Pro každého něco. Zhruba tak by se dala shrnout podoba daňového balíčku, jak jej v noci na pátek schválila Poslanecká sněmovna. Zaměstnancům se sníží daně, a to dvojnásobným způsobem. Zároveň se ale rozkolísají veřejné rozpočty a malé rány utržila i koaliční soudržnost jak mezi vládními, tak opozičními stranami.
Snižovat daně je prakticky vždy dobré. Z tohoto pohledu je v pořádku, že má konečně dojít k opuštění konceptu superhrubé mzdy a potažmo snížení daní z příjmu u zaměstnanců (ještě to ale musí projít přes Senát a prezidenta). Některé okolnosti už ale tak jednoznačně pozitivní nejsou.
Výpadek příjmů se odhaduje na 130 miliard korun, z toho zhruba dvě třetiny mají podle odhadů Národní rozpočtové rady dopadnout na státní rozpočet. Zbytek na ostatní veřejné finance včetně místních samospráv. Navíc v době už tak astronomického deficitu, za který do velké míry může koronavirová krize.
Ani to by nebyl neřešitelný problém, kdyby se zároveň osekaly výdaje (v tom lepším případě), případně zajistily náhradní příjmy (v tom horším). Jenže tady už se nedá čekat, že by premiér Babiš spojil síly alespoň s částí pravicové opozice, jak se tomu stalo u schváleného daňového balíčku. Na utrácení má své vládnoucí levicové partnery.
Větším problémem je, že prošla dvojnásobně velkorysá a tedy i finančně náročnější varianta. Nejen zavedení sazeb 15 a 23 procent z hrubé mzdy, ale i podstatné zvýšení daňové slevy na poplatníka na základě pirátského návrhu. Nyní je to 24 840 korun ročně, podle nových propočtů na základě průměrné mzdy by to teď bylo o skoro 10 tisíc víc. Dva alternativní návrhy se spojily v jeden, trošku podle dialektického přístupu: teze-antiteze-synteze.
Na jednu stranu je to pochopitelné. Výpadek u daně příjmů má být alespoň z části kompenzován vyšší spotřebou, a tedy i výběrem jiných daní, zvláště DPH. Což se ale očekává spíš u lidí s nižšími příjmy, kde by se ale nižší sazba zas tolik neprojevila. „Zachránit“ to má právě vyšší sleva na poplatníka, která ale zároveň bude znamenat i větší sekyru ve veřejných financích.
Mnohem větší, než by představoval alternativní návrh sazeb daně z příjmu (19 a 23 procent) a zvýšené slevy na poplatníka (o 2400 korun ročně) od vicepremiéra Hamáčka. K tomu je třeba připočíst i další schválenou změnu, zrušení stropu na daňový bonus, tedy vlastně jakousi daňovou vratku (doteď to bylo 60 300 korun), což byl pro změnu lidovecký návrh.
Zapadnout by neměl ale ani ten základní problém, že s daňovým balíčkem nepočítá státní rozpočet na příští rok, kde se už takhle počítá s mankem zhruba 320 miliard korun. Ale u této vládní garnitury je už asi možné všechno…
Neméně důležitá je politická rovina schválení nového balíčku. Jednak nastal rozkol ve vládnoucím trojlístku ANO-ČSSD-KSČM u tak zásadní věci, jakou je daňový balíček, a zároveň došlo k zajímavému spojení při hlasování, kdy s ANO u snížení daně z příjmu hlasovali i ODS, SPD a dva nezařazení poslanci (při schvalování balíčku jako celku se přidali i mnozí poslanci KSČM).
U občanských demokratů je to logické, zavedení 15procentní daně z příjmu měli ve volebním programu a bylo by pro ně těžké snížení daní nepodpořit. Okamurovci zase rádi podpoří jakékoliv přilepšení lidem, rozpočtové dopady je až tak netrápí.
Zapadnout by ale nemělo, že nejednota při schvalování daňového balíčku zavládala i v táboře nedávno vzniklé volební trojkoalice ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Což ukazuje, že hledání shody nebude ani u jinak názorově blízkých stran vždy jednoduché. Co například, až dojde na euro?
Není zcela jasné, jaký ekonomický dopad budou daňové změny mít. Stejně tak je ale možné, že mohou vyvolat i politické turbulence. Hned v pátek to začalo vřít v ČSSD, kde dokonce zazněl požadavek na odchod z vlády (například od pardubického hejtmana Martina Netolického).
A jen na okraj, volání sociálních demokratů po rozpočtové odpovědnosti, kterým vysvětlili svůj odpor k daňovému balíčků, by mohlo znít i sympaticky. Pokud by ovšem nepocházelo od strany, která tu stála za rozhazováním miliard z veřejných peněz v uplynulých letech…
