Desetina lidí v unii žije v energetické chudobě, říká Maroš Šefčovič

Maroš Šefčovič

Maroš Šefčovič Zdroj: Anna Vacková E15

Místopředseda EK pro energetickou unii Maroš Šefčovič s českým premiérem Bohuslavem Sobotkou
Místopředseda EK pro energetickou unii Maroš Šefčovič
Místopředseda EK pro energetickou unii Maroš Šefčovič
Místopředseda EK pro energetickou unii Maroš Šefčovič
Místopředseda Evropské komise pro energetickou unii Maroš Šefčovič. Vpravo eurokomisařka pro dopravu a vesmír Violeta Bulc
11
Fotogalerie

Nářky energetických firem, že se kvůli neustálým změnám pravidel nedá v energetice investovat, znějí už několik let. Viceprezident Evropské komise Maroš Šefčovič odpovědný za projekt Energetické unie tyto stížnosti slyší také, ale v jiném podání: „Když se investorů ptám, co by prolomilo bariéru pro investice, říkají, že jim chybí jistota, že jejich vlády věří stejným vizím energetiky, jaké obsahuje Pařížská dohoda a evropský rámec,“ říká Šefčovič.

Návrh rozsáhlé reformy evropského energetického trhu vydala komise už loni v listopadu. Poprvé se ale do tak zásadního dokumentu dostal pojem energetická chudoba. Znamená to selhání Evropy v energetické politice?

Určitě je to obrovský problém. Ale byl tady s námi i dříve, a to i v západní Evropě. Jenom nebyl tak vidět jako během poslední hospodářské krize. V sociální oblasti je většina pravomocí na úrovni členských států. Z toho plyne, že máme různé vnímání energetické chudoby v různých zemích. Proto jsme definovali její tři základní kritéria: jde o lidi, kteří nejsou schopni zaplatit faktury za energie, dále o ty, kteří si nedokážou vytopit nebo vychladit obydlí, a rovněž lidi, co žijí ve zdravotně závadných obydlích z jakýchkoli důvodů způsobených nedostatkem peněz na energie.

Co vám z tohoto posouzení vyšlo?

Že v unii máme deset procent takových lidí. Přičemž některé východní země jsou na tom výrazně lépe než některé západní státy. Takže máme 50 milionů lidí, kteří mají dilema, jestli si koupit jídlo, nebo zaplatit za energie. I když máme omezené možnosti na evropské úrovni, jak se s tímto problémem vypořádat, tak považuji za důležité, že jsme ho dostali do širšího povědomí. Budeme energetickou chudobu řešit na evropské i národní úrovni.

Video: Maroš Šefčovič o energetice

Video placeholde
Šefčovič • e15

Jinými slovy EU se nepovedlo zajistit cenově dostupnou a konkurenceschopnou energii?

To, že máme v Evropě vysoké ceny energií pro koncové uživatele, je velký problém. Na Energetické unii jsme začali pracovat, abychom platili méně za dovoz energie, abychom ji spotřebovávali mnohem efektivněji. A abychom nastartovali fungování trhu, které tady dlouho nebylo. Na druhé straně si uvědomuji, že bude velmi složité přesvědčit některé státy, že cenová regulace, a to i pod náklady na výrobu elektřiny, není nejlepší řešení. Tím poskytují nízké ceny energie těm, kdo je skutečně potřebují, ale také těm bohatším, kteří si s ní vyhřívají bazény.

Co s tím chcete dělat?

Sociální problém bychom měli řešit sociálními nástroji, přesně cílenými dávkami nebo speciálním tarify. Ale nesmí to být nějaký plošný nástroj, protože by ve výsledku zase šlo jen o nějakou formu dotace. Každé dva roky Eurostat publikuje studii o cenách energií. Díky ní víme, co je v cenách v jednotlivých zemí zahrnuto a kolik peněz bychom mohli ušetřit, kdybychom cenotvorbu dělali inteligentněji.

Zimní balíček už jste představil osobně ve čtyřech členských státech. Jaké ohlasy jste zatím na něj od národních vlád získal?

Ohlas je spíše pozitivní. I proto, že na takto hlubokou reformu se v Evropě čekalo dlouhé roky. To, co navrhujeme, je nejzásadnější reforma energetiky od doby vzniku centralizovaných energetických systémů postavených na fosilních palivech. Nikdo nezpochybňuje, že se v energetice musíme přizpůsobit novým trendům, digitalizaci, že musíme mnohem více zohlednit přání zákazníků. Jakou energii chtějí mít, jestli si ji chtějí sami vyrábět a skladovat. Přeregulovaný trh, který v některých zemích a celkově i v Evropské unii existuje, chceme postavit silněji na tržních principech.

Žádné výhrady jste zatím neslyšel?

Pochopitelně že je tam spousta technických detailů, které si členské státy nastudovaly. Rozběhl se lobbing energetických firem. Samozřejmě existují také problémové otázky, které se liší stát od státu. Určitě bude velká diskuze ohledně regionálních operačních center pro řízení přenosových soustav. Manažeři jednotlivých přenosových soustav někdy možná až zbytečně dramatizují náš návrh a straší politické špičky. Někde se jako problém ukazuje naše snaha o postupné ukončení regulace cen energií.

Jak chcete obavy rozptýlit?

Znovu jsem se rozjel do všech členských států, abych znovu vysvětlil celou filozofii, například jak chceme připravovat národní energetické a klimatické plány společně s členskými státy. A jaký má být cílový dopad na členské země.

Už jste byl na Slovensku, které je Česku docela podobné. Co vám tam řekli?

Bylo to podobné jako jinde. Ukazuje se, že hlavní výzvou bude, že příprava národních energetických a klimatických plánů je mezirezortní záležitost. V členských zemích je často velký problém, když spolu mají mluvit ministři energetiky a ministři životního prostředí. Teď potřebujete, aby se práce účastnil také ministr dopravy, ministr zodpovědný za infrastrukturu.

Zatím jen zhruba sedm členských zemí bylo zvyklých pracovat s delším časovým horizontem. Pro zbytek je to možná poprvé, kdy budou muset představit dlouhodobou vizi své země z pohledu energetiky v roce 2030. A jaká je vize současné politické reprezentace pro rok 2050.

Dnešní technologie se mění velmi rychle. Má smysl dělat plány na rok 2050?

Není to něco, s čím přicházíme nově z Evropské komise. Všichni jsme se k tomu zavázali podpisem Pařížské klimatické dohody. Podepsali jsme, že kolem roku 2050 chceme žít v uhlíkově neutrálních společnostech. Tyto strategické debaty jsou důležité i proto, že když dnes stavíte elektrárnu, tak ji stavíte na třicet nebo čtyřicet let. Musíme zajistit, aby se nevydávaly peníze na investice do aktiv a kapacit, které budou zbytečné.

Investoři si ale stěžují, že se pravidla pořád mění. Můžete jim zaručit, že tato reforma je na dlouhou dobu poslední?

Tuto výhradu od investorů slyším často. Potkávám se se skupinami, které se hrdě hlásí k tomu, že spravují aktiva v hodnotě 13 bilionů eur a chtějí investovat do nových technologií a energetické transformace. Tvrdí, že jim chybí stabilita regulace.

Když se ptám, co konkrétně mají na mysli a co by prolomilo bariéru pro investice, říkají, že jsou velmi spokojení s Pařížskou dohodou. Poprvé získali globální dohodu, jak se vypořádat s klimatickými změnami. Jsou spokojeni s rámcem, který nastavila Evropská unie. Povzbuzuje je aktivní přístup ze strany primátorů a místní samosprávy, protože ti jsou naši největší spojenci, co se týče problémů se znečištěním ovzduší či dopravou. Zároveň ale dodávají, že jim chybí jistota, že evropské vlády věří stejným vizím energetiky, jaké obsahuje Pařížská dohoda a evropský rámec.

To by měly zajistit národní klimatické a energetické plány?

Nedávno jsem byl na prezentaci, kterou v Bruselu měli velcí výrobci mořských větrných elektráren Dong a Gamesa/Siemens. Poprvé v historii dokázali vyhrát tendr na dodávku čisté energie bez jakékoli veřejné podpory. Když jsme před třemi roky dělali dopadovou studii, jak bude vypadat větrná energetika v roce 2030, odhadovali jsme, že megawatthodina bude stát kolem 136 eur. Letos aukce stlačily cenu větrné elektřiny na nějakých 50 eur. Oba výrobci tvrdili, že ceny by mohly jít dolů ještě rychleji. Ale potřebují vědět, o jaký objem větrné energie mají zájem státy u pobřeží Severního moře. Takovou představu teď má jen Německo. I z pohledu investorů je proto důležité, abychom měli zpracované národní energetické a klimatické plány.

Když je členské státy sestaví a budou se jimi řídit, žádná další velká reforma nebude muset přijít?

Vlády, průmysl i občané věděli, že systém, jak je nastavený dnes, je neudržitelný. Máme velmi nízké velkoobchodní ceny elektřiny a všichni energetici tvrdí, že za takových podmínek se nevyplatí do tohoto sektoru investovat. Všichni uživatelé si stěžují, že koncové ceny jsou příliš vysoké. K tomu máme pořád různé systémy podpor, dotací a dalších netržních prvků, které tvoří jakousi strukturu nad velkoobchodními cenami. U koncového uživatele se toho pak nasbírá tolik, že v průměru až šedesát procent ceny elektřiny v EU tvoří různé poplatky, dotace a daně.

Je paradoxní, že i když Evropská unie vznikala jako energetický projekt, společenství uhlí a oceli, tak se nám nikdy nepodařilo jednotný energetický trh dobudovat.

Slovo trh se v balíčku opakuje často. Přesto z Česka a z dalších států zaznívá, že v tržní fungování energetiky už dnes nikdo nevěří. Čím si to vysvětlujete?

To budeme muset rychle zvrátit. Protože pak by nám rychle hrozil velký problém − jednak nedostatek investic, jednak zastarávající infrastruktura. Budou se nám množit problémy, jaké máte vy na česko-německé hranici. Evropa bude vystavená vysokým cenám energií. Ale zrovna Česko je z pohledu liberalizace trhu jednou ze zemí, kterou často uvádím jako příklad, že se to dá udělat. Zmiňujeme Česko jako zemi, která se odhodlala k propojování trhů s dalšími čtyřmi státy ve střední a východní Evropě.

Je reálné přípravu plánů stihnout, když jejich návrhy chcete mít na začátku příštího roku a schválené mají být o rok později?

To samozřejmě záleží na politické vůli. Nečekáme ale, že na začátku roku dostaneme čistopisy s naprosto přesnými údaji. Chceme ale mít představu, v jakém stavu národní plány jsou a kde se nacházíme ohledně plnění společných cílů. Možná budeme příjemně překvapeni, že díky národním závazkům cíle dokonce překonáme. Skandinávské země už naznačují, že budou ambicióznější ve srovnání s tím, co jsme deklarovali před pařížskou klimatickou konferencí.

Maroš Šefčovič (50)
Vystudoval práva na bratislavské Univerzitě Komenského. Působil v diplomatických službách Československa a následně Slovenské republiky. V letech 2004 až 2009 byl šéfem zastoupení Slovenska u Evropské unie. V roce 2010 se stal evropským komisařem pro vzdělání, mládež a kulturu. Po skončení funkčního období byl v roce 2014 zvolen poslancem Evropského parlamentu. Ve stejném roce si ho do Evropské komise vybral její nový předseda Jean-Claude Juncker a pověřil ho řízením projektu Energetické unie.