Východní Aleppo padlo, vý- chodní Aleppo bylo osvobozeno. Záleží na úhlu pohledu, který je komu blízký. V každém případě ale platí, že nemá význam pokračovat v patetických prohlášeních o „genocidě civilistů“. Je po všem. Čtvrt milionu lidí ve východním Aleppu nebylo, z oblastí zničených boji jich vyšlo nějakých 70 tisíc, a to ještě více než polovina z nich ozbrojená. Tím vznikla pozoruhodná „kolonka“ civilistů se zbraní, do níž lze se zavřenýma očima vměstnat třeba i bojovníka al-Káidy.
Žádné hromadné hroby nikdo nehlásí. A v západních metropolích si zřejmě uvě- domují, jak marná by byla snaha je hledat a zachraňovat tak svůj kulhavý narativ. Jen francouzský prezident Hollande ostentativně oplakává porážku al-Káidy a přidružených organizací (a tím i své politiky) zhasnutím Eiffelovky, zatímco obyvatelé Aleppa z téhož důvodu slaví své přežití o sto šest. V pětimilionovém městě byly jen čtyři kilometry čtvereční území mimo dostřel rebelských raket a granátometů, a tak obyvatelé města v posledních letech – za našeho nezájmu – umírali po desítkách týdně.
I v Damašku přiznávají, že poměrně rychlému vítězství ve východním Aleppu pomohlo i to, že Západ hodil své „umírněné“ přes palubu a výrazně jim omezil dodávky zbraní, zatímco tuto politiku zkoušel zastřít zostřením protiasadovských proklamací. A Syrská svobodná armáda přiznává, že rebelové na jihu země za této situace nevyhnutelně dopadnou stejně jako jejich vousatí souvěrci ve východním Aleppu.
Ať tak či tak, otázka dne zní vcelku prostě: Co bude dál? Některé zprávy naznačují, že syrská armáda se svými mezinárodními spojenci z řad nacionalistů, šíitů, sunnitů, křesťanů, Palestinců i Kurdů hodlá pokračovat do provincie Idlíb na severozápadě Sýrie. Právě tam, k tureckým hranicím, byli sváženi džihádisté ze všech oblastí, které v posledních měsících kapitulovaly. Právě sem zamířila i většina ozbrojenců z východního Aleppa.
Syrská ofenziva do takto koncentrovaného území by mohla přinést rozhodující porážku džihádu, anebo jej alespoň vytlačit přes hranice do Turecka. Mimochodem zprávy, podle nichž už mnozí teroristé z Aleppa v Turecku získali doklady a jsou v Evropě, nelze brát na lehkou váhu. Nyní zasedli ministři zahraničí Ruska, Íránu a Turecka, aby si ujasnili, kdo má v ruce jaké karty. Putin s Erdoganem dojednal zatím nepříliš uchopitelnou „mírovou“ konferenci. Turecko sice svou politiku v Sýrii mění, ale pomalu – po dvou krocích vpřed vždy následuje jeden úkrok. A tak se nyní zřejmě v Moskvě a Teheránu rozhodli Erdoganovi, bez něhož se syrský problém vyřešit nedá, přitáhnout šrouby.
Pro Západ je ovšem důležité, že bez něj očividně „Sýrii“ řešit lze. Nikdo ze zúčastněných už se nenamáhá zvát k jednacímu stolu OSN nebo USA, o Evropě nemluvě. Další náznak neslavného, ale zřejmě zaslouženého konce západní politiky na Blízkém východě.
