Komentář Michala Půra: Slovenské volby přinesly výprask liberálů | E15.cz

Komentář Michala Půra: Slovenské volby přinesly výprask liberálů. Naděje ve slovenského Bártu jsou ošemetné

Michal Půr

 Dokážete si představit, že by Vítek Bárta a jeho Věci veřejné vyhráli parlamentní volby? Pravděpodobně ne a z historické zkušenosti víme, že je tomu tak dobře. Na Slovensku se ovšem něco podobného stalo. Premiérem se patrně stane Igor Matovič, šéf hnutí OLaNO. Muž, který podobně jako Bárta brojil proti korupci a chrlil jeden populistický nápad za druhým. Slovenští voliči jsou ovšem natolik znechuceni současnými poměry, že i geniální marketér s hnutím, proti němuž je i Babišovo ANO tradiční a strukturovanou politickou stranou, se jim jevil jako dobrá volba.

Zatímco po uzavření volebních místnosti a zveřejnění exit polls se výsledek voleb jevil pro demokratickou opozici nadmíru pozitivně, po sečtení téměř všech hlasů to už tak zdaleka nevypadá. Porážka SMERu a jeho šéfa Roberta Fica nakonec není tak drtivá a Matovič se může spolehnout, že to bude velmi nepříjemný opoziční protivník. Fico sice dopustil, aby se slovenský stát stal kořistí mafiánů, ale pořád jde o zdaleka největší politický talent, který Slovensko ve své samostatné historii stvořilo.

Pokud by se spojil s fašisty Mariána Kotleby a nakonec třeba i se stranou poněkud výstředního Borise Kollára Sme rodina, bude disponovat 72 poslanci ve 150členném parlamentu. A to je rozhodně dost, aby Matoviče ostřeloval od rána do večera. Kollár se samozřejmě může připojit ke koalici OLaNO a spol., o čemž teď mluví, to by ovšem Ficovu rétoriku příliš nezměnilo.

Z pohledu poněkud zatuchlého českého rybníka, kde parlament tvoří s výjimkou ANO v podstatě standardní politické strany, mohou působit výsledky slovenských voleb poněkud divoce. V čele stojí nevyzpytatelný populista, druhé místo obsadila strana, kterou ostatní považují za mafii, třetí místo drží hodně excentrický podnikatel následovaný čistokrevnými fašisty. Dvě liberální strany se drží úplně na chvostu (SaS a Za lidi), přičemž liberálové současné prezidentky Zuzany Čaputové z koalice PS/Spolu se do parlamentu vůbec nedostali, což je další pozoruhodný výsledek.

Za krach Progresívne Slovensko/Spolu nemůže ani tak Čaputová, ale především totálně nevýrazný šéf strany Michal Truban a jeho zpackaná kampaň. Matovič jej při veřejných vystoupeních úplně přejel a nepochybně slovenským progresivistům odčerpal značnou část voličů. Straně Čaputové nepomohly ani zdaleka nejvyšší výdaje na kampaň na sociálních sítích (Matovič je měl výrazně nižší) a ani neskrývaná podpora řady novinářů. Opět se tak ukázalo, co víme i z Česka. Volby se vyhrávají na ulici a mediální podpora je vám úplně k ničemu, zejména od liberálních médií, která v současnosti zjevně reprezentují výrazně menšinový společenský názor. Pro případné námitky připomínám, že Matovič sám sebe označuje v podstatě za konzervativce.

Na výsledku slovenských voleb lze najít ovšem i výrazná pozitiva. Matovič sice z počátku působil trochu jako blázen, ale v posledních dnech se choval poměrně státnicky. Jeho kampaň byla vynikající a bezpochyby je obrovským politickým talentem, na rozdíl od výše zmíněného Víta Bárty. Jeho hnutí nemá v podstatě žádnou strukturu a je jen seskupením kandidátů, které mnoho nespojuje. Nicméně právě to mu umožňuje měnit pozice a v podstatě libovolně i koaliční partnery. Jeho vláda tak může procházet tu a tam zemětřesením, ale on jako premiér může být neohrožený. Matovič ukazuje cestu i českým politikům. Andrej Babiš se dá zjevně porazit, ale je k tomu potřeba nalezení většího politické talentu a nepotřebujete ani velký marketingový tým. Šéf OLaNO je poslancem už pěknou řádku let a kampaň si vymyslel v podstatě sám. Je tak klidně možné, že skutečný vyzyvatel českého premiéra sedí v parlamentu.

Druhým výrazným pozitivem OLaNO je skutečnost, že s největší pravděpodobností právě vzestup této strany zabránil výraznému nárůstu fašistické LSNS Mariána Kotleby. Ten dopadl ještě hůře než v posledních volbách, a to je rozhodně dobrá zpráva. Ukazuje se, že jeho sympatizanti nejsou žádní skálopevní vyznavači extremismu. Koneckonců i díky jejich hlasům byla slovenskou prezidentkou zvolena výrazně liberální Zuzana Čaputová. Nyní se váhající voliči přiklonili na stranu Matoviče. Nyní s jistotou víme, že na Slovensku neroste žádná velká skupina obyvatel vyznávající fašismus. Možná značně frustrovaná skupina lidí, ale nikoliv výrazně radikalizovaná. Věděli jsme, že Slováci jsou poměrně konzervativní a víme to s jistotou i dál. Liberálové totálně shořeli, jejich myšlenky v národě s velkou částí věřících prostě nejsou dostatečně sexy.

Slovenský výsledek budiž rovněž varováním i pro české politiky. Do parlamentu se poměrně těsně nedostala celá řada menších stran. Varující by měl být zejména příklad tradiční KDH a jejího šéfa Alojze Hliny. O něm se rozhodně nedá říct, že by byl nevýrazný, ale jeho stranu poslala mimo parlament neochvějná jistota, že se s nikým nepotřebuje spojovat. Přepočítal se naprosto fatálně a můžete si mě představit, jak v tento moment výrazně pomrkávám na KDU-ČSL, TOP 09 a STAN. Vzkaz pro české opoziční strany je jasný. Spojte se, jinak se nad vámi zavře voda. Jistě mnozí z vás budou říkat, že PS/Spolu se do parlamentu nedostalo, ale za prvé to bylo velmi těsné, za druhé Truban je skutečně výjimečně špatný lídr a za třetí výrazně liberální agenda ještě nikomu k lepšímu výsledku nepomohla.

Výsledek slovenských voleb lze v podstatě zhodnotit v jedné větě. Voličům se podařilo vymést SMER a zastavit nástup fašistů. Po 15 letech vlády jedné strany to není zase tak málo. Je to ovšem málo na to, abychom mohli říct, že Slováci našli svého spasitele. S nimi koneckonců nemáme v Česku úplně nejlepší zkušenosti a ten současný slovenský také trochu smrdí čertovinou.

 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!