„Politika je svinstvo,“ říkávala exministryně obrany Šlechtová a není vyloučeno, že měla pravdu.
V politice, která je, jak pro změnu tvrdil prezident Havel, „uměním možného“, to už tak chodí, že se v zájmu prosazení a zprovoznění moci dělají nepěkné věci. Jako teď v Durynsku, kde se liberálové z FDP domluvili s pravicově extremistickou Alternativou pro Německo a za podpory vládní CDU zvolili nového šéfa zemské vlády, Thomase Kemmericha z FDP.
A to navzdory tomu, že v obou stranách platí heslo, že „s extremisty z AfD se nemluví“, zvláště ne v Durynsku, kde je lídrem AfD Björn Höcke, jehož přízvisko „fašista“ soud oficiálně potvrdil jako oprávněné použitelné označení. FDP a CDU nelibě nesly, že by v Durynsku měl opět vládnout levičák Bodo Ramelow, a tak sáhly tam, kde byla ochota pomoci v odstranění nepřítele.
FDP i CDU se dušovaly, že AfD jen jednou tajně hlasovala a nebude mít na vládnutí žádný vliv. Podstatnější ale bylo, že tak došlo k její mocenské legitimizaci, což bylo hlavním důvodem, proč AfD zvedala ruce pro kritizovaného liberála, který je jinak ve všem proti programu této protestní partaje.
Pod tlakem veřejnosti a vedení vlastních stran Kemmerich nakonec rychle odstoupil, chystají se předčasné volby, pachuť z hlasování přetrvává – symbolická uzavírající pečeť vůči AfD drží, ale zůstává naprasklá.
V Durynsku se ukázalo, že s liberály a konzervativci umí AfD najít „společný zájem“, dokonce „společného nepřítele“, a to je v politice jako v umění možného začátek všeho. K legitimizačnímu průlomu extrémní pravice to zatím nevedlo, ale zkouška vyšla, uvidíme příště.
