Komentář Michala Půra: Východní Evropa si v EU musí dupnout

Vlajky EU

Vlajky EU Zdroj: profimedia.cz

Michal Půr
2
Fotogalerie

Téměř patnáct let od vstupu do Evropské unie je dostatečně dlouhá doba, aby takzvané nové členské země postavily vlastního kandidáta na předsedu Evropské komise. Současný šéf Jean Claude Juncker ukazuje, že Západ vždy nemusí nabídnout lepší řešení. Ukazuje to mimo jiné i Donald Tusk, polský předseda Evropské rady, který citelně převyšuje svého předchůdce Belgičana Hermana Van Rompuye. Současnou šéfku unijní diplomacie Italku Federicu Mogheriniovou zase převyšuje úplně každý. I její předchůdkyně Catherine Ashtonová. A to je co říct.

Minulý týden současný slovenský eurokomisař Maroš Šefčovič, který má na starosti energetickou unii, potvrdil, že má zájem o kandidaturu na šéfa komise v barvách evropské sociální demokracie. Zdá se, že v zemích Visegrádské čtyřky na jeho jméně panuje shoda. Mimo jiné jeho kandidaturu podpořili slovenský premiér Peter Pellegrini a šéf české sociální demokracie Jan Hamáček. Šefčovičova podpora je ovšem mnohem širší a je velmi reálné, že by mohl získat hlasy napříč celým postsovětským blokem. A získat by je měl.

Šefčoviče pamatuji ještě jako slovenského velvyslance při Evropské unii v Bruselu a právě za jeho působení se dojednávaly klíčové podmínky pro vstup Slovenska do eurozóny. Šefčovič měl tehdy skutečně špičkový tým, v němž působil mimo jiné například Michal Horváth, který v současnosti vyučuje na Univerzitě v Yorku.

I tehdejší obsazení českého zastoupení při EU bylo na tradičně vysoké úrovni, ale na první pohled bylo patrné, že Slováci naprosto přesně vědí, co chtějí a jdou za tím. Stejně tak Šefčovič, který se v roce 2009 přesunul jen o pár ulic vedle a stal se eurokomisařem pro vzdělání kulturu a mládež. 

To je poměrně nevděčná funkce, kde nemáte prakticky žádné pravomoci a vlastně neexistuje způsob, jak můžete zazářit. Vladimír Špidla by mimochodem mohl vyprávět a to měl resort (zaměstnanost, sociální věci a rovně příležitosti) o dost zajímavější. Šefčovič si přesto získal velmi solidní renomé a v roce 2010 se stal místopředsedou Evropské komise pro institucionální vztahy a administrativu. Přestože po tomto označení asi většině lidí naskočí husí kůže, jde o velmi vlivný post, který má na chod unijních institucí značný vliv. Šefčovičovým šéfem byl tehdy Portugalec José Barroso. Na první pohled nudný socialista, ale při osobním setkání se dokázal pořádně rozohnit a poslat vás do patřičných mezí. 

Ve výsledku byl ovšem zdatnějším zákulisním hráčem než Juncker, který tehdy sice předsedal takzvané euroskupině (zemím eurozóny), ale nedá se říct, že by jeho návrhy na řešení dluhové krize byly nějak mimořádně přesvědčivé.

Barroso měl řadu sporů s jednotlivými premiéry a prezidenty, ale nakonec se s nimi dokázal dohodnout a následně tento úspěch dokázal také náležitě prodat. Šefčoviče si Portugalec považoval. Spojovalo je mimo jiné to, že v Evropském parlamentu čelili podobné kritice. Zatímco Barroso si vyslechnul, že byl v mládí maoista, Šefčovič zase čelil kritice za svá studia v Moskvě.

Ve výsledku ovšem Šefčovičova role v Bruselu ještě posílila. S příchodem nové Evropské komise zasedl na postu eurokomisaře pro energetickou unii, což je v současnosti bez přehánění jeden z nejvýznamnějších bruselských postů.

Slovensko tak získalo pozici, která sice neodpovídá jeho velikosti, ale lze ji vnímat jako odměnu za odvedenou práci. To by měli ocenit i Češi a další státy střední a východní Evropy. Pokud existuje kandidát, který by měl z těchto zemí vzejít, pak je to Šefčovič. Nikdo jiný nemá šanci. Zástupce Orbána, Babiše či Kaczyńského nikdo podporovat v Evropské unii nebude. A promarnit šanci na obsazení velmi zajímavého postu by byl hřích.

Další články o dění v EU si můžete přečíst na Info.cz