zpět ve světlech reflektorů. Jeho spolek Milion chvilek pro demokracii odhalil část plánů pro demonstraci v předvečer 30. výročí sametové revoluce.

Marketing nedělá sdružení špatně – něco odhalili, něco si nechávají na sobotní Letnou. Činovníci milionu chvilek slíbili vyhlásit ultimátum pro premiéra Babiše, který se má buď vzdát Agrofertu a odvolat Marii Benešovou z ministerstva spravedlnosti, anebo podat demisi. Že se nestane ani jedno, ani druhé, je nabíledni.

Přišli rovněž se „čtyřmi červenými čarami“, jejichž překročení má být impulzem pro další protesty. Jsou to justice, média, střet zájmů a abolice; jejich obsah není těžké doplnit pro nikoho, kdo v posledních měsících sledoval českou politiku alespoň z rychlíku. Dohromady nic nového pod sluncem.

Na sobotní Letnou si chvilkaři naopak schovávají jakési pozitivní poselství, vizi pro Česko. K tomu lze snad upírat jisté naděje, i když ne veliké, protože rozvaha a chladná hlava prostě příliš nepasují do žánru stotisícových demonstrací.

Přesto, kdyby se snad poštěstilo, udělali by demonstranti dobře, kdyby vyšli z toho, co vidí zblízka – ze složení impozantních davů upozorňujících premiéra, že jeho konání může vyvolávat i neformální protitlak ulice.

Je vysoce pravděpodobné, že velkou část účastníků „chvilkových“ demonstrací tvoří voliči nebo sympatizanti politických stran, které se v průzkumech voličských nálad pravidelně umísťují v blízkosti pětiprocentní hranice politického zmaru. A i zbytku protestujících budou bližší opoziční formace než ty vládní.

Bylo by hezké, kdyby oprávněné rozhořčení nad Babišem a jeho střetem zájmů doplnili organizátoři demonstrací neméně oprávněným rozhořčením nad nemohoucností české opozice, která svou roztříštěností a programovou jalovostí umetá Babišovu populismu cestu k dalšímu volebnímu období.

Kdyby na demonstracích kromě obav o budoucnost českých demokratických institucí zazněla silná výzva k politické i programové spolupráci rozbitých opozičních sil, mohl by to být snad celkem kloudný impulz.

Demonstranti by například mohli – klidně demonstrativně – slíbit lidovcům, že je budou volit, i když si zadají se Starosty, že budou volit TOP 09, i když bude trochu spolupracovat s Polčákem, případně že budou volit Starosty, i když budou trochu spolupracovat s Kalouskem.

Bylo by to patrně přínosnější než zveřejněné výzvy ke změnám volebních zákonů, díky nimž by dnešní slabí byli silnější.

Česká politika má hodně problémů, ale zrovna metodika přepočtu hlasů na mandáty opravdu nepatří k těm hlavním.

Pokud jde o Babišův střet zájmů a fakt, že jeho „blind trust“ zjevně není slepý ani na jedno oko, demonstranti mají jistě pravdu.

Pak je ale třeba nejen marně tlačit na Babiše, aby kromě naplnění litery zákona zohlednil také morální kritéria, ale také na ostatní poslance, aby narychlo spíchnutý zákon o střetu zájmů doladili tak, aby byl k něčemu dobrý. Novelu by si opravdu zasloužil.

Stručně řečeno Milion chvilek pro demokracii by měl svá silná poselství vysílat nejen na Hrad a do Strakovy akademie, kde nikdo neposlouchá, ale i tam, kde jsou uši naladěné na podobnou frekvenci. Naděje na reálnou změnu by se tím výrazně zvýšily.