Zvolení Jiřího Pospíšila do čela TOP 09 připomínalo schůzi, na níž je třeba zvolit dejme tomu předsedu sdružení vlastníků bytových jednotek. Rozpačité rozhlížení kolem sebe a pak úlevné zvolení toho, komu se to alespoň trochu chce dělat. V tomto směru si tedy topka může oddychnout – stranické funkce jsou naplněny tak, jak žádají stanovy, a karavana může jet dál. Z mnoha dalších pohledů ale víkendový stranický sněm vybral prostě špatně. Zejména kvůli tomu, co TOP 09 čeká v nejbližší budoucnosti.
Oba hlavní zakladatelé strany Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg ve svých projevech dali jasně najevo, že TOP 09 potřebuje chytit pod krkem zejména ve zpohodlnělých regionech. Ty už léta spoléhají na „knížecí magii“ z prvních let existence strany. Jenže tohle kouzlo dávno nefunguje (alespoň ne za hranicemi Prahy) a topka, má-li dál normálně fungovat, potřebuje zahustit své regionální struktury a hledat výrazné lokální osobnosti.
To vyžaduje pečlivou, špatně viditelnou stranickou práci. Jiří Pospíšil si s sebou nese renomé pracovitého ministra spravedlnosti, ale jako místopředsedu ODS jej provázela pověst muže, kterého stranická práce nebavila, pročež se jí nevěnoval, když opravdu nemusel. Když se tento povahový rys dá dohromady s jeho prodléváním v Bruselu a Štrasburku, je skoro jisté, že stranická práce bude přinejlepším drhnout.
S Pospíšilovým europoslaneckým angažmá souvisí i druhý problém. Pro topku je zcela zásadním tématem obhajoba parlamentní demokracie. To je téma, za nějž lze nejlépe bojovat v Poslanecké sněmovně – všechny diskuze během ustavující schůze se k podstatě parlamentarismu stáčely a bude se to dít ještě mnoho dalších měsíců. Stačí si poslechnout apel šéfa sněmovny, aby poslanci dobře zvážili, zda je v zájmu státu, aby justice vyšetřovala premiéra.
Blíží se další velká politická událost, prezidentské volby. Všechny informace o předvolebních průzkumech najdete zde i zde >>>
Ve sněmovně bude za topku dál nejhlasitější šéf poslaneckého klubu Kalousek, zatímco šéf strany Pospíšil bude od sněmovních jednání stovky kilometrů daleko. A vzhledem k tomu, že Kalousek není z Pospíšila vůbec nadšený, je jen otázkou času, kdy to mezi nimi začne skřípat. O potřebě politické strany mít svého předsedu ve sněmovně se mluví často, ale snad nikdy nebyla ta potřeba tak patrná jako dnes u TOP 09.
Dalším velkým tématem, v němž bude pro TOP 09 osoba Jiřího Pospíšila znamenat hendikep, je spolupráce či postupná integrace středopravicových stran. Tak jako se Kalouskovi špatně jednalo s lidovci kvůli starým křivdám, nemůže Pospíšilovi na jméno přijít ODS. Navíc jeho odchod ze strany v roce 2014, kdy jí bylo opravdu zle, a hbitý přechod na kandidátku, z níž kynula funkce, vyvolává odpor i ve starých harcovnících z jiných stran. Takhle okatě se to prostě nedělá.
Sečteno a podtrženo, pro žádný z největších úkolů, které před TOP 09 stojí a které je třeba zvládnout, má-li se strana zachránit, se Pospíšil moc nehodí. Velmi silný mandát, který na stranickém sněmu získal, na tom nic nemění.
